Shadwell

Workoholici a byznysmeni razící se do Tibetu vykurýrovat z růstu Růstu mohou konečně nanečisto otestovat, jaké to je. Naneštěstí dokument moc osvětový, nic zásadního nesděluje, a transcendentální praktiky zprostředkovává v mnohem užší škále než Mahariši Maheš Jógi. A za druhé, co mají znamenat ty alibistické obrazy křepčících mnichů? Snahu nastolit nové paradigma a naznačit, že i mniši jsou normální lidé, nebo pokus rehabilitovat legraci jako seriózní prostředek?

V životě každého z nás je kus prázdnoty. Někteří lidé ji vyplňují uměním, jiní se o to snaží Bohem a další třeba studiem. Pro mě to byly vždycky drogy. Pro Jane Campion to byla hudba. Navzdory přemlouvání mě ale film nepřemluvil, což může značit dvojí – film je špatně zhotovený (přece jen Campion od té doby nic kloudného nenatočila), nebo mi něco uniklo a uniká.

Nesmírně zajímavý je ve filmu koncept přestřelek: Všechny jsou pojatý jako kung-fu, kde údery a kopy nahradilo olovo, ovšem vše ostatní, neboli rozmístění hrdinů a padouchů a jejich pohyb a nabíhání a chování ve scéně, zůstalo jako u klasické mlátičky.

War, Inc. není jen debut, je to debut zejména drzý a nezvyklý. Ono pojmenovat film jako béčko a lákat nepoučené diváky na akční „válečnou“ podívanou, to chce koule. Ale předmětem ironie se stává i divák obeznámený, protože jisté procento dialogů z filmu tvoří jen midcultovou vatu a nemá význam. ____ Obecně rozeznáváme tři druhy režisérů – (i) vizionáře a hledače hloubek, (ii) technoidy jedoucí na filtrech a (iii) vypravěče. Režisér Joshua Seftel na to šel chytře, protože u filmu jako War, Inc. nemusí zvládat ani jedno. Stačí mu jen vršit nesnadně interpretovatelné dialogy a spojovat dohromady jednotlivé scény. Jakkoliv tedy neodvádí práci ani na jednom ze tří polí (proč třeba neradikalizoval záběrování po vzoru Domina, když už se pustil na tak tenký led), film mu zdařile funguje. ____ War, Inc. není jen filmové dílo bez filmových průvodičů, pohrává si významně i s osudem svých hrdinů. U Coenů platí jedno: „Co se má stát, stane se, ale k překvapení postav i diváků trochu jinak, než by očekávali.“ U War, Inc. platí cosi ještě podvratnějšího: „Co se má stát, nestane se, co se stát nemá, stane se.“ ____ Paralela se Southland Tales je navýsost zřejmá. Také ve War, Inc. bují všechno možné – politická satira; transmutace války na obchod (americká technologie zmírňuje utrpení, které sama způsobila) s mediální manipulací jako nástrojem; old-fashioned screwball comedy plná rozporů o vztahu muže a ženy na pozadí společenské krize, kteří se zpočátku nesnáší, aby si později padli kolem ramen. Jen ten Cusack mi přišel na roli tvrďáka lehce vyměklej, ať už to byl od tvůrců další vtípek, nebo ne. ____ P.S. Také zde lze spatřit, jak budou vypadat kina v roce 2040. Což není informace k zahození - navrhuji předběhnout dobu a vydělat na podnikatelském záměru.

Jeden z nejodvážnějších filmů poválečného období. Odvážnost rovná se přirozeně propad u diváků a distributorů, nakonec Tatimu a jeho kariéře zlomil film vaz. Playtime na sebe vzal podobu industriálního makrokosmu, díla funkcionalistického spíš než hypnotického, unifikovaného mraveniště s vytěsněnou individualitou, v němž se hudba diegetická jeví jako nediegetická, klamající smysly, a v němž ústředí body scény nahradily významy poházené všude možně, v rozích a napříč v hloubce – protože Playtime je niterné pohroužení na bázi organické hmoty, převalující se pomalým tempem z jednoho okraje záběru na druhý.

Největší paradox a žertík Godarda? Sympatický playboy Belmondo není schopen zapadnout do společnosti, ba co víc, zužuje ho existencialismus. Nechat prostoupit do sexuální ikony Belomonda intelektuála a zarputilého bibliofila, to je vskutku vydařený fór.

Arcidílo. Každý záběr je geniální, každý do posledního - jak inscenačně, tak opticky. ____ Domnívám se, že za kvalitu a specifičnost filmu můžou především uměle prodlužované záběry, konzervující v sobě dění jako mouchu v jantaru. Mann nechává kupř. po každé replice ještě chvíli běžet čas a občas počká, než dá druhé postavě příležitost zareagovat. Jako by film neustále meditoval a běžel v nepřiznaném spirituálním módu. Dopomáhá tomu i zvolený OST. ____ S Heat se vážou mj. mazaný přechody mezi scénami. Kupříkladu (i) hrdina odchází z letiště – střih – záběr na jeho boty – střih – hrdina vchází do budovy vzdálené od letiště desítky kilometrů. Nebo (ii) hrdina odchází po dialogu a nasedá do auta – střih – záběr na auto – střih – v autě sedí někdo jiný a rozvíjí se zas další scéna. Nebo (iii) zlomení vazu – střih – otvírání flašky. Později tyhle mazaný přechody vymizí, jelikož příběh už je částečně vybudován a zmonolitněn. Ale je to zkrátka zajímavější než tuctový řetězení scén. ____ Dále mi v hlavě uvízlo kočkování u kontejnerů na konci, kde se přepíná mezi hledisky obou postav. Chvíli sledujeme dění očima De Nira, chvíli očima Pacina. Ono totiž Mann divákovi neposkytne celkový pohled na situaci, a stejně jako nevědí oba hrdinové, kde je s bouchačkou ukrytý jejich sok, neví to ani divák. Přitom na scéně je všehovšudy pět kontejnerů, není to prostorová hádanka.

Pohrdání je filmem o tvůrčí krizi. Godard, ergo, tvoří film o nemožnosti tvořit filmy a vytěsňuje ono netvoření skrze tvoření.

Nadmíru komický prequel k Dr. Divnolásce.

Tak předně bych se nebál označit Scarface za nejvtipnější gangsterku vůbec. Mladej Pacino tehdy nemorousil a odváděl na poli neotesaného klaunovství slušnou práci. Zatímco v Carlitovi se drogám odvykal, zde jsou prostředkem, kterak se v zemi neomezených možností dostat na vrchol. Jenže tahle cesta poněkud hyzdí americký sen, jelikož Al Pacino fakticky nic neumí. Je to stavař, hovado, nula, neumětel. A s tím, jak vysává prostředí, mu přestává hrozit jakékoliv nebezpečí - Al Pacino má sice po celou stopáž nůž na krku, ale takový apokalyptický mýtus jako gangsterka od De Palmy přece nemůže zabít svého hrdinu. Naopak mu inscenuje desítky narafičených situací, z nichž konstruuje pověst uznávaného Kingpina. Podobně jako u Johna Waynea ve Stopařích, i zde hrají prim sexuální frustrace. Pacino chce ošoustat (dostat pod kontrolu) vlastní sestru a stejně tak holku svýho šéfa. Obojí se nedaří. ____ Al Pacino toho dost nakecá, přitom o dialozích ten film není. Je o gangsterském geniu loci. Pokud Scorsesemu řada lidé ve Skryté identitě vyčítala neautenticitu prostředí, De Palma je mu odpovědí. ____ Ultimátnost a síla konce je takřka bezprecedentní.