Velké ticho

Dle webu kartuziánů je jediným cílem kartuzianského mnicha kontemplace, skrze niž by měl dosáhnout svobody, pokoje a radosti. K tomu jim má dopomoci samota, jež má tři stupně. Odloučení od vnějšího světa, které zajistí život v klášteře. Samota v cele. Samota vnitřní, která je hradbou, již si mnich proti "nebožským" záležitostem světa vystaví mnich ve svém srdci. Velké ticho je filmem zvláštním tím, že i ateistovi mého ražení umí zprostředkovat alespoň přesvědčení, že pokoje určitě dosahují, byť celý smysl jejich konání nejspíše naprosto nepřijme. Umožní mu dokonce, aby část tohoto vnitřního, rozjímavého poklidu do něho vstoupila. Ocení, kterak styl filmu odráží např. karteziánskou liturgii, v níž má největší prostor ticho a naopak žádný prostor nemají hudební nástroje. Anebo se bude pekelně nudit při sledování modlení, práce, rekreace, stříhání vlasů a proměn okolní krajiny. Každý by tak měl zvážit, zda k sobě nechá Velké ticho promluvit - ten film nemá žádný děj a kdo jej potřebuje, ať si pustí něco jiného. Silné ****. (07.06.2010)

"Budete ma hľadať a nájdete ma; ak ma budete hľadať celým svojím srdcom. Dám sa vám nájsť." (Jeremiáš 29. kapitola, verš 13) Ojedinelý filmársky počin, navyše bravúrne zvládnutý. Z mojej strany absolútne bez výhrad. Experimentálna kamera s dôrazom na detail, taktiež s citom nahraná zvuková zložka. Nikdy som neveril, že sa môžeme dostať tak blízko do života najprísnejšieho kartuziánskeho kláštora La Grande Chartreuse. Mlčanliví rehoľníci ako nositelia vzdelania, sa tradične venujú najmä prepisovaniu kníh, ale aj zberu liečivých bylín. Je obdivuhodné a fascinujúce s akou pokorou žijú svoje životy. A práve pokora je jednou zo siedmych cností a hlbších princípov vytrácajúcich sa z našich životov. "Keď sa zriekneme všetkého, čo nie je v súlade s vierou, spoznáme hlbinu božstva a žiar svätosti toho, ktorý žije v našich srdciach." (24.12.2016)

Výjimečný dokument, jehož účinek ovšem velmi závisí na motivaci k jeho zhlédnutí. Kdo někdy přemýšlel o tom, jaké by to asi bylo žít v klášteře, bude v menší výhodě. Samotného mě trochu mrzelo, že na tak velké ploše nepracuje s většími celky jako příprava na konkrétní liturgický svátek (Velikonoce, Vánoce), uceleným obrazem denního officia nebo soběstačnosti či vztahu k okolí. To ovšem není hlavním cílem filmu, tím je zachytit zcela jiný tep času, hodnot, myšlenek a přenést tento svět na diváka. Zvolená forma je k tomu tou nejlepší možnou a leccos napoví i samotný vznik filmu. Po první žádosti o natočení dokumentu bylo Phillipu Göringovi řečeno, že ano, ale ať ještě chvíli počká, tak 15 let. Za 15 let se ozvali, zda-li má stále zájem a teprve za další 3 roky se mohl režisér stát na 6 měsíců členem kartuziánské komunity. Záleží hodně na vašem přístupu, jestli si z filmu něco odnesete. Já třeba poprvé viděl mnichy sáňkovat. (13.02.2008)

Philip Gröning otevírá dveře do nadpozemského kartuziánského řádu La Grande Chartreuse, trvalo to dlouhé roky a tím získal Gröning čas v myšlenkách - odrazem je dokonalá kamera, detaily zaostřené geniálně a s citem (přesně jako to obdivuji od Zabého). Světlo z oken, prostředí hor, noční nebe plné hvězd, tiché chodby, tiché čtení, záběr na svíčky, odstín slunce v místnostech kláštera, pokrývající hory sněhem, praktiky mnichů a zpěv, kdy kamera se odkloní do přírody a záběry na květiny je pohlcující spirituální zážitek - vše naprosto dokonale vyvážené, je fascinující jak Philip Gröning zachytává všechny detaily, propojenost kartuziánského řádu a jeho světa uvnitř a reálného světa o pár kilometrů dál (panorama domů, letadlo, které nás na chvíli odkloní do naší reality). Pokud ve Vás stále rezonuje duchovní síla, rozhodně doporučuji Walker od Ming-liang Tsai. (14.05.2017)

Název dokumentu je vzhledem k jeho průběhu velmi přesný. V dokumentu zazní skutečně jen pár slov, kterým bych nerozumněl ani kdybych daným jazykem plynule hovořil. Mniši toho skutečně mnoho nenamluví, a tak schopnost mluvit takřka ztratili, ale jsou za to vlastně vděční, protože Bůh to tak chtěl. Dokument rozhodně nepovažuji za inspirativní záležitost. Beru ho zkrátka jako ukázku, kam až může náboženský fanatismus člověka dostat. Divím se, že se vůbec kluci umí bavit. Dokonce jim k tomu stačí klasický sáček a trocha toho božího sněhu. Za 169 minut si udělá člověk dokonalou představu o velmi přísném a vysoce monotóním životě mnichů v docela pěkně umístěném kláštře. Udivuje mě, že se pro takový život může vůbec někdo rozhodnout. Jakmile složí slib, tak už neexistuje cesta zpět. Život na takovém místě by mě zaručeně během půl roku zbavil veškerého rozumu a svobodného úsudku a vnutil by mi bezmeznou odevzdanost Bohu. Velmi depresivní dokument. Možná úplně nejdepresivnější, který jsem zatím viděl. Díky za něj. Taky to trvalo 16 let, než se mniši připravili na život s kamerami. Asi chystají nějaký nábor nových členů, kteří by za ty staré štípali dříví, či odhazovali sníh. Rozhodně by takoví členové byli platní, protože když jsem sledoval toho starého a vousatého pána odhazovat sníh, tak jsem si myslel, že je to poslední činnost, kterou v životě vykoná. 3* dávám čistě za rozšíření mých obzorů. A k dokumentu doporučuji několik šálků silné kávy. (05.08.2012)