Recenze (82)
Apokalypsa (1979)
Nepříjemná, ale zároveň podmanivá atmosféra a nezapomenutelný soundtrack. Nejlepší válečný film.
Chlapectví (2014)
Točit 12 let film o dospívání chlapce a vyhnout se všem momentům, které by většina z fleku označila za zásadní, tedy první polibek, ztráta panictví, první pivo a cigareta, promoce... Na první pohled podivné, jenže co když právě ty relativně nezásadní, za pár let těžko vybavitelné věci nejvíce formují a ovlivňují naše budoucí já. Po Chlapectví jsem si tím ještě jistější.
Hon (2012)
Peklo, kterým si musí projít nejen skvělý Mads Mikkelsen, ale v nepříjemném úžasu i každý divák.
Avatar (2009)
Tři hodiny klišovité nudy nezachrání ani sebelepší audiovizál.
Californication (2007) (seriál)
And I think it's gonna be a long long time, till touch down brings me round again to find... Skvělý seriál, jehož kvalita nabrala po 4. sérii sestupnou tendenci a Hank Moody pomalu přestával být ten správný motherfucker. Ale závěrečný díl jsem si užil. Možná i proto, že když jsem si ho pouštěl, nevěděl jsem, že je poslední. A Rocket Man mi v hlavě zní už týden.
Jméno růže (1986)
Naprosto věrohodné zobrazení středověku, se vším hnusem, špínou a zlem, které náboženství způsobovalo. Na knihu už se roky chystám, snad se k tomu jednou dostanu.
Temný případ (2014) (seriál)
Seriál, který absolutně nemá konkurenci. Perfektní úvodní song, neskutečný Matthew McConaughey, bezchybní Woody Harrelson a Michelle Monaghan, skvělý scénář, jenž se úspěšně vyhýbá téměř všem klišé, pomalé, ale rozhodně ne nudící tempo a ta atmosféra amerického zapadákova, tu prostě miluji. Hrozně se těším na další řadu, i když laťka je nepřekonatelně vysoko...
Frozen (2010)
Asi v půlce dojdou filmařům nápady, teda aspoň ty logické, a postupně se vytrácí napětí i atmosféra. Pokud by se podařilo udržet tempo i bez vlků, bylo by to jasných 5*.
Sunshine (2007)
Tyhle postupné vesmírné vyvražďovačky mám rád, takže jsem si prvních 90 minut opravdu užíval. Pak se ale scénaristé zbláznili, stejně jako v tak často zmiňovaném Horizontu Události, kterému jsem to ale dokázal odpustit a miluji ho. Taky mi vadily rádoby hluboké řeči o slunci a vlastně všechny pokusy o nějaký myšlenkový přesah, které ještě zvýraznily pitomost závěru. Za skvělého Cilliana Murphyho a scénu, kdy Ikaros oznámí, že na palubě je pět lidí dávám 4 hvězdy.
Nelítostný souboj (1995)
Dva nejcharizmatičtější herci všech dob, každý na opačné straně zákona a přesto si zamilujete oba. Zejména jejich společné scény jsou lahůdkou.