vesper001

Jde o poslední film Cecila B. DeMilla. V době natáčení byl již vážně nemocný a režie se proto ujal jeho zeť Anthony Quinn, který hrál v původní verzi jednu z vedlejších rolí. DeMille jen dohlížel na výrobu a s výsledkem příliš spokojen nebyl. Zemřel v lednu 1959, pouhý měsíc po premiéře.

Historická fakta byla ve scénáři upravena tak, aby příběh nebyl pro dobu svého vzniku příliš kontroverzní. Skutečný Lafitte měl poměr s manželkou guvernéra, nikoli s jeho dcerou.

Snímek slavil v Americe mimořádný úspěch, v Siamu, dnešním Thajsku, byl ale zakázán. Thajcům totiž připadalo, že krále Mongkuta, kterého považují za otce vlasti, film zobrazuje jako panovačného barbara, kterého musela představitelka západní kultury přijet zcivilizovat.

Původní divadelní představení „Král a já“ se hrálo na Broadwayi od 29. 3. 1951 a dočkalo se 1246 repríz. Zatímco v roli Anny se vystřídalo několik hereček, krále hrál ve všech představeních Yul Brynner.

Do role krále Siamu tvůrci zvažovali obsazení Marlona Branda.

Roli Anny Leonowens měla původně ztvárnit Maureen O'Hara, ale Yul Brynner výslovně požádal o obsazení Deborah Kerr, kterou předtím viděl ve hře „Tea And Sympathy“. On sám se neucházel o hlavní roli ve filmovém zpracování, ale o jeho režii.

Při práci na scénáři tvůrci zvažovali i variantu, ve které by král byl raněn bílým slonem, místo aby onemocněl. Narazili však na tvrdý odpor Yula Brynnera, který trval na tom, aby se filmové zpracování drželo divadelní předlohy.

Příběh filmu je založen na knize Margaret Landon „Anna a král Siamu“, skutečném příběhu Angličanky, která byla v letech 1862–1867 vychovatelkou dětí siamského krále Mongkuta a inspirovala jej k politickým reformám.

Natáčení trvalo šest měsíců za stálých rozporů mezi režisérem Walterem Langem a Yulem Brynnerem.

Místo Deborah Kerr zpívá ve filmu zpěvačka Marni Nixon.

Na filmovém festivalu v Cannes 2011 získala zvláštní cenu poroty mimo jiné i fenka Laïka, představitelka stejnojmenné zvířecí postavy.

Ve skutečnosti patří fenka Laïka režisérovi snímku Aki Kaurismäkimu.

Příběh filmu je založen na případu Anny Anderson, která tvrdila, že je velkovévodkyní Anastasií a přežila vyvraždění své rodiny. Byla natolik přesvědčivá, že jejímu příběhu uvěřilo mnoho lidí a ani příbuzní a známí carské rodiny si nebyli jisti. Až po její smrti bylo pomocí testu DNA zjištěno, že Anderson nebyla s Romanovci příbuzná.

Ingrid Bergman byla v době příprav na natáčení ve filmovém světě na černé listině kvůli svému poměru s režisérem Robertem Rosselinim a jejich nemanželskému dítěti. Yul Brynner však využil svého práva spolurozhodovat o castingu a prosadil ji do hlavní role. Bergman tím získala nejen Oscara, ale i comeback na výsluní popularity.

Během natáčení došlo k několika zraněním. Yul Brynner při filmování jedné z přestřelek utrpěl zranění oční rohovky, které mu pak komplikovalo nošení reflexních čoček, protože zraněné oko pod nimi neustále slzelo.

Režišér John Carpenter se při práci na postavě Michaela Meyerse ve filmové sérii Halloween údajně inspiroval právě postavou zabijáckého pistolníka ze snímku Westworld.

Postava indiálnského náčelníka Pontiaca byla vytvořena podle skutečné osoby. Indiánský náčelník tohoto jména se v letech 1750 až 1765 účastnil bojů proti anglickým osadníkům za tzv. Pontiacova povstání.

Ačkoliv ve filmu název pevnosti, na které se stěžejní část filmu odehrává, není uveden, jedná se o pevnosti Boyard u západního pobřeží Francie.

Jde o první celovečerní film, ve kterém byla využita digitální technologie CGI (Computer-generated imagery, počítačem generovaná grafika) pro pixelizaci obrazu. Snímky, složené z viditelných čtverečků, byly použity ve scénách, kdy kamera zabírá svět očima Gunslingera (Yul Brynner).

Film získal cenu Nejlepší kanadský film roku 2011.