mysz

Tak já nevím... Proč se mám na plátně dívat na scény, ze kterých je člověku špatně (a nejde jen o jejich zjevnou brutalitu), když jsou navíc zasazeny do příběhu, který je docela solidní snůškou různých klišé? Samozřejmě, že musí drsňák nakonec zaplakat nad sladkým miminkem, samozřejmě že musí režisér podtrhnout, jak ubohého psa humánně uspíme, zatímco člověkovi utrháme "ruce a nohy", než bude konečně po něm. Filmařské umění asi na úrovni (kamera o.k., hudba velmi dobrá), ale to všechny spláchlo vcelku neúčelné násilí a nadměrná snaha ukázat, že je to všechno "jako doopravdy". Dojem z filmu byl tak nakonec jediný: už nikdy víc!

Velmi zvláštní film. Po první polovině jsem ho vypla, protože jsem už tu místy hodně samoúčelnou vulgaritu nechtěla dál sledovat. John Wilmot je určitě vděčnou postavu, chápu, proč o tuto roli Johnny Depp tak stál. Ale do poloviny filmu jsem opravdu měla pocit, že poněkud násilné vršení obscénností nikam nevede. Musím ale upřímně přiznat, že druhá polovina filmu (kterou jsem si ze zvědavosti pustila o pár dní později) mě dostala. Pád velkohubého rebela anglického dvora je neskutečnou podívanou, za kterou před Deppem (ale i Rosamund Pike, hrající jeho trochu otloukanou ženu) smekám. Ke škodě snímku je určitě nedotažená režie. Obě poloviny filmu jsou k sobě přilepeny lehce neorganicky, občas jsou příběh a drama hl. postavy trochu "okrouhány" na úkor vizuální nabubřelosti a dost povrchní, ale bohužel nikoli kontroverzní oscénnosti. Dávám však nakonec čtyři hvězdičky - ani ne tak (nebo pouze) za skvělého Deppa, ale především za autentickou drásavost závěrečných scén. Ty už režisér dokázal zbavit lacinosti a sledovat zoufalství, bolest, ale i usilovnou touhu hl. hrdiny nenechat se zcela pokořit je jednoduše fascinující.

Já tedy nevím... Dost zklamání. Zajímavé téma, velmi atraktivní prostředí (které je zachyceno dobře, proti tomu žádná), ale jinak několik zásadních vad na kráse: příběh (včetně jeho vyvrcholení) je zoufale předvídatelný a prokoukne ho po několika málo minutách každý, kdo má alespoň tušení, o čem Labutí jezero je - zvlášť po "fórku" spočívajícím ve svěření kladné i záporné role jedné osobě. A i ona barevná a jiná symbolika je k uzoufání polopatická (proč si, probůh, musí hl. hrdinka např. při svém večírkovském porušení image hodné holčičky navléct místo tradičního bílého černé tílko? - abychom to opravdu pochopili???). Osobně mě spíše zklamal herecký projev Natalie Portman. Před jejími vcelku věrohodnými tanečními kreacemi tedy smekám, bezesporu, ale na začátku nasazený výraz "nešťastného dobrotivého káčátka" ne a ne opustit, což už vám po čase zkrátka jde na nervy. Škoda, role by si zasloužila větší emoční rozpětí. Její v závěru prozrazenou proměnu jsem jí zkrátka neuvěřila. Vyzdvihnout musím naopak přesvědčivý výkon Barbary Hershey v roli Nininy matky. V neposlední řadě mi některé scény přišly spíše úsměvné, ačkoli tak dozajista působit neměly (za všechny viz absurdně uplakaná scéna, v níž je oznámena nehoda stárnoucí primabaleríny Beth - to určitě nemělo působit komicky a kašírovaně). Oceňuji některé zajímavé momenty (neotřele režisérsky ztvárněný motiv sebezmrzačování hl. hrdinky, nejednoznačnost postavy její matky, taneční scény), ale minimálně je vyváží koňská dávka filmových klišé (asi nejvíc se pak bohužel bojíte při scéně stříhání nehtů...). Vzhledem k původním očekáváním nakonec nejspíš jen dvě hvězdičky.