Černá labuť

Darren Aronofsky je jeden z nejobdarovanějších režisérů současného filmu. Poprvé ale musím jeho filmu vytknout tu všudepřítomnou snahu o velké umění, poprvé mi u jeho snímku přišla z podtextu více než zjevná a párkrát místy skoro až křečovitá, přesto má Černá labuť tolik strhujících míst a tolik silných momentů, že se nelze k zhlédnutému vymezovat neutrálně, neřku-li negativně, je to skutečně silný a ve svém konceptu umělecký film. Velké umění je ale jinde. Mám totiž pocit, že sám režisér se s Černou labutí popasoval podobně jako její titulní hrdinka, jen si prostě nebyl sto ,,fyzicky nebo duševně ublížit", aby do svého filmu dostal to nejlepší. A bez té ochoty jít na dřeň to prostě nejde. Emoce tu totiž nejsou upřímné, ale jen absolutně efektní, neboť jejich zdrojem je jen precizní přístup pana režiséra, nikoliv skutečná hloubka v příběhu a ve filmu. Jestli někdo o Černé labuti napsal, že je to (jen) skvělá nadstavba divadla a baletu, měl pravdu. Coby taková nadstavba funguje rozhodně dokonale. Efekt je nebývalý. Jen pod tím vším ukrytý příběh je až příliš prvoplánový. V Labutím jezeře by nevadil, v celovečerním vážně míněném filmovém dramatu trochu ano... (05.01.2011)

Jednoduše řečeno. Když bych vyměnil Natálii Portman za Mickeye Rourkeho a přejmenoval film na Wrestler. Tak uvidím totožný film. Tedy, v jeho nejzásadnější podstatě. Morální hodnoty jsou úplně jiné, životní příběh je také jiný a důležitá část režisérývhc filmů, povahy jednotlivých hereckých rolí, jsou také naprosto jinde. Celý ten film je vlastně neskutečně jiný, ale uvidíte sami, že až ten film dojedete, budete nad tím přemýšlet uplně stejně jako nad Wrestlerem Mickey Rourkem, který minulý rok za naprosto odzbrojující výkon Oskara nedostal. Uvidíme tedy, jak to bude s Natálkou, která podle mě po Leonovi předvedla svůj druhý, životní výkon. A takových výkonů za život tolik není. Škoda, že se Černá labuť podle mě hrozně dlouho rozjíždí, ale postupem času jsem se do filmu dostával hloubš a hloubš a závěrečná scéna mi v srdci pulzovala ještě chvíli po shlédnutí. Darren Aronofsky to natočil přesně tak, jak to natočit umí. Clint Mansell mu opět "složil" muziku nejlíp, jak dokáže a ve všech ohledech to představovalo další rys jedné lidské povahy v koláži filmů samotného režiséra, se kterou se setkáváme každý den. A tou je protentokrát dokonalost. (27.01.2011)

║Rozpočet $13miliónov║Tržby USA $106,954,678║Tržby Celosvetovo $329,398,046▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $9,443,092║ Tržby za predaj DVD v USA $24,268,380║ Psychadelické a to riadne, Aronofsky prevalcoval svojím poňatím Lyncha, dal príbehu o balete ráznu hĺbku a podstatu, Natalie Portman excelentne, brrrr až nechutné divadielko, skvelá kamera a hudba. /80%/ (13.12.2011)

Ačkoli se Černá labuť zdá být uhnětena ze stejného těsta jako Wrestler, je to pravda pouze na půl. Ano, povrchově to celkem sedí - pojetí je vlastně podobné, intimní kamera na tělo, nemilosrdné detaily, dlouhé tracking shoty, výjevy mrzačení ve jménu pošetilé touhy (opět je to touha vyjádřená burácejícími davy). Nelze ale přehlédnout, že Černá labuť je v jednom důležitém ohledu film Wresterovi protikladným. Zatímco Wrestler byl filmem, kde nitro hrdiny zůstávalo skryto a šlo o až dokumentární záznam pozvolné zkázy, v Černé labuti je všechno vnějškové, bolest se vepisuje do hororově expresivních scén, hrdinčiny psychózy jsou až "freudovsky" zesílené a akcentované různými snovými chimérami. Všechno, co je uvnitř se děje zároveň navenek a divák je tak lapen v osidlech nespolehlivého vypravěče. Kde končí skutečnost a začíná Ninina fantaskní projekce je občas složité dešifrovat. Některé scény jsou až podezřele konvenční (dobře je to vidět na všech těch hororových lekačkách a zjeveních) a nemohl jsem se zbavit dojmu že pro všechen mutující povrch uniká Aronofskému to, co ve Wrestlerovi nebylo vidět, přesto to bylo až fyzicky cítit - intimní rovina bolesti "z touhy" vedoucí k závěrečnému velkolepému gestu sebezničení. Labuť je v závěru takřka antická, ale ani zdaleka mě nezasáhla tak, jako Randyho poslední "ram-jam". Všechno je tu na svém místě (famózní kamera, zničující Natálka i skvostný hudební doprovod), přesto se extáze nedostavila. Myslím, že Aronofský dokázal v minulost jít hlouběji - i bez teatrálních rekvizit. (17.01.2011)

Výkladní skříň pro Aronofskyho typických postupů, které jsou samozřejmě stále efektivní, ale mě už začínají trochu nudit. Jistě, Černé labuti nikdo neodpáře vizuální (i navzdory "wrestlerovské" kameře) vyšlechtěnost, zničující gradaci a řádně hustou atmosféru. Ale k čemu to je, když jsme něco podobného od stejného tvůrce již několikrát viděli. Trochu nepochopitelný hype. 7/10 (18.02.2011)