HAL

Jeden z nejlepších fan filmů jaké jsem potkal. Na minimálním prostoru jde hlavně o jeden dlouhý souboj, ale příběh doplňující postavu Maula je při tom vyprávěn velmi schopně, obzvlášť díky překvapivě schopným hercům. A o to překvapivější je, že ještě lepší než jejich herectví jsou jejich bojové schopnosti, nezadající si s tím co je k vidění v SW, i HK kung fu filmech. 8/10

Na Johna Woo nezvykle hodně old-school HK kung fu akce, velmi poplatná sedmdesátkovému stylu ala 36. komnata Shaolinu. Takže kung-fu je tu efektní gymnastické cvičení s parádní choreografií, ale pořád ještě velmi statickými pózami během boje, kamera taky dynamičnosti moc nepobrala a zabírá spíš větší celky bez střihů (což ale ve světle stroboskopicky stříhané akce současnosti může být vítaná změna), a doprovází ho těch asi pět zvukových efektů úderů, seků a švihů, které se tehdy zarývaly do uší z každého podobného filmu. Právě na zvuku se imho nejvíc projevuje lacinost s jakou ty HK filmy tehdy vznikaly. Z bitek je vidět že Woo se teprve hledal, ale zárodky jeho kultovního stylu už tam vidět jsou - třeba v těch několika málo fantastických zpomalovačkách. A jeho styl je silně cítit i z příběhu, jeho depresivního vyznění, i celkové brutality - tak velké koule už tehdy moc filmařů okolo nemělo, červená stříká všude, a tehdejší filmy jsou jinak obvykle i mnohem naivnější. Sice je příběh trochu překomplikovaný, zaměnitelnost mnoha asijských tváří tomu nepomáhá, ale jak se množství postav zredukuje na pár základních, a Woo se pořádně opře do svého typického tématu bratrství a zrady, tak i ty emoce vydolovat dokáže. 8/10

Všeobecné extatické nadšení z Parazita pro mě zůstane asi největší záhadou letošního roku - ne že by to byl špatný film, ale ničím výjimečným, ani v rámci jihokorejské kinematografie. Zábavných scén tam pár je, příběh funguje, ale celé je to silně předvídatelné, jednoduché, i nějakou tu formu ultrabrutálního finále mohl čekat snad každý kdo už pár asijských filmů viděl. A ta hluboká sociální satira měla být v čem, v tom že bohatí lidé jsou blbí či naivní, a chudí lidé jsou vychcaní a bez ambicí? Aha. 7/10

Superbad potkává Goonies. Většina nejvtipnějších momentů je v traileru a ve filmu vyplňuje čas mezi nimi i dost nepříjemně cringe momentů kde už ta trapnost působí spíš nuceně než vtipně, není snadné se přes ně dostat - ale to platí hlavně o první polovině. Čím blíž do finále, tím víc se krom pouhého vršení bizarních scének soustředí na vyprávění skutečného příběhu o vyrůstání, prvních láskách, a koncích i začátcích dětských přátelství, a to překvapivě funguje o dost líp. A závěrečná koláž je geniální. Jen v té vážné rovině tomu kupodivu těžce nakopává prdel právě parta ze Superbad, tedy konkrétně Jonah Hill (nevěřím že to píšu, jak ho nemám rád) se svými Devadesátkami, kterými to dospívání zachytil mnohem lépe a ostřeji. Akorát už to není tak "třeskutě" vtipný a nemá tam anal beads místo nunčaků. 7/10

Možná je diskutabilní jak moc je dokument Pumping Iron "dokumentární" ve smyslu přesného a celistvého zachycení reality, a stejně tak je diskutabilní jak moc je tahle "sochařina s živým masem" vlastně sportem - kvůli čemu stojí Pumping Iron za to vidět je že se daří ho přiblížit neznalému divákovi dost zajímavou formou i se slušným náhledem pod povrch, do psychologie hlavních soutěžících, jejich historického backgroundu, a při tom mezi nimi vyprávět (snad i přímo vyrábět) jistým způsobem i příběh. A samozřejmě, hlavně je to o Arnoldovi, a o tom jak moc to viditelně měl v hlavě srovnané už v tom mladém věku, a že své soupeře porážel hlavně svým myšlením a sebejistou cílevědomostí. A zároveň jak moc to v některých ohledech srovnané neměl, jaký měl charakter i včetně těch stinných stránek, a při čtení jeho biografie Total Recall je pak hezky vidět srovnání, v čem se během života změnil, a v čem zůstal bolestivě stejný.

A pak že u nás neumíme natočit dobrý thriller ze současnosti, a se silným důrazem na naše reálie. Řeči o českém Městečku Twin Peaks překvapivě nebyly úplně liché, byť samozřejmě Lynchův opus je svou snovou surreálností ještě někde o řád jinde. Tady si z něj půjčují mnohé, ale není to už o špíně skrývající se pod povrchem maloměstské idylky a ospalosti, tady je špína všude na první pohled, a pod ní se odkrývají ještě další a další vrstvy špíny, pravé severské deprese - jak typické pro zpustošené české pohraničí. Zdegenerované prostředí plodící zdegenerované a nešťastné lidi, to je úvaha v podtextu plynoucí celým vyprávěním. A všechno stojí hlavně na fantastických hercích, obzvlášť Jaroslav Dušek se tu rehabilituje za všechny své role ve kterých předváděl jen intenzivní křeč, tady je ho radost/hnus sledovat. 9/10

Černobyl je vlastně tradičně natočený horor - jen za to vraždící monstrum je tu radiace, a za tu blbou blondýnu co si vyloženě říká o to, aby ji někdo kuchnul, jsou tu prakticky úplně všichni. Velice hezká ukázka toho jak zásadní je všeobecná informovanost, kdy většina těch skutečně creepy momentů tady je postavená na tom že divák díky svému všeobecnému vzdělání ví věci (o radiaci, jejím působení na zdraví, a způsobech šíření), které tehdy byly většině lidí (na té straně železné opony minimálně) naprosto neznámé. Zdrojem hrůzy a děsu jsou tu tak prosté otevření oken, padající prach, kámen ležící na zemi - nevinně vypadající věci. Není to dokument, je to dramatizace, a je to na tom hodně vidět, a navíc dramatizace která vypovídá ne primárně o Černobylu, ale o komunismu a systematickém fungování sovětské společnosti - ale s tímto vědomím je to fantastické dílo. Odhlédnu li nadneseně od těch subtilních nepřesností které seriál ukazuje, lze mu v jeho brilantnosti vyčítat jediné - že zpopularizoval Černobyl mezi mainstreamovým plebsem tak moc, že tam teď pro samé turisty nebude k hnutí. A co pak my chudáci postapáci, kteří ho znali a "měli rádi" before it was cool? 9/10

To skřípění s jakým dotáhli tenhle kolos do cíle v uších zabolelo nemálo i fanoušky co seriálu s chutí odpustí mnohé, jen co je pravda. Ale jak emoce vychladnou, přestaneme přemýšlet nad překvapivými charakterními veletoči před koncem, a utichne pláč nad těmi pár epizodami navíc, které finální řadě evidentně chyběly, tak se na GoT můžeme zpětně podívat jako na nepochybně tu nejlepší fantasy věc od Pána Prstenů. A to není málo.

Nepříliš výrazná romantická a politická komedie o záměně dvojníků. Romantická bohužel mnohem víc než politická, a byť ústřední herecká dvojka Kline s Weaverovou to táhne dobře, stejně je vidět že Reitman už se pomalu propadal do svého slabšího období. Za zmínku stojí že "cameo" Arnolda Schwarzeneggera tu ve skutečnosti není ani tak jako vtipné cameo, ale naopak reálně nejpřesněji obsazená role - Arnold už tou dobou několik let dělal poradce prezidenta Bushe.

Asi bych musel být trochu větší blázen do autíček abych to víc docenil, je to prostě jen velmi příjemný sportovní film s parádním závodem na konci. Lepší než Rivalové, ale pořád nic co bych si chtěl pouštět každý druhý rok znovu. Bale je každopádně parádní, působil na mě pravda dojmem že se intenzivně snaží dělat dvojníka Hugh Laurieho (Dr. House). 8/10