AdamXB-1

Na steroidech vypracovaný romantický thriller s úžasnou Katy O'Brien, aneb když máte k dispozici nevšední, svaly a úsměvem zářící herečku, tak kolem ní postavte film. To ovšem k dokonalosti nemusí stačit. Snímek nabízí spousty zábavných a nápaditých jednotlivostí, z nichž jsou patrné vlivy (Lynch, Coeni, aj.) a které se mi nedaří nějakým novým způsobem plně uchopit, nebo lépe řečeno poskládat z nich nějaký ohromující a smysluplný celek. Možná si jen zbytečně přeji skládat v ohromující tvary něco, co má zůstat jednoduše rozloženo na povrchu, pak ale záměr, myšlenku a vše podstatné najde divák již v názvu. Takže láska prostě lže a krvácí, o nic víc nejde.

Vysokohorská báseň na téma celý život, která horskou kulisou diváka zaujme, uchvátí a nepustí, přičemž nezůstane jen u tohoto záměru nabrat širší publikum. Ona totiž snaha vypovědět životní příběh celovečerní formou není zrovna z nejsnadnějších úkolů, o to cennější je potom úspěch, kterým tohle zvolna plynoucí, na slova skromné, ale myšlenkově bohaté, poetické drama s čitelnou symbolikou bezesporu je.

Krásnými těly posedlé scifíčko s biblickou symbolikou pro všechny, kdo v žánru hledají nějaký ten nový, nevšední zážitek. Chválit se dá vizuální styl s finálním a pro mne velice překvapivým stop-motion fightem. Opak platí pro místy  hodně slabé hraní, samotný výběr herců ještě v pořádku, ale ty výkony... Jako svěží sci-fi do klubáču doporučitelné.

Stylový akčňák na nesčetněkrát omílané a kýčové téma "když jsem byl malý, něco jste mi provedly a já se vám teď za to pomstím". To by ale pro tentokrát nemělo diváka odradit. Nespravedlnost prostředí indického kastovního systému, do kterého je děj oděn a poutavá filmařina jakou Dev Patel předvádí, dávají snímku něco, co ho, troufnu si tvrdit, dokáže vystřelit až na samotný vrchol žánru. Divák sice může na začátku podlehnout pocitu očekávání nějakého složitějšího příběhu, který se nedostaví, načež nemusí litovat, ve výsledku jde přeci jen o kvalitní, divoký a podmanivý akční zážitek, nic víc a ten se zaručeně dostaví.

Kombinace tradiční němé grotesky a pocty na ságu Road Runner vs. Coyote. Film u kterého se člověk přistihne, že 108 minut kouká s přihlouplým úsměvem na tváři. A přece, tohle je přesně ten tip humoru, u kterého bych čekal, že se musí buďto líbit moc a nebo vůbec, přesto jsem skončil někde uprostřed. Možná proto, že jsem postrádal nějaký pádný důvod vyvolávající salvy smíchu (v což jsem trochu doufal) a nebo něco trochu hlubšího, co by bylo prostě geniálně vtipné... a možná mi jen něco uniklo, ale bobři měli navíc.

Druhá světová, film o holocaustu, zas a znova? Ne tak docela, tentokrát jinak, s novým, obtížným nápadem a s důrazem na vizuální vyprávění. Časté výstřely a štiplavý kouř ti nemusí vadit, když si plníš sen o krásném bydlení se zahradou a chováš se tak jak chce führer. V jednom domě se zde soustředí postoj celého národa, který nechtěl nic vědět a nebo možná ještě jinak, chtěl souhlasit se vším. Zpracovat takový nápad je ovšem opravdu obtížné, film postrádá rozmanitost, na začátku nastaví znepokojivou atmosféru a zůstane v ní až do konce, na jedné úrovni a divákovi nezbyde, než si to celý film trochu monotónně odsedět. Nějaký silnější pocit po shlédnutí nemá ambice ve mě přetrvat delší dobu. Tři hvězdy za postoj a odvahu pro tvůrce.

Až fanaticky manipulátorský thriller s jen velmi malou nutriční hodnotou, ale o to větší  hodnotou uměleckou. Hudba, školní uniformy, charaktery postav, tohle ve filmu vybočuje, vystřeluje, ujíždí a svým jistým způsobem velmi vtipně provokuje. Nejsilnější stránka Jessica Hauser je bezesporu kompozice prostředí, nebyl snad jediný záběr, kdy bych si neřekl: Tam chci být, kde to je? Sečteno podtrženo, jde o koukatelně zpracovaný nápad, provokativní, ale pocitově odlehčený a vtipný. Nic nejíst, jednoduché, ale musíte věřit.

Joo záchodky v Tokiu, to je úplně jiná liga. Uklízet je, poslouchat hitovky 70. a 80. let, fotit stromy, číst knihy z výprodeje, s rutinou jsou dny perfektní. A co se stane když tu rutinu sem tam něco nabourá? Vznikne poetické, všednodenní a pomalé drama, pro pocit příjemně strávených dvou hodin.

Íránská komedoška, co si pod tím představit? Kultura, prostředí, zvyky, vše je jiné, divák musí trochu přeladit a pak o vtipné momenty není nouze. Jen ta stopáž, na tu člověk tak snadno nepřeladí, rodinné spory jsou v Íránu zřejmě něco, co se jen v pár slovech prostě neodbyde.

Francouzských emocí a chutí plné, romantické dramátko, určeno "jen" pro opravdové labužníky, o čemž se dá konec konců přesvědčit hned v úvodní kulinářské scéně. Jídlo (v hlavní roli) je v tomto snímku povýšeno na úplně novou, mně dosud neznámou a doslova uměleckou úroveň a nutno dodat, že milostná rovina (ve vedlejší roli) za ním o mnoho nezaostává. Anh Hung Tran tady ale nevyniká jen schopností ztvárnit "pouze" umění jíst a milovat, ale oplivá i uměním nasnímat dlouhými záběry krásu světla a stínu. Film je tedy příjemně emotivní, chutný a vizuálně mistrovský zároveň. Přidám ještě doporučení, před filmem neplánovat večeři v makáči, po zhlédnutí vám to přijde jako čistá zhovadilost.