RandallFlagg

Poslední dobou se zvedl vcelku hype ohledně dvou filmů, které nemohou být rozdílnější. Reálný a temný Oppenheimer a naprosto nereálná a do očí bijící Barbie. Oba filmy se svými premiérami sešli v jeden den, čehož nakonec tvůrci obou filmů využili a propojili svoje PR čehož, využila i některá kina a nabízela promítání obou filmů ve vražedném 5 hodinovém kombu. Já dal přednost Oppenheimerovi a nemohu říci, že bych litoval. Hned na úvod musím přiznat, že o jeho životě nevím zhola nic, takže jsem do kina (Letňany, standardní 2D) vyrazil vyzbrojen pouze vědomostí, že Robert Oppenheimer byl vedoucím vědcem zodpovědným v projektu Manhattan, který jako první na světě se svým týmem vytvořil atomovou bombu a úspěch jejího testování v rámci projektu Trinity okomentoval slovy “Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů. Že půjde o zajímavou podívanou jsem nepochyboval, ale měl jsem trochu pochyby, jestli byl Oppenheimerův život opravdu tak zajímavý, aby dokázal vyplnit bezmála 3 hodiny filmu”. Hned v úvodu mi ovšem byla hozena udička v podobě Roberta Downeyho Juniora a já se okamžitě chytil a nepustil. Jak bývá v poslední době u filmů zvykem a režisér Christopher Nolan není výjimkou, snímek je rozdělen do tří časových rovin. V jedné poznáváme Oppenheimerův život od dob studií, přes stáže po světě až po vývoj bomby. Další část řeší jeho výslech před komisí pro obnovení jeho bezpečnostní prověrky a hodnocení jeho činů a činů jeho kolegů nejen v rámci projektu Manhattan v Los Alamos, kde bylo hlavní středisko výzkumu a výroby bomby. Poslední nejmenší část tvoří vzpomínky a slyšení admirála Lewise Strausse v podání Downeyho jako člověka mnoho let odpovědného za jaderný výzkum a bezpečnost v USA. Prvních pár minut jsem měl v ohledu co se kdy děje ltrochu zmatek, ale vcelku rychle jsem se zorientoval stejně jako například při Dunkerku a užíval si každý okamžik filmu. Už v několika prvních minutách jsem byl fascinován vizuální stránkou, kdy mladý Oppenheimer přemýšlí o kvantové fyzice, která je vizualizována například tvořícím se modelem atomu nad jeho hlavou, následně záběry na vzdálené hvězdy nebo vybuchující energii Slunce. Mám pro vesmír slabost, takže jsem byl opravdu nadšen. A do toho ta hudba. Jako bych slyšel soundtrack k Interstelaru od Hanse Zimmera, a to je zážitek, který Vás opravdu vystřelí až ke hvězdám. Soundtrack už je venku, tak si pusťte skladbu Can You Hear The Music a pochopíte. Ale zpět k Robertovi. Doznávám se, že Cilliana Murphyho znám z více věcí, ale nejvíce si ho vybavuji pouze v Peaky Blinders, kde mi byl tak nesympatický, že být v pozici inspektora v podání Sama Neilla, tak ho střelím hned při prvním setkání a pro jistotu rovnou do ksichtu. Mno, po zhlédnutí tohohle snímku ale musím svůj postoj přehodnotit, protože jsem došel k přesvědčení, že není špatný herec a i ta averze se vcelku dost otupila. Uvidím, jaký si na něj udělám názor časem. V tomhle zčásti životopisném snímku ovšem dělá Robertu Oppenheimerovi čest. A není jediný. Kromě Roberta Downeyho Jr. se po jeho boku postaví hvězdy jako Emily Blunt, Matt Damon, Jason Clarke nebo Kenneth Branagh. O zvučná jména prostě není nouze a všichni ze sebe ždímají maximum a že jde občas o pěkně vyhrocené chvíle. Kromě vědeckých částí Oppiho života totiž dojde i na ty více soukromé, kde se mísí milostný trojúhelník společně s jeho levicovými názory a laškování s komunistickou stranou. V tomhle ohledu mě trochu překvapily sexuální scény, které jsou ve filmu dvě nebo tři a nějak jsem nedokázal pochopit potřebu režiséra je do filmu cpát navíc s tím, že při jedné z nich jde o vyobrazení snad žárlivosti nebo spíše zhrzení jeho manželky. Ačkoliv dějové linky různě skáčou mezi sebou, největším středobodem všeho je samozřejmě atomová bomba a vše okolo projektu Manhattan. Ten vrcholí jak všichni víme testem bomby nazvaným projekt Trinity, který je jedním z vrcholů filmu nejen po vizuální ale i atmosférické stránce. Desítky přihlížejících, běžící odpočet, stupňovaná hudba, jedno červené tlačítko a nejistota výsledku výbuchu. I přesto, že dnes víme, jak to dopadlo dokázal tým okolo filmu vybudovat takovou atmosféru, že byste slyšeli v kině spadnout špendlík. Po výbuchu doslova.Pacifista ve mně plakal. Filmový divák vrněl blahem. A právě test je i jakýmsi dějovým zlomem filmu, kdy světoznámý vědec začíná být odsunován na druhou kolej a zároveň začíná být sžíraný pochybnostmi o morální správnosti jejich počínání, které vyvrcholí shozením bomby na Hirošimu. Osobně jsem byl moc rád, že téhle morální sebereflexi nebo pozastavení se nad celým počinem vývoje bomby a jejím využitím nejen jako zbraně, ale i systému odstrašování proti nepřátelům, bylo věnováno ve filmu dost prostoru. Ostatně i Oppenheimer se osobně poté angažoval ve snaze omezit používání této zničující síly a zahájení celosvětové kontroly nad jadernými zbraněmi. Film na mě tak působil vyváženě a ne pouze jako poplácání po ramenou ve stylu “Jo, měli jsme jadernou bombu jako první, tak jsem nejlepší. USA do toho.” Aby to ale nevyznělo moc depresivně, tak se v rámci těch 3 hodin objeví i nějaké humorné chvíle, které mají na starosti hlavně fyzici a vědátoři všech oborů. O jednu scénu se postará i prezident Harry Truman, který má v jedné vypjaté situaci tak pitomou poznámku, až se člověk musel smát. Jak to tedy shrnout? Oppenheimer určitě nebude davový film pro každého narozdíl od zmíněné Barbie. U tohohle filmu musíte přemýšlet, znovu a znovu a znovu. Nevypnete ani když půjdete s bolavým zadkem z kina. Věřím, že snímek udělá jedné části dějin USA, v jejichž středu byl Robert Oppenheimer se svým smrtícím vynálezem, stejnou službu jakou udělal seriál HBO Černobylu. Hodně lidí bude z kina odcházet se zvědavostí, jak to opravdu bylo a kolik si toho film přikrášlil a nejen, že si budou dohledávat informace na webu, ale třeba si zajdou koupit i nějakou tu knihu. Skutečný Robert Oppenheimer se stal ničitelem světů. Ten filmový má zase našlápnuto stát se jedním z nejlepších filmů současnosti. 10 z 10*

Musím uznat, že na film jsem šel ne se zrovna velkým očekáváním, i když trailer dával tušit, že by snad mohlo jít o legraci..Na druhou stranu jsem měl trochu pochybnosti. Přeci jen jediná panenka která v poslední době vládla kinům byla Annabelle a dlouho před ní Chucky. Za oběma navíc stojí dobrý backstory zatímco Barbie je prostě Barbie. Ta pravá, od Mattela. A víc nic. Všichni ji známe, víme, že má stejně jako Závist tisíce podob a kostýmků a Kena a to je vše. Vážně na tomhle jde postavit film? No, překvapivě jde. Možná vás přitom překvapí, že film je vážnější než by se čekalo. Jasně, nejdříve se nastaví zábavná vlna a vymezí hranice fyziky a denního života v Barbie Landu, kde se okolo hlavní hrdinky v podání krásné Margot Robbie (BTW věděli jste, že jí je teprve 33?) všichni točí a nejvíce z ní nemůže spustit oči hlavně Ken v podání Ryana Goslinga. Ten naopak vypadá na roli hezounka chvílemi trochu staře (brzo 43 let), ale dohání to zase jinými způsoby o tom ovšem později. Problém v dokonalém světě ovšem nastane, kdy se Barbie začne lehce měnit a mít zvláštní myšlenky. Tuhle část filmu bych asi přirovnal k epizodě Simpsonů, kdy byl celý Springfield z kostek a Homer měl občas vidiny z reálného světa. A právě do toho se musí vydat, aby dala věci do pořádku a zabránila strašné katastrofě. Jak asi tušíte, úplně se to nepovede a je nutné se potom vypořádat s ještě většími problémy.  Čekal jsem, že film se ponese v duchu prvních cca 15 minut, kdy se nebere moc vážně, ale o to více jsem byl překvapený. Po návštěvě našeho světa totiž Barbie spadnou růžové brýle a dostává deprese zatímco Ken je nadšen z nadvlády mužů. A to je jedno z nosných témat filmu. Kromě zábavy se totiž snaží feministicky dívkám vzkázat, že dokážou vše a mohou se stát tím čím budou chtít. Za tímto účelem údajně hračka kdysi i vznikla. Ve rámci děje je to ovšem trochu moc na sílu a korunu tomu dává, když hlavní hrdinka vůbec začne pochybovat o vlastní existenci nebo spíše jejím smyslu. I přes poněkud vážnější témata a moralizování (Pořád nemůžu uvěřit tomu, že v tomhle bijáku něco takového je.) se však snaží být snímek i nadále zábavným. Svojí špetkou tomu určitě přispívá Will Ferrel jako ředitel Mattela se svojí armádou managerů a poskokem v podání Connora Swindellse (Sexuální výchova). Na známé tváře ostatně film tak trochu sází. Kromě ústřední dvojice se ve filmu jako Barbie objeví například zpěvačka Dua Lipa nebo veteránka Saturday Night Live Kate McKinnon. Jiné verze Kena zase zastanou Ncuti Gatwa (Sexuální výchova a brzy nový Doctor Who), Kingsley Ben-Adir (aktuálně Tajná invaze od Marvelu) nebo John Cena a další. Příběh vypráví pro zajímavost legendární Helen Mirren (Královna) a najdou se určitě i další, které byste poznali. Vcelku hvězdné obsazení. Cením i malé zapojení postavy tvůrkyně Barbie. Rozhodně musím pochválit oba hlavní představitele. Jak Margot tak Ryan se na ty dvě hodiny opravdu stanou ztělesněním legendárních panenek, přičemž dokáží skákat mezi jakousi panenkovskou naivitou až po naprosto vážné chvíle, kdy se potýkají s tím, kdo doopravdy jsou. A zatímco Robie se tyhle pozice moc nestřídají, tak Ryanův Ken skáče mezi polohami vcelku často, protože i když nechce, pořád tak trochu působí komickým dojmem nemotory. Na druhou stranu jeho píseň “I am Just Ken” je bezesporu jedním z vrcholů filmu a Gosling do ní dává opravdu všechno ať už zpívá jakkoliv. Jak jsem Ryanu Goslingovi nemohl přijít na jméno, tak po dnešku mu prostě musím dát šanci a počkat si na nějaký z jeho další filmů-  A když už jsem nakousl ty písně, tak nezbývá než dodat, že ačkoliv není Barbie vysloveně muzikál, tak pár hudebních čísel a tanečků se za těch cca 110 minut objeví a příjemně celý děj doplňují bez nějakého velkého rušení.  Co říci na závěr? Vcelku už chápu ten hype, který se okolo tohohle snímku strhl i díky premiéře ve stejný den, kdy do kin vešel i Oppenheimer. Těžko byste mohli najít rozdílnější filmy. Zatímco Nolanův počin je hrán na temnou notu, nutí k přemýšlení nad činy předků a budí obavy z budoucnosti mezi kterými občas probleskne střípek humoru, je Barbie přesným opakem. Humorná, veselá a hravá, ale místo občasného problesnutí až s příliš velkým důrazem protlačuje téma síly žen a nutnosti se prosadit vůči mužům v moderním světě a další témata. Myšleno samozřejmě s lehkou nadsázkou. Kdyby těch vážných chvilek bylo v celém filmu méně, bez váhání bych dal plný počet bodů. Takhle ovšem zůstane u 4 z 5*

Po výborných prvních dvou sériích a slabší třetí se čtvrtá série vrací s plnou parádou a předkládá aktuální témata jako nikdy předtím, aby vyzkoušela sílu Underwoodových. Zhlédnutá skoro na jeden zátah - 100%