topi80

Kdyby šlo o domácí kino, měl bych asi mnoho slov uznání. Ale film, který šel do distribuce, by mě mít přecejenom jiné standardy. S povděkem kvituji, že nějakou tu zvědavost (napětí by bylo asi silné slovo) udržet dokázal, rovněž prostředí školy, kde je to samé zákoutí, spousta dveří, některé zamčené, jiné odemčené, bylo poměrně zdárně využito. Práce s kečupem také moc dobrá. Skvělý byl René Přibil, který dokázal svou roli sehrát s mistrovskou tajemností a oscilací mezi normálností a psychopatismem. S dalšími hereckými výkony už to bylo horší. Tvůrcům bych odpustil i to, že nějak zapomněli na některé mrtvoly, které v příběhu zařvaly. Ovšem závěr s nezbytnou smrtonosnou okecávačkou byl slabý, motiv pachatele poněkud ujetý (a nikterak neodůvodňující další mrtvoly) a to objevování postav v zamčeném prostoru, ze kterého se nedalo dostat, to jsou věci, které by si měli ohlídat i tvůrci slabšího filmu. Přesto dávám pro povzbuzení dvě hvězdičky. Za René Přibila a za to, že mě tvůrci přecejenom dokázali touto vyvražďovačkou po česku na tu hodinu a půl v pohodě zaujmout.

Rošťák Dvořák, vtipný Gerendáš, naivní Molavcová a rozumná Štěpánka. Výborné scénky, musí to zase někdy zkouknout.

Terence bez Buda. I každému zvlášť to vždycky šlo. Bud byl i bez Terence tím někdy zachmuřeným, jindy dobráckým hromotlukem, kterého není radno rozčilovat, Terencův záběr v sólo filmech je širší, ale většinou také zůstává tím drzým rošťákem a svobodomyslným dobrodruhem. A umí to skvěle, jak ukazuje i v tomto pohodovém filmu, který je nejen vtipný, ale je i oslavou právě té svobodomyslnosti a pohodářství. Na film, který má být oddechovkou, je to hodně cenný bonus.

Hodně vysoký nadprůměr v žánru německých romantických limonád. V příběhu se tentokrát nikdo nevrátil do míst, kde trávil pubertu s místním zálesákem (či pubertální princeznou). Tentokrát je na příběhu znát snaha něco vymyslet a výsledkem je poměrně zajímavá zápletka (samozřejmě se nijak nevymyká z tradiční žánrové nekonfliktnosti) v podání sympatických postav (ty ve vedlejších rolích jsou ještě sympatičtější),sem tam dojde i ně nějakou tu veselou scénu. V rámci žánru velmi vysoký nadstandard. Takto by mohl vypadat žánr německé romantické komedie, kdyby autorky bušily do klávesnice s pomalejší kadencí.

Je módou dělat z Michala Davida snadný terč vtipů, ovšem s přibývajícím věkem se musím přiznat, že ty jeho optimistické nicneřešící bezstarostné častušky dokáží při správné náladě udělat radost. S živým provedením v roce 2012 už je to ale horší. Nástroje neustále přehlušuje řinčící tuc tuc rytmus a celé to působí jako spíchnuté horkou jehlou pár dnů před vystoupením. Výsledek tedy nevypadá jako šou bývalého krále diskoték, který je stále populární, ale spíše jako zoufalý pokus někoho, pro koho jde o poslední možnost, jak vydělat nějaké peníze. Což případ Michala Davida není.

Nuda, nuda, nuda. Trabanti jedou, trabanti zastavěj, s někým pokecaj, poobědvají a zase jedou. Dobrodružství? Tak toho najdete víc i v příhodě kocourka Nácíčka z knihy o Mikešovi, kterého babička poslala samotného v Hrusicích do 50 metrů vzdáleného obchodu pro cikorii, nikoliv u těchto protagonistů hmotně vybavených tak, že jim nikde nehrozí absolutně žádná komplikace, a kdyby se trabant nerozjel, lusknutím prstu si mohou poslat třeba pro helikoptéru. Smysl téhle marketingově nafouknuté šaškárny spočívá zřejmě jen ve snaze vytřískat nějaké ty sponzorské dary a za peníze televizních koncesionářů se trochu projet na jiném kontinentu.

Laskavá komedie Jindřichem Plachtou v jeho typické roli a Jaroslavem Marvanem rovněž v jeho typické roli. Pedantický a nepřístupný továrník se stará o své podniky a sekýruje všechny kolem, ale po malé nehodě a exkurzi do toho, jak žijí a jak o něm smýšlejí jeho zaměstnanci, se rozhodne raději svou identitu moc neprozrazovat. Ovšem laskavost Fáberovy rodiny jej nakazí natolik, že se pak jeho spolupracovníci po návratu nestačí divit. Film tedy s laskavým humorem vypráví o tom, jak se jeden továrník rozhodl napravit svůj nelichotivý obraz.

Co nejlépe vypoví o hodnotnosti této "pohádky"? Když jsem během nekonečně dlouhé doby trvání vůbec nepochytil, o co tam vůbec jde, podíval jsem se, kolik času té nekonečné nudy, co nemá hlavu ani patu, už uplynulo. A zjistil, že do konce pohádky, aniž by se tam cokoliv stalo a aniž by mě tam jakákoli postava zaujala, zbývá čtvrt hodiny. Dílo totálně bez příběhu, bez atmosféry, peklo působí jak gay club, postavy absolutně bez charismatu... A k postavě Pavla Lišky dodávám po cimrmanovsku to, že i debila zahraje lépe někdo, kdo není debil. Když je něco hovadina, zanechá to ve mně aspoň něco. Po zhlédnutí této slátaniny se jen ptám, kdo mi vrátí ztracenou hodinu a půl života...

Oceňuji neokoukaný příběh, občasný vtip, krásné scénérie a s tím související hezkou práci s kamerou, pochvalu si zaslouží i většina herců. Do toho, aby však pohádka byla svěží a stala se tou, kterou si člověk v programu zaškrtne, ale ještě mnoho chybí. Většina vtipů vyjde do ztracena (nebo dokonce bijí do očí svou stupidností) a veškerá tajemství vyjdou na povrch dosti tupou zkratkou, stejně jako celé rozuzlení příběhu. Toho by se měl schopný režisér, za jakého Jiřího Stracha považuji, vyvarovat. Motivy Carlose v podání jsou značně nepochopitelné (chce potěšit matku, o peníze tak moc nestojí, přesto jde přes mrtvoly, aby je získal). Bylo by toho více. Každopádně, této pohádky není i přes zmíněné výhrady nutné se bát, i když si nejsem jistý, zda nedávám vyšší hodnocení, než by si zasloužila.

Natočit za čerstvých dojmů 3 roky po válce film, který si udrží nadčasovost a i přes svou dojemnost ponese celkem civilní příběh, je výkon, za který si tvůrci zaslouží absolutorium. I přes množství působivých scén v čele s fantasticky hrajícím Ivanem Jandlem dominuje celému filmu atmosféra zpřetrhané rodiny. Úžasný film, o jehož kvalitě vypovídá množství scén, které jsem si pamatoval i po 25 letech poté, co jsem ho někdy v 10 nebo 11 letech viděl jako prostý dětský divák (pro kterého to byl prostě nějaký další film) poprvé.