Pítrs85

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je lepší Pulp Fiction nebo Gauneři... no, nevermind, pravda je taková, že se Kentán svojí pozdější tvorbou těmto dvěma majstrštykům už moc nevyrovnal. Životní role Samuela L. Jacksona. A vlastně i Johna Travolty. "Whose chopper is this?" "It's Zed's." "Who's Zed?" "Zed's dead, baby, Zed's dead."

Kdo jiný, než Quentin Tarantino, by dokázal vystavět celou zápletku filmu na "triviální" přestřelce při přepadení klenotnictví pár cápkama... A tak jak je u něho zvykem, nosnými opěrkami jsou zde opět vybroušené dialogy (především mezi Keitelem a Buscemim) a samozřejmě perfektně vybrané charaktery. Nechybí ani naturalizované násilí a vtipné scény- přesto jsou Gauneři v lecčems od jiných tarantinovek odlišní, tak nějak vážnější, hlubší a né tolik "cool". A týká se to především samotných postav, jako by tu trpěly o mnoho více, než hrdinové v jiných Tarantinových filmech. A přes to všechno neokázalé násilí trpí především duševně. Mým favoritem byl Mr.Pink. A jaký je ten váš? :-)

Instantní deprese, kde se na vás sychravo, šedo, hnusno a bezútěšno valí z každého záběru. Navíc podporováno depresivní, sychravou, šedou, hnusnou a bezútěšnou hudbou Trenta Reznora. David Fincher se oklepal z trapáckých třetích Vetřelců a natočil druhý třetí nejlepší film neskutečně našlapaných devadesátek. Všechny ty další kopie (8 mm a podobných) se tomu nemůžou vůbec rovnat a závistivě čumí s kilometrovým odstupem. Ani ten Pitt tu nevysírá, naopak hraje jak o život. Ostatně jako celý herecký ansámbl.

Tři hodiny jsou slušná nálož, takže jsem dal Kmotra na dvě pokračování, ale jinak... co dodat k filmům jako je Kmotr, když už bylo řečeno vše? Jsou špatné filmy, jsou dobré filmy a pak jsou filmy jako tady Kmotr, co se vymykají všem kategoriím. Tenhle Coppolův spektákl se bude citovat ještě hodně dlouho, protože jen málo filmů dokáže takto strhnout. A na to, abych tu vychválil nekompromisní závěr a ženiální hudbu, mi už jaksi dochází slova, o strhujících výkonech Branda a Pacina ani nemluvě. Kult.

Komedie jak to nejlepší francouzský víno, skopčáci zas a znova za pořádný kretény (dobře jim tak, náckům), skvělá výprava, skvělá kamera, skvělí herci (cholerik Funés baví neskutečně), skvělý všecko. Do toho správná kapka dobrodružství... Ty vole, proč? Proč už se dneska takový komedie netočí? Ten šilhavej germán to každopádně zabil. Ještě o ždibíček lepší než trilogie Sedmý roty.

Představte si Breakfast at Tiffany's bez Audrey Hepburn... Je to právě tato subtilní herecká legenda, kdo povznesl tento snímek ne o patro, ale alespoň o dva mrakodrapy výš. Slovo charisma zde dostává nový rozměr. Dobovou kritikou nepříliš přijatý film se po letech stal doslova kultem. Sofistikovaná krása, humor, elegance, nadhled a romantika si zde podávají ruce. A ten soundtrack...

Drogy jsou pro chcípáky, co nedokážou žít vopravdickej život a fetkama pohrdám, tak kurva jak to, že díky tomuhle filmu být feťákem je tak zatraceně cool?! Carlyle životní, těžko kdy překonanej výkon, Skotsko fuckin' awesome, Born Slippy fajné, ale starej pes Iggy je starej pes Iggy. "Who needs reasons when you've got heroin?"

Král zombie hororů Džord Roméro se svýho času nechal slyšet, že Soumrak mrtvých je nejlepší zombie film ever. To sic nevím, ale v dokonale vydojeném subžánru se jeví jako takový malý zázrak. A kdybych tolik nesympatizoval s hlavním hrdinou, (ne)mladým a (ne)klidným třicátníkem Shaunem, užil bych si to snad ještě víc, kurde! Každopádně "Queen" scéna rules i po stopadesáté, stejně jako celej zdejší hereckej ansámbl. A Shaun of the Dead nejlepším filmem Cornetto trilogy- absolutelně.

Pokud jste odkojeni pixarovskou anebo disneyovskou animací, budete na Píseň moře koukat asi jako na zjevení. Pro mě je tento styl však nehorázným osvěžením, že ne všichni na západě (a v posledních letech vlastně nejen tam) neblázní s těma infantilníma omalovánkama. Protože ať už Brendan a tajemství Kellsu, tak i Píseň moře, to je pastva pro oči, každý jeden záběr by jste si nejraději nascreenovali, vytiskli a pleskli na stěnu, tomuhle já říkám umění. Krásný, napínavý a hlavně zajímavý příběh vás vcucne, ani nebudete vědět jak (pro mě ještě zajímavější než zmiňovaný Brendan). No a psát tu něco o hudbě, to je zbytečná ztráta písmenek, protože ta je jedním slovem úchvatná, byť v případě titulní písně se mi víc než originál od Lisy Hannigan líbí její česká verze v podání Markéty Irglové. A nezapomeňte- bacha na sovy! ;-)

Knížku od mého oblíbeného Nicka Hornbyho jsem měl přečtenou pomalu na jeden nádech, tak moc mě strhla a hlavně pobavila. O něco podobného se snaží i její filmová verze, která těží především z výtečného hereckého obsazení. John Cusack má charisma na rozdávání a tady ho konečně prodává ve velkém. Jack Black je prostě magor, ovšem magor s velkým hudebním cítěním a dodává tak snímku o muzikálních geeks na věrohodnosti. Možná trošku škoda, že byl děj přesunut do Ameriky, z nálady britské metropole se totiž vždycky dá vytěžit zas o něco víc. Ale to je jen malá piha na kráse. Film pro všechny, kdo cítí hudbu srdcem.