Kaka

Poetický, křehký, intimní Mendes. Empire of Light je pomalu plynoucí film, který skrze strhující obrazy Rogera Deakinse a minimalistickou výpravu jedné pobřežní ulice s opulentním kinem, pojednává o strastech osobního života. Deprese, samota, nemoc, rasová problematika. Načrtává se tu několik silných témat v pomalu plynoucím příběhu hrstky lidí, sdílející své trable v britském maloměstě. Celek mi přijde ale možná až příliš artový, příliš statický a bez energie. Olivia Colman herecky vládne, ale cestu si k většině postav nenajdete.

Urputná snaha Frantíků natočit strhující biografii, která selhává ve vedení příběhu, který je zbytečně komplikovaně sestříhaný a divák je zahlcován neustálými flashbacky, které se nesourodě přelévají sem a tam vlastně celý flm. Občas mi to svým stylem vypravování připomíná Once Upon a Time in America - jen mnohem hůře provedené a mnohdy nic neříkající. Dramaturgicky horko těžko průměr, herecky božské, Marion předvádí famózní one-woman-show. Za zmínku stojí ještě fantastický make-up hlavní protagonistky. Celkově je ale Edith Piaf docela útrpných 140 minut. Z povinnosti k legendě, nebo jako přehlídka mistrovského hereckého výkonu beze všeho. Jako zábavný a inspirující film spíše ne.

Intergalaktická alternativa Indiana Jonese. Samá dobrodružství, místo lasa blaster a jako neprůstřelnou vestu používá beskar !

Trojka opouští klasickou epizodovost, která je známá z prvních dvou sérií a buduje obsáhlejší příběh, který se prolíná všemi díly zatím poslední série. Z prvu se rozehrávají karty trochu neobratně a pomalu a divák moc neví co má čekat v dalších dílech, ale zhruba od polovina nabere třetí Mandalorian dobré tempo a sveřepě směřuje k nabušenému finále. Nechybí SW gadgety a dost zábavných momentů, především kolem Groga. Jako epická Star Wars alternace je to jen občas, ale feel good seriál je Mando skoro neustále.

Mraky tvůrčích nápadů a společenských narážek, které jsou po půl hodině ale jak vystřílené z kulometu a zbytek stopáže se už pouze recykluje. Navíc je Barbie až příliš upištěná a dramaticky nekonzistentní. Po hodině jsem si přál konec. Herecky nepřekvapivě dobré, místy úsměvně trefně reflektující problémy soudobé společnosti, ale komerční úspěch a celosvětový humbuk kolem Barbie příliš nechápu.

Universum Johna Wicka, kde se v temné vizuální stylizaci ala John Wick prohání cool pistolnící střílející headshoty a předvádějící gun-fu, stejně jako John Wick. Výprava je správně neo-noir a hudební podkres plný prďáckých songů. Jediný problém je ten, že samotný John Wick tam není ani na minutu a postavy které tam jsou "místo něj" jsou buď naprosto generické bez jakéhokoliv appealu a nebo mají příliš malý prostor. Jediným spolehlivě fungujícím článkem je Mel Gibson jako alfa záporák. Další podobný spin-off a snaha o tvorbu wickovského světa není nutný.

Očekával jsem další dobrodružství z nového světa a místo toho dostal divoce sestříhanou, útrpnou tříhodinovou procedurálku s prvky inside jobu na závěr. To celé za zvuku monstrózně dunivé muziky a artových černobílých flashbacků. Nezpochybňuji hutný námět, ani slušný herecký performance, ale ten film má pouze dvě jiskry za 180 minut. Jednu když vybuchuje bomba a druhou když je kamera natočena na Florence Pugh. S oblečením, nebo bez, není podstatné. Funguje oboje.

Mix Oblivion, Blade Runnera, Elysia a Independence Day, s meditativní asijskou výpravou a naprosto nezajímavým scénářem a postavami. Je to ohromná škoda. The Creator chce po divákovi velké emoce, ale není schopen mu nabídnout adekvátní materiál k tomu aby se uskutečnily. A přitom technická stránka je na špičkové úrovni a samotná dějová premisa - střet A.I. a lidí je tak aktuální a zajímavá. Nevyužitý potenciál a Clair de Lune to určitě nezachrání

Přemýšlivý Fincher. Technicky stále na výši, režijně stále stejně metodologický a minimalistický s důrazem na každý detail. Že si scénárista vybral jednodušší zápletku bez zbytečných twistů, nebo šokujících point nijak extra nevadí. Nemusí být u každého jeho filmu. Fassbenderův zabiják je totiž natolik zajímavá a skvěle zahraná postava, že je to právě ona, která je středobodem filmu a kolem ní se motá jakýsi děj se střídáním lokací a potkáváním zajímavých lidí. Za zmínku stojí fantastická akce na Floridě, kterou bych od Finchera nečekal. Meditativní, tepající krimi, kde všechno funguje velmi dobře, jen ne geniálně.

Love letter americkému westernu. Sheridan s cowboji a nezkrotnou přírodou udělal něco podobného, co Nolan s Batmanem. Dal mu třetí rozměr - ten lidský. Udělal z něj hrdinu z masa a kostí, zranitelného, smrtelného. Sheridan podobně pracuje se zdejšími hrdiny. Není to jen o pistolnících v cool hadrech a klasických přestřelkách v saloonech, nebo před nimi v ulicích, jak to známe z většiny pistolnických fimů, čest výjimkám. 1883 jde mnohem hlouběji a je mnohem niternější, a citlivější, než se ze začátku zdá. Pro milovníky Yellowstonu to bude to pravé ořechové, ale všechny atributy a režijní rukopis nasvědčují tomu, že se tahle minisérie bude líbit obecně všem. Unikátně namixovaná koláž křehkosti, poetiky (voice-overy) a zároveň nekompromisního survival v divoké přírodě s teprve formující se společností.