Kaka

Těžko říct co je na tomto filmu tak vyjmečného, ale zkrátka se to nedá dost dobře vysvětlit, nýbrž je nutné zapojit trochu fantazie a nechat se unášet na vlně režijní invence Tonyho Scotta, který udělal z obyčejného příběhu strhující biják o pomstě s nádhernými kamerovými filtry, pravou láskou a úchvatně podbarvující hudbou. Brutální a nevídaně smutný hollywoodský film s těmi nejlepšími ingrediencemi. Legenda mého dětství.

Dokonalý obraz války a všeho co k ní patří. Příběh vojáků, kteří jsou ve válce pouze stroje na zabíjení, ale z jejich pohledů je to něco úplně jiného.

Nudná sterilní akademická sračička, která si hraje na něco co není. Oscara měl dostat Pán prstenů.

Rozhodně to neni film bez chyb, ale technicky je tak brilantní, že mu všechny nedostatky mile rád odpustím. Spielberg nám ukázal opravdovou válku tak, jak jí ještě nikdo neukázal. Tom Hanks je machr a Spielberg a Kaminski stejně tak. Pro mě nejlepší válečný film všech dob.

Hluboká myšlenka, nejlepší akce, nejsympatičtější Arnold, James Cameron v nejlepší formě. T2 je kult, který těžko bude někdy v rámci žánru překonán.

Kevin Costner oplýval v roce 1990 vážně genialitou, když dokázal natočit a hlavně zahrát něco takovéhleho. Costnerův nejlepší film. John Barry složil jeden z nejlepších soundtracků všech dob a i scénář se povedl na jedničku. Všechny Oscary zasloužené a konec dojemný. Epická freska, která definovala moderní western.

Dost možná nejlepší Seagalovka. Skvělá akce, brutální chvaty, fantastická hudba a velice dobré triky. Navíc závěrečná scéna na válečném hřbitově je velmi ikonická. Když tam ten borec Casey Ryback stojí v nablýskané bílé uniformě se svou neteří nad hrobem jejího otce, vždy mě napadne, že to vlastně Seagala vydíme v posledním dobrém záběru, v posledním dobrém filmu.

Pěkně po staru natočený western, který vešel do dějin jako vůbec jeden z nejopravdovějších a nejsyrovějších v daném žánru. Clint Eastwood a Morgan Freeman podávají životní výkony. Zdatně (Oscar) sekunduje brutální Gene Hackman. K tomu všemu ještě perfektní kamera, brilantní střih a závěrečný epilog v západu slunce.

Strhující bitva mezi Stallonem a Banderasem. Stallonova prkennost tady tentokrát šikovně posloužila. Co ovšem zaslouží největší pochvalu je výkon Banderase. Ten je tak ďábelský a charismatický zároveň, že nahání hrůzu. Jen se podívá a jeho výraz ve tváři dokáže říct mnohem víc než 10 slov Stalloneho. Geniálně kontrastní herci se však střetávají ve filmu, kterému ke konci silně dochází dech. Okenní scéna je ještě fajn, ale závěrečné překvapení si tvůrci mohli odpustit. I tak je to však příjemná podívaná.

Je zde přítomna jistá dávka nadsázky a typicky Tarantinovského humoru, nacož musí divák přistoupit hned v úvodu, jinak bude zážitek z filmu prachmizerný. Tarantino pevně vede otěže filmu a režíruje tak, jak chce on, což je samozřejmě na výsledku znát. Celý film se nese ve vynikající atmosféře, kterou umocňují skvěle vyladěné exteriéry a brilantně prokládaná hudba. Všechny filmové prvky splňuje Kill Bill na sto procent. Přesto se může stát, že si k němu konzervativněji laděný divák nenajde cestu a film se mu nezalíbí. Velice zajímavé bylo rovněž sledovat Umu Thurman, která kvůli této roli prošla tvrdým tréninkem a je to skutečně vidět. Tarantino si hraje s obrazovou kompozicí, dobře staví dialogy a celkově film spíše zaujme přehršlí různých odkazů a vychytávek, než základním poselstvím jako takovým, které je vpravdě jednoduché.