Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (2 125)

plakát

Smršť (2024) 

Jako až začne v Česku nebo na Slovensku někdo točit áčkové psychologické thrillery nebo horory, můžu si na tohle začít stěžovat, ale do té doby beru Smršť všemi deseti, protože pro mě to mělo dost přínosnou kvalitu co se týče řemeslné, herecké a hlavně scénaristické stránky. Původně jsem si sice myslela, že půjde spíš o nějaké to vyšetřování případu, ale ve finále jsem ráda, že Bebjak umí dobře uchytit i témata, která by od jiných režisérů působila lacině a zaměřuje se hodně na vztahy, psychologii a trauma. Pro mě je to momentálně určitě nejperspektivnější tvůrce Česka i Slovenska. Jako bonus zvládl velmi dobře pokrýt i tu hororovu stránku věci a párkrát mi přivodil husí kůži. Bebjak umí totiž nejen filmařsky zaujmout, ale také poskytnou komplexní příběh s dějovými zvraty a finálním rozuzlením, kdy divákovi dopřeje i nějaký ten moment překvapení. Takže co víc si přát. Navíc, ta atmosféra podivného hotelu a zvláštního zdejšího osazenstva ve mně evokavala až Lynchovské nebo Lanthimovské prvky.

plakát

La niña de la comunión (2023) 

Příběh tohoto filmu by se vešel do 20 minut a vůbec by nebylo potřeba si prožívat takovou brutální  nezáživnou předvídatelnou nudu. Pro mě to byla fakt otřesná zbytečnost bez jakékoliv atmosféry, napětí, děsivých scén a čehokoliv, co by stálo za zmínku. Postavy úplně nezáživné, furt tam omílaj to samý dokola, jejich starosti mi byly úplně u zadku a vlastně jsem trpěla tak moc, že jsem to musela přetočit, abych to už zkrátila. Ztráta času. Tohle měl bejt kraťas.

plakát

You'll Never Find Me (2023) 

Malým snaživým horůrkovým jednohubkám, které mě ničím neuráží občas ráda přilepším a tady se ani moc nezdráhám. Ta atmosféra tady jede prostě na plné obrátky hned od začátku, je to přesvědčivě zahrané a divák díky tomu opravdu asi 70 minut nemá téměř páru, kam se děj obrátí. Navíc tu funguje velmi slušně i řemeslná stránka, hlavně zvukové ruchy, záběry na detaily i kameru. Sice to teda nakonec nabralo asi jiný směr, než jsem si celou dobu myslela, ale zároveň to pro mě v jistém smyslu bylo překvapení a ve finále se na to nemůžu zlobit, protože to prostě pro tento typ příběhu zvolilo akorát jiný úhel pohledu. Ne že bych byla z toho rozuzlení nějak odvařená, ale do té doby pro mě ten film fungoval až na nadprůměrné úrovni, takže proč ne.

plakát

Její tělo (2023) 

Poměrně dobré, ale tak nějak povrchové, odtažité a na to, jak silný to mohl být příběh, všechno se tam děje jen tak mimochodem a nemá to žádnou hloubku. Ta postava Andrey je vlastně strašně inspirativní a unikátní, ale v hereckém projevu se to moc neodrazí. Divák ani nemá moc šancí do ní hlouběji vhlédnout. Forma a řemeslná stránka byla fajn, ale vše zkomírá na vykonstruování postav a jejich psychologii. Mohlo to být mnohem drásavější.

plakát

Bastard (2023) 

Bezchybné historické drama, které nabídne všechna pozitivní adjektiva, která se od takového žánru čekají. Navíc skvostný komorní, ale chladný Mikkelsenův výkon podtrhává nehostinnost zdejšího prostředí. Obecně všechny postavy byly napsány tak, aby byly dlouho zapamatovatelné. Postava de Schinkela připomínala ten typ zákeřných sviní, co se někdy objevují v pohádkách a proto také potěšil jistý happy end a zadostiučinění těch pozitivních jedinců, přesto že se tu setkáte i s poměrně explicitní brutalitou. Prostě mělo to od každého trochu a proto tomu není co vytknout.

plakát

Vlčí bouda (1986) 

Z pohledu dnešního mladého diváka poměrně dost cringe a amatérská tvorba. Co dokážu ocenit je ale atmosféra, ta nejistota kolem tří hlavních postav a asi celková myšlenka. Herecky celkem tragické, řemeslně občas taky. Postava Tomáše Palatého mě ale bude dost možná ještě dlouho děsit ve vzpomínkách. Takže aspoň nějaké plus co se týče té hororové stránky.

plakát

Bez lítosti (2023) (seriál) 

Velice vítaný koncept v českých končinách, hlavně když milujete true crime jako já. Můj názor ale je, že prvním dílem s Michelle Sudků si tato série nasadila okamžitě tu nejvyšší laťku, kterou už poté nedokázala překonat. Nicméně, několik zajímavých případů se tam ještě najde. Některé díly jsou zkrátka lepší, některé o ničem. Nejvíc líto mi bylo asi Rudolfa Fiana a největší opovržení jsem cítila u Stodoly, kterej se teda předvedl jako naprostej degeš. Na české poměry krimi dokumentů, kterých je žalostně málo, lepší nadprůměr.

plakát

V temnotách (2022) 

Vůbec ne špatné, naopak potěšující a pro hororové fandy určitě uspokojující, už jen proto, že se to opravdu snaží navodit nějakou atmosféru (doporučuji sledovat v totální tmě). Mně ani nevadil ten pomalejší rozjezd, nesmírně potěšila volba zdejšího jazyka postav pro autentičnost. Nechci moc zabíhat do detailu se svým názorem, aby nehrozily spoilery. Závěr mi původně přišel trochu podivný a ne úplně to, co jsem asi zpočátku čekala/chtěla. S postupem času tu myšlenku tvůrců asi chápu a oceňuji lépe. Uvidíme, jestli do budoucna nepřidám hvězdu. S tím, jak to teď s tou hororovou úrodou vypadá, nejspíš budu muset.

plakát

Kosmonaut z Čech (2024) 

Tomuto dávám rozumově tři hvězdy, pocitově čtyři. Četla jsem si tu různé zajímavosti o knize a o reálných okolností vzniku filmu. Díky za pár zajímavých komentářů o tom, jak se liší kniha od filmu, pomohlo mi to urovnat si o něm myšlenky a možná si i ucelit názor. Řekla bych, že je to především o pocitech, o životě, o lásce, o traumatech. A zrovna v ten den, kdy jsem si ho pustila to na mě zapůsobilo a uvnitř jsem cítila jak se do mě ten film obtiskl. Za mých normálních cynických nálad a stavů bych ho asi přešla s průměrem, ale asi jsem měla slabší chvilku. Je tu sice pár momentů, které působí trochu cringe, celkově je ten film opravdu zvláštní a ne pro každého, i ten styl uchopení mi na Netflix nesedí, ale jak jsem řekla, je to hodně o pocitech.

plakát

Den díkůvzdání (2023) 

Já bych fakt chtěla vědět a pochopit, jak někdo tenhle film bere vážně a dá mu pět hvězd. Mně Thanksgiving připadalo jak scéna ze Scary Movie, hlavně teda hned ta z obchoďáku mi přišla jak ze špatné parodie na horor a celkově to, jak ten film působí lacině a ultra americky. Vlastně jsem ten film nebyla napoprvé schopná dokoukat a vrátila se k němu snad až po měsíci. Už jen tenhle fakt nucení se do toho to dokukat mi brání vůbec přemýšlet nad tím dát tomu víc než dvě. Já tam necítila atmosféru, napětí, vůbec ten zájem dozvědět se, kdo je vrah, soucítit aspoň s jednou postavou. Hodně mi to připomnělo nové Vřískoty, jenomže tam jsou alespoň ty vraždy brutálnější a zvládnuté efektivněji. Tady mi přišlo téměř vše směšné. Asi je něco špatně se mnou, nevím.