Puddle

Člověk by málem čekal, že až se všechny ty epické linky spojí dohromady, bude to něco absolutně krutopřísného, vytře to zrak, natrhne prdel a obrátí celý život naruby. A ono právě tak úplně ne, ústřední myšlenka je naopak docela jednoduchá. Umocněna je však právě tím, že k ní směřuje každý z příběhů. A každý z nich je výborný a nepochybuju o tom, že všechny by obstály i v podobě celovečerních filmů. Obzvlášť totalitní balada z Neo Soulu byla totálně strhující. A Sonmi je bohyně, ke které bych se u dalšího sčítání lidu klidně přihlásil.

Love always, Charlie. Knižní předloha (Pro mě první a zatím taky jediná věc, kterou jsem četl v originále) mi tím, jak se ji Chbosky snažil „nabouchat“ emocemi, přišla trochu sentimentální. Film je však fantastický a klíčové scény působí mnohem, mnohem silněji, což je dáno hlavně skvělým výběrem herců. Většina lidí byla určitě zvědavá hlavně na Emmu. Ta hraje fakt dobře, ale příště, ať se nestříhá. :-) Nejlépe ztvárněna je však postava samotného Charlieho. Logan je dechberoucí a myslím, že ani oscarová nominace by v tomto případě nebyla přehnaná. Dlouho, dlouho, mě žádný film, tak emočně nerozsekal, a to opravdu hlavně díky Charliemu.

Škoda, já fakt čekal pořádnou britskou smršť, kdy se budu tlemit v jednom kuse jako třeba u nového Trpaslíka. Smršť to sice je, ale většina vtípků je opravdu jen k pousmání, prostě nic co by trhalo bránice. Bavit jsem se vcelku bavil, ale nějaká renesance žánru parodií se fakt nekoná.

Hezky natočená snůška obláčků a katostrofických záběrů. Jako s kamerou to chlapec umí, ale chybělo mi tam nějaké vyprávění, nějaký trochu pádnější důvod, proč tu kameru brát vůbec do ruky.

Úvod v zamrzlé divočině je parádní, ale ve chvíli, kdy odtud Hanna s Erikem vypadnou a jejich cesty se rozdělí, začne se celý snímek tak trochu sypat a ztrácet tempo. Videoklipová akce je hrozně cool a klidně jí tam mohli napumpovat ještě trochu víc, zato Hannino kamarádíčkování a „nazírání“ do běžného života jsem fakt moc nežral. Jinak Saoirse si svou smrtící vílu střihla velmi pěkně.

Pěkná a nápaditá pohádka o jednom předčasně dospělém hipsterovi (no kdo dneska píše na stroji?), který si z prstu vycucá něco jako svou vlastní Summer. Celé se to nese v takovém pohodovém letním duchu, proto jsem asi v půlce snímku nabyl dojmu, že to tak pohodově i skončí a kde nic tu nic, nápad zůstane „nevyždímán“, ale závěr byl náhodou našlapanější než motorovka Antonia Banderase, kterého jsem v tomhle filmu spolehlivě nepoznal.

Dosage na rozdíl od svých pozdějších brášků Progression a Sharp Endu (všechny filmy točila stejná společnost) ještě není tak dynamicky sestříhaná a nemá takový ten suprcool moderní outdoorový háv, ale stejně je to moc pěkná výstavka skvělých lezců a překrásných lezeckých lokací. Obzvlášť lezení s opičkama na vápencových věžích ve Vietnamu vypadalo fantasticky. :-) A doporučuju těm, co chtějí vidět Chrise Sharmu s dredama. :-)

Naprosto syrové, mrazivé, dechberoucí... papírování a běhání po úřadech?! WTF?! Ne, nechci nijak znevažovat to, co se tam tehdy stalo, ale zábavy tam bylo asi tolik jako čtyřlístků u nás na Vršavě.

OBSAHUJE TĚŽKÉ SPOILERY! Za mě určitě palec nahoru za skvěle provázanou hlavní linku. Od poltergeistovských naháněček lokálního významu nabírá Supernatural postupně na osudovosti, aby posléze vyvrcholil střetem nebe a pekla. To je však zároveň i důvod, proč jsem seriál po páté sérii přestal sledovat. Co může být epičtějšího, než když jde Samovi s Deanem po krku sám Ďábel? Pro mě už teda fakt nic. Pro mě to všechno vyvrcholilo tím, že se Sam obětoval, aby zabránil peklu na Zemi. Bylo to drsné, smutné a nespravedlivé, ale tak to bylo s bráchama Winchesterovýma vždycky a přesně tak to mělo skončit. Veškeré další zápletky jsou dle mého už jen nastavovaná kaše.

Mrazivé, syrové a neskutečně autentické. Doufám, že mě nikdy nezavřou v Dánsku... Jo a jestli někdo někdy zfilmuje herní Manhunt, myslím, že by to měli být právě pánové Noer s Lindholmem. Co se atmosféry týče, tyhle dvě dílka si můžou absolutně podat ruce.