Gimli

Krásně natočený, výborně zahraný a velice plynulý film, který je zábavný i dojemný od začátku do konce. Alespoň na hodinku a půl v člověku probudí dřímající empatii. Souhlasím s Adrianem ohledně věty "That is Neverland."

Neviděl jsem japonské originály, ale předpokládám, že se americký remake liší od originálu především ve stylizaci, tak jako Kruh. Jenže americký Kruh disponuje podstatně silnějším scénářem, který dokonce předčí japonské předchůdce. Nenávist skrývá za nablýskanou formičkou práznou bublinu. Film navíc ubíjí docela prostinké vysvětlení oněch střašidelných událostí. Bál jsem se, ale ne o hrdiny, nýbrž o sebe :-)

Myslím si, že dabing téhle komedii ubral polovinu zábavnosti, ale protože jsem Ples upírů v originále neviděl, můžu se plést. Evidentně se pobaví ten, kdo přistoupí na Polanského hru, tedy ten, kdo se na to bude dívat jako na grotesku. Velice se mi líbily kulisy, jsou krásné, stylové a pestré.

Poslední dobou cpou tvůrci do televizních pohádek spoustu počítačových triků, ale aby napsali pořádný scenář a obsadili herce, kteří umějí hrát, je ani nenapadne. A když to ještě podtrhnou nudnou režíí, tak máme na světě kýbl drahého hnoje. Kde jsou časy zrcadelnic a Mirečků :-(

Pokus o citové vydírání, který samozřejmě selhává. Dostavuje se jen znechucení sem tam střídáno mírným pobavením. Ono je to možná i tím, že se z Vánoc dělá něco, co nejsou.

I saw Saw and it was brilliant! Velmi nápaditým způsobem natočený thriller, který je spíše o psychické než fyzické brutalitě. Co dokáže s člověkem udělat situace, kde je jediným východiskem utrpení? Promyšlená podivaná s nádherným koncem!

Tak ve srovnání s originálem z roku 1963 prohrává tento paskvil na celé čáře. Zatímco v The Haunting je atmosféra postavena na zvucích apelujících na lidskou představivost, tady je všechno servírováno narovinu. Jenomže to "všechno" je tak nějak úplně k ničemu, protože to postrádá konkrétnější smysl. Nejstrašidelnější je Zámek hrůzy na začátku, kde se teprve seznamujeme s prostory opravdu nádherného domu. Dál už jenom častěji a častěji cukají koutky v letmých až výrazných pousmáních.

Dva roky prázdnin - vynikající seriál pro děti podle pana Vernea. Pokaždé, když Karel Černoch zazpíval "vzhůru na palubu, dálky volají", nemohl jsem chybět u televize :-)

Mně to chytlo, hlavně při premiérovém vysílání. Má to slušnou atmosféru a když se podíváte na výkony hlavních dětských představitelů jako na slušnou zábavu, tak je tenhle seriál bez problému stravitelný.

Ve všem souhlasím s Lokutusem. Je dobře, že ještě existují americké filmy, které boří zaběhaná klišé, takže není nouze o napětí, očekavání a překvapení. Rozhodně doporučuju se po tomto zapomenutém kousku poohlédnout...