dawnie

Tuhle komedii můžu vidět kdykoliv... Všichni hrajou náramně, věvodí jim hlavně Sigourney Weaver jako matka-potvora, která ale chce pro svou dceru jen to nejlepší, Ray Liotta jako proutnickej zlodějíček se zlomeným srdcem a samozřejmě kouřem prolezlej tabákovej magnát Gene Hackman.

Krásný, fakt. Pořád ještě brečim. Ta lehkost, s jakou se tam všechno děje... neskutečný.

Tenhle skvělej seriál mě provází už hrozně let. Spoustu dílů znám zpaměti a je mi jedno, že je vidím už po stopátý. Neuměla bych si vybrat, koho mám z Gilmorek nejradši. Nebezpečně výrečnou babičku Emily, starshollowskýho podivína Kirka, mrzutýho Luka, úžasnou bubenici Lane, věčně podrážděnýho Michela, nejlepší kuchařku na světě Sookie, protivnou sociopatku Paris, okouzlujícího snoba Logana, neuvěřitelně ukecanou podnikatelku Lorelai, stejně neuvěřitelně ukecanou šprtku Rory... atd atd? No, neuvěřitelně ukecaný jsou tam vlastně všichni. A to je právě to, co dává tomuhle dílku hlavní motor. Důležitý je ovšem dodat, že ty tuny dialogů jsou nabitý všelijakýma popkulturníma i jinýma narážkama, jsou příjemně šílený a hlavně VTIPNÝ AS HELL. Do Starshollow se prostě vracím pořád, aktuálně zrovna za půl hoďky:)

Ta * je samozřejmě za tanec. Za co jinýho by byla, když se tvůrci ani nenamáhají vymyslet jedinou repliku, která by nezněla jako vytažená z příručky kýče a herci (zejména hlavní páreček) se nesnaží vypadat, že mají v hlavě mozek.

Z postavy Madse Mikkelsena mě mrazilo v zádech. Jeho popírání všeho "špatnýho" a následný vysvětlení jeho chování pro mě bylo jedním z nejzvláštnějších zážitků z filmu vůbec, ve spojení s absurdní atmosférou fary, kde bych se opravdu nechtěla nikdy ocitnout.

Dětský představitelé, který konstantně vypouštějí z pusy inteligentní a sakra vtipný dialogy? Check. Ufoun, kterej není prvoplánově zlej ani roztomilej a je osobností, kterou by mu většina jeho předešlejch emzáckejch kolegů mohla závidět? Check. Zajímavě podaná (i sama o sobě zajímavá) dějová linie, ve který titulní skupinka děcek profesionálním způsobem natáčí zombie horor? Check. A nejen to. Tenhle pocit jsem díky Abramsovi měla poprvý od výbornejch Rošťáků - ty děcka ten film táhnou, a nemaj s tim nejmenší problém.

První tři čtvrtiny byly solidní hororová práce, ale jakmile šel taťka do "onoho" světa a našel tam --SPOILER-- tu divnou variaci na peklo --KONEC SPOILERU-- a kamera toho začala ukazovat moc, bylo to tak trochu v kýblu. Tím se zpětně částečně znehodnotila ta pracně vybudovaná atmosféra starejch hororů (tohohle čerta že jsem se celou dobu tak bála?) a film malinko zbéčkovatěl. Pořád ale v rámci žánru nadprůměr.

Jinak to fakt nešlo. Já vim, že je to hrozně patetický, ale ne ŠPATNĚ patetický. A navíc, při závěrečnejch titulkách se ukáže, že McNamara ani moc nepřeháněl:)

Fascinuje mě tenhle způsob propojení reality s fantasy světem, a jsem fakt ráda, že se režisér nenechal unést a neudělal z Terabithie tuctový dětský béčko nacpaný otravnýma švitořícíma stvořeníma. Tohle přesně vystihlo můj pocit z knížky, je to jemný a okouzlující. Hlavní dvojka hraje naprosto přirozeně a postavy Jesse i Leslie díky nim mají přesně tu potřebnou hloubku a jejich úniky před tísnivou realitou jsou splněnej sen každýho.. snílka:)

Pošmourná Anglie 19. století... to je moje. Knížka je úžasná, obsahuje nespočet fascinujících myšlenek, který jsou vetkaný do tak oblíbenejch dlouhatánskejch konverzací londýnský smetánky. Ty jediný se bohužel podle mě nedají převést na plátno bez toho, aby divák usnul během prvních pár scén. Všechno ostatní se ale do filmu dostalo. Dekadentní atmosféra pro mě byla identická, a jak se děj vyostřoval, temnota se dostávala čím dál víc do popředí. Vizuální stránka se držela předlohy, ale zároveň byla jemně stylizovaná, což tomu všemu dodalo potřebnou šťávu. A šťávu měl i casting. Ben Barnes jednoduše JE Dorian (i když ho Wilde popisuje jako kučeravýho blonďáka, já si ho vždycky představovala takhle), s tou jeho počáteční naivitou a nevinností. Jeho proměnu v úchylnýho hajzlíka jsem si fakt užila a věřila jsem mu každý slovo. Henry mi taky vyhovoval, netušila jsem, že Colinovi Firthovi taková cynická role tak padne. Na Bena Chaplina jsem si musela trochu zvykat, Basila jsem si představovala ještě trochu víc ňoumovitýho, ale nakonec mě přesvědčil. Na chování postav mi vadilo jen pokrytecký chování Harryho k Dorianovi v závěru filmu, --SPOILER-- kdy mu zakázal přibližovat se k jeho dceři, protože tím porušil svoje často proklamovaný přesvědčení o nutnosti hltat život plnými doušky bez jakýhkoliv výčitek svědomí. A hudba, ten zvláštní, znepokojivej motiv, podtrhla tohle skvělý, skvělý zpracování velkýho díla.