Adamova jablka

Farár žijúci v presvedčení že všetko v živote je výzva samotného Satana, uchyľuje na svojom opátstve indivíduá práve prepustené z väzenia ako sú chľastajúci kleptoman, terorista prepadávajúci okolité benzínky Statoil a najnovšie medzi nich prichádza neonacista so zarámovaným obrazom Hitlera, ktorý dostane za úlohu upiecť jablkový koláč, což je mu zo začiatku úplne šum a fuk ale... Tak toto už malo bližšie k Blikajúcim svetlám, hlavne absurdným príbehom vymykajúcim sa akémukoľvek klišé, opäť založeným na konfrontácii úplne odlišných charakterov a že i upečenie takého jablkového koláča nie je jednoduchá záležitosť keď to proste vyššie sily nechcú, vás spoľahlivo presvedčí táto bezchybná zostava s príbehom ktorý chytí za srdce. (11.05.2008)

Současná kinematografie má hodně problémů, ale možná nejvíc ze všeho ji ohrožuje politická korektnost, která smrdí autocenzurou a obelháváním sama sebe. V konečném důsledku pak otravuje diváka tím, že směřuje k předvídatelným pointám a ulamuje hrot satiře, humoru i vážnému dramatu, které chce tepat společenský nepořádek. Právě politická nekorektnost a absolutní nepředvídatelnost chování filmových postav je to, co Adamova jablka výrazně povyšuje nad dnešní filmovou produkci. Psychologický souboj mezi vášnivě věřícím knězem, cynickým technokratem v podobě místního doktora a především propuštěným trestancem, aktivním neofašistou Adamem je podaný v nezvyklé formě tragikomedie, která často balacuje na nejzazší hranici toho, co jsme schopni označit za společensky přijatelné, ale právě tím je pro mě cenná a jen málokterý film z posledních let mi udělal takovou radost jako právě tenhle. Celkový dojem: 95 %. (14.01.2012)

Skandinávský "Strom života" aneb vpravdě jobovský film o cestě k víře lemované údivem nad absurditou stvoření. Takhle se buduje pevná víra, pane Malick. Ne přes okouzlení třpytivými obrázky, kýčovitou doslovnost a ikonické figury jak vystřižené z reklamních plakátů, ale přes skepsi, nadhled a živoucí postavy. Na "Adamových jablkách" je sympatické, že víru demaskují jako racionální blok či psychickou poruchu, díky čemuž dokážeme čelit náporu nepříjemností vezdejšího světa. Ale právě díky tomu film nevede k odvržení víry, ale neopak k toleranci i sympatiím s ní bez ohledu na konkrétní vyznání. (24.08.2011)

Protestantsko - liberální variace na starozákonní postavu Joba. Nechápu, jak je možné nazvat tento žánr komedií. Hodně brutálního násilí (STV to měla pro diváky nad 15 let, měl by být od 18 let). Velmi umělý a za vlasy přitažený příběh s farářem-Jobem, arabským teroristou, holou lebkou a kleptomanem, všechno možné, jenom ne dobrý film...Nezastírám, že dánské filmy nemám rád. (07.02.2012)

"Hajtla, pane faráři! Víte, že Bůh je v podstatě inoperabilní mozkový nádor?" Geniální hypotéza dotažená ad absurdum v elegantní konfrontaci dvou extrémistických protipólů. Takhle nějak by to znělo v ufonštině filmového teoretika. A já, jakožto blahoslavený, nenapravitelný romantik dodávám, že to bylo roztomilé pohlazení po penisu při večerním rozjímání nad Biblí u Hitlerova pomníčku. (04.10.2012)