duddek

Popravdě nevím, pro koho je film určen - malé děti nemají šanci pochopit, co se v jednotlivých fázích děje nebo proč Frantík jedná, jak jedná (chtělo by to vyprávěče), větší už jsou na něj zase moc velké. Tak snad aspoň dospělí ocení dokumentární hodnotu záběrů na okolí tramvajových drah v Praze na přelomu 50. a 60. let 20. století. Hlavní postava Frantík je pořád ustaranej, nevrlej, nezasměje se, jak je film dlouhej, ani nepoděkuje, když mu děti pomáhají sbírat železo, aby "strakatou" tramvaj Terezku zachránily, i když i další děti jsou nesympatické (zejména Pepík, kterého po krádeži nepochopitelně vezmou na milost), místy až hororové. Do toho ještě otravné dětské sbory v písních... Žádná sláva. "Mam starost." - "To přejde. Hlavně že máš tramvaj!"

Goofy se vypraví na lov kachen... Ty se ale už od začátku právem cítí bezpečně. Obzvlášť povedená je pasáž, kde kachna napodobuje vlastní napodobeninu.

Rozesmála mě scéna s koridou a opice ve vlaku.

Noční město je zachyceno vskutku nádherně. Díky pánovi s rozlítaným kloboukem je to nejen vtipné, ale rovněž zeměpisně poučné, máme tu asi jedinou pohádkovou zmínku o městě Blagověščensk, ležícím 8000 km východně od Moskvy na hranicích s Čínou. "Čekal dvě hodiny, tři hodiny, a aby neměl dlouhou chvíli, pískal zatím kudlu." :))

Mistrný přednes Karla Högera, obrázky Josefa Čapka, krátké cameo kočičky z Pejska a kočičky (když malý Lotrando odjíždí z konviktu) a kůň obracející nad Lotrandovým počínáním oči v sloup :), to vše dělá z této pohádky zábavnou podívanou.

Mikešovská animace s fíkovským komentářem. Dědeček má dobré reakce. Bohužel samotný závěr (poslední scéna) je hrozně zabitý...

Zvláštní film o manželství poté, co děti odejdou z domu. Ale dostal mě kupodivu do povznesené nálady. :) Přemýšlel jsem, jaké má asi poselství. To krásné, co jsme prožili, se už nikdy nevrátí? Máme žít přítomným okamžikem a neupínat se k tomu, co bylo? *spoiler* Kdyby Kjeld více naslouchal své ženě, jejímu stesku po synovi nebo vztahu k zahradě, a nestěhovali se, k žádné proměně by nedošlo? Kdyby Vibeke tolik nelpěla na synovi (ať už před proměnou, nebo po ní, kdy manžela stále více ignoruje), byli by s Kjeldem šťastni a třeba by navždy zůstali v idylické minulosti? Kdoví.

Spousta krásných záběrů, které se ale po chvíli omrzí. Na to, že film zobrazuje skutečně jen to, co má v názvu (tzn. putování tučňáků k moři a zase zpět), je to hrozně dlouhé, vinou delších pasáží beze slov byste mohli i usnout. Je škoda, že použité moderní metody snímání nebyly využity naplno, aby ukázaly tučňáky i při jiných činnostech než při chůzi (např. při lovu, při hře, při páření a dalších běžných aktivitách), i když to možná obsáhl první díl z roku 2005. Takhle jsem měl dojem, že nějaký 20minutový dokument by mi toho o tučňácích řekl víc a nenechal by otevřené otázky, proč matka po čase odchází (a kam), podle čeho se v tolikahlavém hejnu dokážou rozeznat atp. Každopádně to mají strašně těžké. Díky bohu, že nejsem tučňák.

Čapkovo spojení "jedla jako vlčinka" je zaneseno i v SSJČ.

Pohádka protkaná slovním humorem, ten si ale užijí spíš dospělí – z pohledu dětí asi nic moc. "Špatný, půl šestý," zakončuje Nárožný rozmrzele měření tepu. :) A koketnice Molavcová je bezchybná, následný pozdrav medvědovi taktéž. Děj je ale přece jenom notně chudý a místy otravný (hlavně když je na plátně Vincek). "Let kolik je vám? Jak jste starej jako?" - "Já nevim, pane doktor." - "No... to je přece požehnanej věk. To zase to revma na ty roky neni tak špatný." :)