botswana

Hodnotit toto filmové dílo je nabídka, kterou musím odmítnout. Je to jeden z mála snímků, který mluví naprosto sám za sebe a není potřeba k němu cokoli dodávat, snad jen to, že pro skutečného filmového fanouška se jedná o povinnou podívanou.

L.A.přísně tajné-jeden z mých nejoblíbenějších filmů, který jsem viděla stokrát, ale můžu se na něj podívat po stoprvé. L.A. – město budoucnosti a nekonečných možností, kde pod všudypřítomným pozlátkem vesele bují kriminalita všeho druhu. Na dodržování zákonů dohlíží hoši z L.A.P.D. (alespoň by měli). Zdejší policejní sbor je pestrý. Máme tu začínajícího „detektiva“ Eda Exleyho, mladého, ambiciózního, velmi chytrého kariéristu s brýlemi, kterého by jeho nadřízený viděl raději na mravnostním než na vraždách („Jste politický obratný, máte oko na lidské slabosti, ale žaludek ne“), tvrďáka s dobrým srdcem a smutnou minulostí Buda Whitea, který má na to být dobrý detektiv, ale nikdo mu nechce dát šanci („Není tak blbej, jak vypadá“). A nakonec Jacka Vincennese, kdysi asi dobrého detektiva, který zažívá svých 15 minut slávy jako hlavní hrdina článků o policejních úspěších v bulvárním plátku tiše-tiše anebo jako technický poradce seriálu „odznak cti“ a pátrání po skutečných zločincích už dávno není jeho prioritou („Proč jste se vy stal detektivem?“ ….“Už si nevzpomínám“). Curtis Hanson natočil napínavou retro detektivku se vším všudy, věrně vykreslená atmosféra 50. let, vynikající hudba (píseň Wheel of fortune, Hit the road to dreamland), humor („Od kdy vagabundi a děvky rozdávají autogramy? Děvka předělaná na Lanu Turnerovou je pořád děvka,jenom vypadá jako Lana Turnerová. …To ale je Lana Turnerová“) a hlavně výbornými představiteli hlavních rolí (Crowe, Pearce-děkuji Austrálie!, Spacey). Do děje vás uvede vtipný komentář mrňavého pisálka v podání Dannyho DeVita a před vámi se rozehraje spletitý policejní případ s velice zajímavým rozluštěním. Kdo je zvyklý filmy sledovat na jedno ucho a jedno oko, nebude na konci vědět, která bije, ale zase s každým dalším podíváním je tenhle snímek čím dál tím lepší!

Gangsterka jak má být! Ulice nejsou bezpečné, ovládají je mafiáni a dostali do rukou další triumf-zavedení Voldstedova zákona neboli prohibici. A jak víme zakázané ovoce nejvíc chutná, takže s odbytem není problém. Chicagský boss Al Capone je ale zastáncům zákona trnem v oku. Vede své špinavé obchody, podplácí, vyhrožuje, netradičně používá baseballovou pálku, ale nezastaví se ani před vraždami dětí. To už nelze přehlížet a do boje proti němu vyráží Elliot Ness. Bohužel hned první zátah skončí fiaskem a Elliot zjistí, že bojuje sám. Až matka oběti mu dodá novou sílu a on změní přístup. Spojí síly s obyčejným poldou (oscarový herecký koncert Seana Conneryho) a Alovi začne hořet koudel u zadku. Do party ještě přiberou nejlepšího střelce z kadetů policejní školy=nezkažený a na první pohled groteskního účetního, který v celém případu sehraje zásadní roli (jeho použití pušky, když mu dojdou náboje mě dostalo). Postupem času zjistí nejedna postava, že není až tak „untouchabels“, ale všichni prostě hrají vysokou hru. Z Al Capona v podání Roberta DeNira vás bude mrazit. Před novináři žoviální, ale ve skutečnosti psychopat s schopný všeho ( Nej= smích/pláč v opeře). A celou atmosféru dolaďuje vynikající soundtrack (skladba Al Capone, Victorious, Death theme)

Zack Snyder mě nejdříve úplně odzbrojil úsvitem mrtvých (a to moc nemusím zombie filmy), takže jsem s napětím čekala co přijde dál. Když jsem si přečetla, že chce převést na plátno comics Franka Millera 300, nevěděla jsem o čem je řeč (jediný comics, který jsem kdy četla je čtyřlístek). Ale potom co jsem viděla trailer, jsem se nemohla dočkat, až film dorazí do kin. A ten splnil vše, co jsem od něho po x-tém shlédnutí ukázek čekala. Sparta – město, ve kterém se muži už musí narodit jako bojovníci, jinak jsou v opačném případě zlikvidování hned po narození, případně zemřou při „zkoušce z dospělosti“, jejíž průběh sledujeme v úvodu filmu. Poté, co si rozpínaví Peršané budou chtít tyto hrdé válečníky podmanit, máme možnost sledovat, co to v praxi znamená, vrátím se se štítem nebo na štítu. Nečekejte žádnou lekci z dějepisu, protože ono to ve skutečnosti bylo všechno trochu jinak, ale akční nářez, plný cákanců krve, useknutých končetin a odhalených těl, to vše podkreslené údernou a temnou hudbou. Vizuální pojetí filmu je jeho nejsilnější stránkou, stejně jako přesné herecké obsazení, kterému vévodí Gerard Butler jako Leonidas. Co mi ale trochu kazilo dojem z celého filmu, byly všemožné nestvůry a hříčky přírody, kterými se hemžil hlavně Xerxesův stan.

Nástěnka – hrnek – zlaté hodiny – zlatý zapalovač – zaslepenost jednoho agenta, kterého ďábel přesvědčí, že neexistuje a pak……………..zmizí!

Aneb 3 „vobyčenský“ fasádníci chtějí strávit jeden večer v lepší společnosti. Legendární komedie z dílny Zdeňka Podskalského, která je tak napěchovaná neuvěřitelnými situacemi a hláškami, že ani neustálé televizní opakování ji nemůže ublížit. Herecké obsazení se povedlo na jedničku: Vl. Brodský (hlava celé operace, „zednický intelektuál“), Jiří Sovák (lakomý cholerik – „ježišikriste, ten chlast je pravej, vy santusáci!; na co kupovat knížku, tu si snad půjčíme od nějakého školního dítěte!), Jan Libíček (obtloustlý kliďas, který je od příštího roku mistr a na rozdíl od buržoustů chodí tančit ve vysokých šněrovacích botách, ve kterých se ženil), Jiřina Bohdalová (hlučná, ne moc bystrá koketa), Jiřina Jirásková (unavená těmi věčnými krájanky, ale klidně stojící za 8 Korun na hodinu na UMPRmu nahá) a Iva Janžurová (mladé trdlo, které vypadá, že stojí, i když sedí). Úlohu „profesora Higginse“ nemohl ztvárnit nikdo jiný než Oldřich Nový, kterému skvěle sekunduje Jiřina Šejbalová jako „kuplířka“ v důchodu. V cestě za vysněným večerem ve společnosti opravdových dam naši hrdinové absolvují rvačku v knihovně (panu profesorovi natrhnou oděv a hodí ho do knih), výslech na policii (za to, abys tady mohl sedět, jsem já na barikádách málem dvakrát padnul), musí se naučit správně jíst, pít, objednávat a smysluplně konverzovat. Nejlepší scénou filmu je večeře v luxusní restauraci, kde naši hrdinové i přes veškerou snahu působí jako pěst na oko. Ve snažení o inteligentní hovor se například dozvíme, že Marie Curre Sklodowská vynalezla rádio, ale v úplně kovovém stavu, co všechno dokázal ten iritující Španěl Salvador Dalí nebo že jedna z postav zná všechny malíře (např. Vojtěch Hynais) osobně! Zkrátka, neuvěřitelně vtipná smršť komediálních situací okořeněná nerušivými hudebnými čísly.

Dle mého názoru jeden z nejzásadnějších a nejlepších filmů světové kinematografie, který si přední příčky mnoha filmových žebříčků plně zaslouží. Příběh je v podstatě velmi prostý, 12 porotců se odebírá do uzavřené místnosti, kde mají rozhodnout o vině či nevině tmavého mladíka obžalovaného z vraždy vlastního otce. Dle poznámek některých porotců o jeho vině není pochyb, navíc hodiny utíkají a tento den má být nejteplejší za celý rok. Nejvýraznější osobnosti celé 12-tky se nechtějí zdržovat zbytečným rozebíráním celého případu a jsou pro okamžité hlasování. Některé ruce se zvedají energicky nahoru pro verdikt VINEN a ostatní se pod tlakem většiny nerozhodně přidávají. V tomto momentě by film mohl skončit, jenže je tu naštěstí porotce č. 8 (v podání doslova o život hrajícího Henryho Fondy), který má odvahu zvednout ruku pro verdikt NEVINEN, protože má jak se během celého snímku ukáže spoustu důvodných pochybností. V této chvíli se divák v podstatě stává „13-tým porotcem“, přestože o průběhu přelíčení neví zhola nic a debata, která se po prvním hlasování rozpoutá ho teprve zasvěcuje do dění. Jak se začne ukazovat, u soudu nebylo řečeno zdaleka vše, což si dokážeme představit při zjištění, že obhajobu vedl přidělený obhájce, který se pro kluka, jež má již v 18 letech „kriminální minulost“ a s násilnickým otce ne zrovna láskyplný vztah, určitě nepřetrhnul. A právě toto se stává impulsem pro porotce č. 8, který si plně uvědomuje, že pokud selže soudní řízení, tak je na porotě, aby vše dotáhla do konce a jednomyslně rozhodla. A jde o hodně, protože verdikt vinen znamená jízdenku do elektrického křesla. Porota je pestrá směsice charakterů, které se postupně projevují a z některých nám dobře nebude (obzvláště když si člověk představí sebe na místě obžalovaného). V momentě, kdy 11 porotců přesvědčených o chlapcově vině začne své rozhodnutí obhajovat, odkrývají se jejich povahové rysy, porotce č. 1 – svědomitě plní svou roli organizátora a případ je pro něj od začátku jasný, porotce č. 2 – evidentně zvyklý nevyčnívat z davu, takže při rozhodování se přidává k většině, ale své rozhodnutí nedokáže sám za sebe obhájit, porotce č. 3 – samozvaný inkvizitor, porotce č. 4 – pragmatický burzovní makléř, který své rozhodnutí vždy zakládá pouze na předložených faktech, odproštěn od jakýchkoliv osobních pocitů, porotce č. 5 – s obžalovaným ho pojí stejné prostředí, ve kterém vyrůstali, ale v rámci začlenění se do „lepší společnosti“ rozhoduje dle ostatních, porotce č. 6 – slušný člověk, kterému ale k rozhodnutí stačily pouze fakta předložená soudem a neodvážil by se je vyvracet, porotce č. 7 – typický americký redneck, kterého účast v porotě spíše otravuje a hlavně musí stihnout zápas (co na tom, že se rozhoduje o mladém životě), porotce č. 8 – strůjce celého dění a jeden z největších hrdinů filmového plátna, porotce č. 9 – sympatický stařík s překvapivě bystrým postřehem, který několikrát zásadně zasáhne do děje, porotce č. 10 – nevychovaný hulvát, kterému by slušela bílá kápě, porotce č. 11 – evropský přistěhovalec s dobráckou povahou, který ale v rámci své integrace nemá nejdříve odvahu hlasovat proti většině (účast Jiřího Voskovce zahřeje u srdce), porotce č. 12 – většinou duchem nepřítomen, rozhoduje pouze dle ostatních a jeho občasné probuzení je přínosem spíše v závěru filmu. Právě tato pestrá směsice činí následnou zuřivou přestřelku argumentů zajímavou a napínavou až do konce. Všechny dialogy jsou vybroušené do dokonalosti, každý z porotců si užije „svých 15 minut slávy“ a v ději není nouze o zásadní zvraty. Pro mě bylo nejnapínavější přesvědčení porotce č. 4, hlavně ve chvíli, kdy si nedokáže vzpomenout na filmové představení, které před několika dny viděl (přestože se dle svých slov nikdy nepotí, tak jakmile poprvé selže jeho logika, steče mu po hlavě pramínek potu) nebo když se ukáže, že svědectví jediné „očité“ svědkyně jako naprosto nevěrohodné (prozření dokáže vyjádřit pouhým pohledem). Během celého improvizovaného přelíčení se nám povaha všech ještě víc přiblíží a někteří z nich si budou muset sáhnout hluboko do svědomí nebo se vypořádat s vlastními kostlivci ve skříni. I po tolika letech má tento snímek co říct a je důkazem toho, herecký koncert v malém prostoru utáhne celý film.