verbal

Fenomen jak cyp! Od dob mladého Kaisera se snad v našich lůzrech a hnojích nevyskytnul tak přirozený talent jakým je teď Štěpo. A to v degeneraci všech těch bulvárem a žumpoidní komercí vytlačených Dicků, Bramborů, Děrvkelu a dalších prkenných instáčových metrořiťopichů dává alespoň trochu naději, že až generaci Trojanů, Vetchých a Langmajerů narostou papuče, neskončí snad po předávce všechny štafetové kolíky v něčí prdeli. Kozub sice alopecijním bukanýrem zřejmě nikdy nebude, ovšem přidat do panoptika svých mongoloidů ještě pár obskurních štěrbin a nějakého toho sveřepého yntelechtuána, může z něj být moravskoslezský Matt Lucas a my se konečně dočkáme pořádné Malé velké Ostravy, kterou se tak uboze a bez výrazné osobnosti snažil urputně ztrapňovat Skurkův Špatně vypelichaný bobr. Tři tygři přesně směřují k její pozitivní a vtipné formě, přičemž Mír má potenciál klidně vykultivovat v další Sklep nebo Ypsilonkou. Skvělá práce, kluci, tak to neposírejte nějakými VyMaštěnými rychlokvaškami za každou cenu nebo parazitickými Skurkovými reklamami na Langoše (byť skvěle zahranými). Dicktatura snad už skončila, ale rozhodně prouděte dál i v postapokalyptiké budoucnosti chřipečkou zdecimovaného lidstva a sekejte promyšlené!!! skeče na plné kule. Takové zjevení jako Kozub se musí vytěžit na dřeň, než mu nějací zkurvení Pražáci zamotají hlavu a on odejde do komerčního porna. Všichni jsou na Vás hrdí, tak ať to nedopadne nějakou trapnou Partičkou či jinou tupou prostitucí a klauniádou pro cajzly alá Prima Hnooj nebo TV Loppatov jako třeba ten Ostravu dehonestující trapný pičus Kavalčík. A Ty, Štěpo, se drž co nejdál od denaturovaného ovoce a chechtacích prášků, byla by fuckt škoda tenhle dar od Satana prokajzrovat. A taky se možná drž svého kopyta a moc nepič hry. Trochu hodně mimo bylo trochu dost hodně napiču.

Víte, jaké to je, když se vám skupinka mimořádně přitrouble kýčovitých mongoloidů snaží provést kolonoskopii oslintanými pastelkami? Já to do včerejška taky nevěděl. A musím říct, že dost to bolelo! Po zhovadilém, ale se zatnutým svěračem jakž takž snesitelném Vijovi, se Oleg Sračkomastič Stěpčenko rozhodl demonstrovat blahodárné účinky lobotomie, povýšil se i na scénáristu, z propagandisticko – finančních důvodů zainteresoval jako vždy nesmírně vytříbené čínské soudruhy a v rámci nové vlny euroasijské pandebility společně vykultivovali nyní už opravdu nebezpečný mentální COVID, způsobující ve sto procentech případů rakovinu vkusu a okamžitou mozkovou smrt. Navíc tento čínsko - ruský úplavičný rektální výtěr, přiblblá kokotistická nuda a retardovaná kungchuj omalovánka v jednom definitivně pohřbil poslední zbytky Árnyho soudnosti a důstojnosti. Ten se patrně pro macatou hrst jüanů na sklonku kariéry zaprodal k zaštěkáni si v jednom z nejdebilnějších a nejdegenerativnějších svinstev, jaké kdy zprznily celuloid (potažmo SD kartu), po kterém ihned po dotočení svých trapkoscén studem zemřel Rutger Hauer. Avšak pro blahoslavené diváky s nadbytečným chromozomem, kompulzivní touhou ožužlávat si deformovaný palec, rozmazávat si po xichtě jogurt či s nutkavou potřebou neustále freneticky masturbovat pokřivenou končetinou samozřejmě povinnost a „musíšvidět!“.

Typické! Korektně pokřivená Salafistická republika Německo pošle Turka, aby ji veřejně vypral špinavé prádlo. Říct čistokrevný Árijec, že tam od války v podstatě tahají za nitky pohlavníci SS a jejich ke sluníčkařskému korporátnímu fašismu převychovaní potomci, mohlo by to znít jako nežádoucí konstruktivní kritika současných poměrů. Ale když na to poukáže Němec jako poleno Zimír Uzunoglu, je to jen roztomilá fabulace nezaujatou třetí stranou dávno přežité temné minulosti, ve které fotr křesťansko-demagogické oportunistky Andělky Mrdkové vůbec nebyl Oberbannführer Hitlerjugend, poté aktivní důstojník Wehrmachtu, a Andělka nikdy nebyla agentka Erika, asi tak stejně jako Bureš nikdy nebyl Bureš ani bezskrupulózní hrabivá kunda. Dreherův zákon byla taky jen kampaň, přičemž novelu Zákona o evidenci skutečných majitelů firem (svěřeneckých fondů) se dozajista brzy také podaří protlačit. Vše je tedy v pořádku a my můžeme s nadšeným bekotem na rtech kráčet vstříc ke sluníčkové, globalizačně fertilní korporátní multikulti Evropě s vládnoucí hrstkou úděsně altruistických filantropů a stádem mezi mešitami spokojeně přežvykujících euroovčanů. Inšalah, nebude to dlouho trvat, svoboda slova a projevu je už nyní stejným kusem legislativně zakotveného či korporátně direktivního hajzlpapíru jako za jakékoliv minulé dicktatury. Každopádně pomineme-li onen přičmoudlý alibismus, jedná se o sice kapku telenovelizovaný, nicméně svižně odsejpající, solidně natočený i zdramatizovaný a poměrně originální právní napínač, který velmi slušně dal i ten cigánský kokotmediálně vyfuckovaný učitel. Jen je trochu škoda té nepovedené exhumace kdysi hvězdného Františka Černého. Asi už ze zoufalství bere i role, které mu dicktují celou dobu bezhlesně strnule čumět, tvářit se, jako by právě olízal měsíc nemytý žalud, a na konci říct „konec“.

Frackožravá Baba Jaga v temném lese je rozhodně kulantní téma, se kterým by se daly nevyvádět nejméně tři prdele ponurých, sugestivních a drsných hororových vyfikundací. Sojuzmultfilm to však pojal jako anemickou, umělohmotnou, plytkou, nudnou a přiblblou mentálčalamádu pro degeneraci pozlátkových instáčových pičolidí, ve které se neamneziovatelný hrdinný pubescent Míša Kokotkin s partičkou vymydlených Putinjugend vydá do lepkavě růžových nočních můr stokorcového homolesa unyle vypárat a namotat zpět na klubko uštrikovaného Spájdrmena. Tomu k dokonalosti chyběl jen norský vzor na hrudi. „Horor“, který drásá nervy asi jako libovolná jihokorejská romantická komedie, jednoznačně filmově – teoreticky kategorizovatelný jako mučivá SS. Strašná Sračka.

Hery Potrat a vězeň z Apartejdu je pohádkou o třech negromilných sluníčkářích a jejich dramatickém útěku ze Svrabu do Bradavic za pomocí kouzelných klíčů, slepených z párátek a hoven, které dokáží otevřít půltunové ocelové dveře s masivním dozičákem rychleji, než byste řekli „Carpe rectum“. A některé dokonce přilepené žvýkačkou na konci násady koštěte na famfrpál. Slizký Danek, mimochodem přeqapivě slušně hrající, tu představuje magický CNC obráběč, co z metru a půl dokáže letmým pohledem ve 3D naskenovat celý svazek klíčů na opasku dozorce, načež je precizně vyřezat do nezlomitelné překližky, dokonce rozebíratelné na tři části, aby si je při rutinních prohlídkách cel mohl strkat do análu a moc to nebolelo. Trochu to připomínalo bajku o neposqrněném komunistickém teroristovi a rasově nediskriminačním vrahovi Mandelovi, a tak, jak to bylo vizuálně podáno, dost podezřívám Dženkinse z andrznování s tím, že ve skutečnosti prostě přeblafnul toho oslizlého ovarovitého dozorce, a ten jim pak zamilován za odměnu prostě otevřel normálním festovním ocelovým klíčem. Chápu to, kdyby pak napsal, jak se dobrodružně vykouřil z Pretorie, asi by se takovému homopiárku čtenáři kapku hihňali. Nicméně je to dostatečně zábavné, solidně zdramatizované a vlastní útěk je až nehtohryzný, což mi vypnulo indikátor do pekla volajících nehorázných pičovin a přinutilo mě hodnotit vcelku kladně.

Soryjako, jsem funoušek a patriot, ale musím Vám to nablít do xichtu neředěné. Zatím ještě s odřenýma pyskama vítězství Kozuba nad obsahem, nicméně setrvačník se pomalu zadírá a tohle už je docela násilný zhovnabič. Neustálá repetice čtyř Štefových mongoloidů a čubčího Milana začíná být kapku omšelá a tumory poněkud benigní, přičemž zbytek je poměrně trapný balast v uboze parazitické formě. Polák je sice velmi slušný herec Národního divadla (Moravskoslizkého), avšak bez textu je v prdeli jak anální píštěl a nechat ho improvizovat je spíše na ostudu. Žigulíkovy kozy vkusně doplňují výpravu, ale nepřerostly paniččino urputné neherectví a křečovitý afekt, a roztomilá a vcelku přirozená Nguyen An Trangová nedostává dostatek prostoru k pořádnému prodeji bambusových výhonků. Chápu, že jste kamarádi a na koleji jste si spolu lačně desetkrát denně honili péra, tudíž si toho chlupatého cigoše vydržujete na charitu nebo na orgány, ovšem cokoliv mimo archetyp debilně čumícího Mojmíra nebo pána maňasů je hrubě nad jeho ligu a dost vám kurví známky za umělecký dojem. Je docela škoda posírat si tolik svěží a zábavnou platformu Třech tygrů nucenými rychlokvaškami za každou cenu, patrně ukájejícími dramatizační ambice upjatého korporátního slizáčka, který by se měl spíše soustředit na inovativní lízání krajských análů, mlácení prázdné slámy na poradách, suchopárné zakládání firem a sluníčkářský globalizační marpetting (Meat anf Greed na webu je vskutku xblití, kde, kurwa, jsme, v divadle Piss v Ostrafordu upon Odra, dpč???!!!). Není nejvyšší čas, najmout nějakého kreaturivního zedníka, který by vám tu improvizaci alespoň nahrubo zaomítal nějakým scénářem, popřípadě nápady? A to vypípčovávání pičí na korektňoučkém a morálně neposqrněném Tytrubku tomu taky dvakrát nepřidá. Plýtvat geniálním Kozubem v neinvenčním, pomalu vyčpívajícím furtdokolismu, z něhož se neznalým dřívější tvorby Třech tygrů nebo Míru mohou místy studem oprudit genitálie, je rozhodně trestný čin! Ty dva rudé strupy navíc jsou za něj a jako moje poslední koronární píárko. Příště už vysadím prášky a urvu se naprudko ze řetězu. Taxi dejte facku, přestaňte partičkovatět a splachovat do hajzlu to, co jste tak kreativně nafárali, kokoti.

Mentál Wombat Degens: Pikachujova pomsta je odporná dehonestace herní i filmové klasiky přiblblým rýžožroutským mangem, ve kterém k totálnímu otoku mozku chyběli už jen Princezna se streptokokem, Kovboj Pichus a Prick in the shell. Hnusná ťamanská omalovánka s debilními dialogy a souboji, vypadajícími jako by nějaký retardovaný opičák vztekle mrdnul proti zdi pouzdro okousaných pastelek, po které jeden akorát tak vztekle zařve napííí napičůůůů, načež praští o zem koulí žlutého hlenu a zapláče nad tím, jak popiči tohle mohlo vypadat v grafice MK11 místo ve vyblitém suši.

KAPITÁN ŘIŤ (E1). Jebat pardony, kluci, za mě eeeeeeeghhhhrrrrchhchch (nebo jiná citoslovce dávení). Kromě těch nepodstatných pičovin, zmíněných amatérským kolegou Daglesem, to hlavně nemá režiséra, scénáristu, dramaturga, kameramana ani tumory, chybí koule. Brázdu v zaschlém betonu sám nevyorá ani chudák charismatický Vyorálek, totálně iritující, trapný plyšový Český zjeb a Superdilina má hlas jako ta odporná zelená mrdka od konkurence, kvůli které ji odjakživa bojkotuju a nekoupil bych si tam nic ani se stoprocentní slevou. To soudruzi z Mallu asi moc nedocení, pokud náhodou v posledním díle ten nevkusný hnus potupně nezkrachuje. Ta přiblblá asi lekrace (čti leg:reiz) z Homia Uchamůry mi Trošku něco připomínala, ale takhle z hlavy si teď nemůžu vzpomenout co, protože seznam toporných, bulvárních a žinantních kokotmédií pro korektní dělnické smíšky (s nimiž si zde Cival s Wůdym obvykle nekompromisně vytírají prdele) mi roztrhala Príma Hnooj, neboť jsem prý nedovoleně zkopíroval jejich programovou skladbu. Dialog je nudný jak dvanáctka u felace, k žumpoidním pointám ala Vtip dne v Blesku se to doplahočí už mrtvé. POZOR, následuje prudce unikátní filmově teoretická interpunkce, tak zvaný Daglesův intonační podmrdník: _________ Konkrétněji, já i laický kolega Dagles si myslíme, že první díl stál naprosto za vyližprdel a je dobrý možná leda tak k podpoře onlajn prodeje přebušených Eplů, fekálních bakterií do septiků, vložek, mastí na hemoroidy, vytrhávačů chlupů z nosu a čínských sekaček našim milým českým manuálům. Jen kolega Dagles neumí při své nevzdělanosti volit patřičně fundované filmově teoretické termity, a tak přicházím já, celý v hnědém … [Napsáno jako první dojmy na Vomitter, Tvítr mají jen buzny a pozornostní kurvy. Docela bych tomu přál vkus a úspěch, tudíž zatím na to taky nehodím Kokeše a budu doufat, že to byla jen prvotní porodní bolest, nebude to nakonec potrat a míří to výš, nikoliv k třeskutým tumorům typu „Džaromir Džagr čumí jak puk“ či „Meloš Lareš je čypa a má novou vakuovou pumpu se čtyřicetiprocentní slevou“. ]

Vyučený artový hysterik Garland vytáhl z krabice polomrtvou prašivou Schrödingerovu kočku a vykrmil ji Uranem 235. Načež nade vši pochybnost zjistil, že by to štěpení stejně nerozchodila, čili byla jednoznačně v superpozici mršiny už v momentě, kdy ji ten singulární kokot začal cpát tím obohaceným Whiskasem. Tímto jednoznačně prokázal, že Plancek byl jen termodyslektický nedouk a ve skutečnosti je základní kvantovou veličinou tak zvaná Garlandova konstanta, definující poměr mezi hybností pravé ruky a vlnovou délkou egokokotismu. Vyjádřeno vzorcem g = λda / Ψcho * πčus, to celé na druhou. Dozajista opojen tímto nebývalým legovědeckým úspěchem, opět uplácal silou celé své odbornosti v katechismu a historii patlalů přiblblý, kvantově religiózní popkornový pseudoblábol pro převzdělané instáčové přikyvovače a následovače o tom, co by se mohlo přihodit, kdyby se traumatizovaný Ježíš stal ředitelem Intelu. A v jeho dualitě se zacyklil natolik, až zapomněl, že má vakuum nejen v hlavě, ale také ve stěnách svého sajbrbaráku. No dobře, je to jakože sci-fi, takže si ten kvantový klerik muže cucat z prstu sebevětší pičoviny. Nicméně i sci-fi se dá udělat poutavě a zábavně, a ne tak, že z osmi hodin hrací doby dvě čumíte na zlatou kostku, která světélkuje a dělá vžuuum, další tři na vykuleného, do blba hledícího mastňáka, pronášejícího přehluboké, transcendentálně narkomanské bonbonmoty typu „Determinismus je divný, ale také krásný. Když vlastníš všechna data, vlastníš podstatu dat.“, dvě hodiny na televizi s dojebanou anténou, vysílající zrnící Golgotu, a pouhou hodinu je to jakože ten napínač, kdy mastňák unyle podusí slizkého Rusáka a dva nesympatické ťamany, protože mu brání v křesťansko – demagogické derelativizaci jeho antikoncepčního selhání. Při té prudě se mi celý čas honila hlavou dnes již klasická wykydpedická simplifikace objasnění Teorie relativity zedníkům, uklízečkám, řidičům hovnocuců a obráběčům kovů, kterou se Aleks při své tolik sofistikované tvorbě nepochybně bezvýhradně řídí: „Představ si, že mi strčíš nos do prdele. Já mám nos v prdeli, ty máš nos v prdeli. Kdo z nás je na tom relativně lépe?“ V jiné realitě, kde jsem přitroublý náctiletý pičus nebo nudofil s hornickým učňákem, teď možná nadšeně jásám nad nebývalou hloubkou a zábavností té megachitré fizikálňý kosmologyje a blaženě si mnu urychlovač částic. Ovšem v téhle to dokonale otráven posílám do černé díry. Tedy vlastně do piče, aby náhodou nedošlo k nějaké interdimenzionální diferenci, zhroucení kvantové vlny a nežádoucí transpozici identit.

Jdi a unuď se ryloudyt – Haličská edice o trampotách iritujícího vesnického židomongoloida s komunikační poruchou na válečném polsko - ukrajinském pomezí, kterého v jednom kuse někdo týrá, bije a snaží se ho zabít, píchaj ho pederasti a znásilňují degenerované vidlácké nymfomanky, ať se vrtne kamkoliv, je úmornou Marhoulovou plagiátorskou masturbací obrazem a urputnou snahou o holokostního Vláčila. No moc se nepovedlo. Což je docela škoda, protože po řemeslné stránce tomu opravdu není co vytknout a některé obrazy jsou vskutku atmosférické, uhrančivé až sugestivní. Mít tak v zádech dramaturga, a především soudného nůžkaře, který by to tříhodinové černobílé honění zkrátil o balastní cancy, sáhodlouhé sebelaskací záběry haličského venkova a strnulých čumilů do blba tak na humánních 90 až 100 minut, mohla to být docela pecka. A nechápu motivaci těch pár profláklých držek, co si do toho 1000 a více kilometrů přiletěly zaštěkat. Štellan se s kameným xichtem projde minutu po kolejích a vystřelí z pušky, Bery Pepř posedí dvě minuty na stromě a vystřelí z pušky, Kajtl předvede dohromady deset vět s přízvukem, frázováním a dickcí ukrajinského retarda, který se hluchému Polákovi snaží vysvětlit cestu do Lvova, a zaplaťsatan, že ten částečný fulftrontál Pitky Čvančarové netrval příliš dlouho. I tak to byl nejhrůznější a nejbrutálnější moment z celého toho martýria. O veskrze závadné předloze pšonkovského patologického narcise, sedmilháře a demagoga raději pomlčím, dosud se mi skoro povedlo neříct jediné sprosté slovo, kurva. Prostě krásně natočený rohypnolizující řiťobol, místy směle soupeřící s dvouhodinovým okopáváním brambor na jeden záběr v Satanském tangu.