Lischai

Dostal jsem doporučení na biják o těžkostech na place indie filmu, moc jsem se na to těšil a čekal něco jako byla Americká noc, ale tohle je spíš jen taková natažená série skečů z filmařského prostředí. Tématicky to nejde moc nikam dál než za srandu z toho, jak někdo posedmé pojebe jednoduchý záběr.

To je těžký. V kontextu českýho sci-fi filmu je tohle bezprecedentní bomba, která se zapsala vedle Ikarie XB-1. Vizuálně je to o parník lepší než jakýkoli český film ever. Problém je, že scénář zpracovává premisu, která tu byla mockrát a už se v ní udělalo všechno horem spodem, takže je na tomhle hřišti těžký něčím ohromit. Navíc scénář kluci začali psát před 10 lety nebo kolika, kdy byli ve svých twenties, a ještě nebyl venku Altered Carbon a Cyberpunk 2077 a pozdní díly Black Mirror. Takže co se snažím říct, že na jednu stranu je pointa filmu hodně na první dobrou, ale na tu druhou zase uznávám, že kdo ví, jestli bych to v botách Tomislava Čečky v roce 2010 vymyslel líp. Každopádně, je obrovskej, OBROVSKEJ ÚSPĚCH pro českej film a český jiný-snímky-než-komedie-s-Langošem že tohle dokázal Robert Hloz vydupat ze země. A jak řekl manažer Bradu Pittovi ve filmu Moneyball: "První chlápek, co jde hlavou proti zdi, se vždycky trochu obouchá." Skvělá práce, klobouček, jste frajeři.

Zábavné pokoukání, ala tak nějak nejednotné stylizací. Bitka v autobusu a závěrečná bitka jsou dva různý filmy. První z nich je spíš realistický, špinavý akčňák o chlapíkovi co chodí do práce a je plný skrytého hněvu na svět kolem, a to druhý je stylizovaná akční komedie kde nabíhají zástupy bezejmenných mafiánů na pořážku před fotra s brokovnicí. Každý z nich sám o sobě je v pohodě, ale takhle v kombinaci tomu nevěřím.

Mám moc rád, když standup komici bolavě mluví o sobě a reálném životě a jen nehází fórky "jak jsem potkal v letadle Obamu" a "jak jsem nestihl dojít na záchod". Neal Brennan je příjemné překvapení. Místy je to skoro až moc smutný, bych řekl, ale bavil jsem se velice.

Jestli vás zklamal poslední John Wick, že už byl moc přitaženený za vlasy, toto je v pohodě alternativa. 118 minut uteče jak nic, a trochu u toho musíte zapojit i hlavu, což je příjemné překvapení. Opravdu fajn akčňák.

Míra stylizace postoupila zase o kus dál. Vizuálně je to nádherné, vypadá to už úplně jak nějaký zfilmovaný komiks co natočil Miller. Ale zároveň se Wick ještě víc odpoutal od reality fyziky, limitů lidského těla a základní příčetnosti. Wickův hlavní soupeř je tu nepřemožitelný slepý (!!) zabiják, co se orientuje klepáním hůlkou, v jednu chvíli Wick vyskočí z osmého patra a na ulici zase vstane, a "balistická saka s kevlarem" funují tak, že když si ho přehodíte přes hlavu, nic se vám nemůže stát. Celé to vede k tomu, že je snadné přestat být do příběhu a akce investovaný. U JW1 vás bolí každé kopnutí a pád ze schodů spolu s Wickem, tady je to balet neprůstřelných supermanů, který hezky vypadá, ale necítíte nic.

Jsem mile překvapený! Krásně to vypadá, krásně to zní a jednou mě scénář fakt upřímně překvapil, když už jsem si myslel, že vím, ale nevěděl jsem. Herecky vlastně taky dobrý - na to, že je tam tolik mladých herců. Jasně, někdo lepší a někdo horší, ale celkově jsem se v cringi nesvíjel. Trochu to trpí tím, že je to - jestli jsem správně pochopil - přestříhaná minisérie. Takže tam zavazí fragmenty linek, co se z větší části vyhodily, ale nešly odstranit úplně (Robinův podcast), a zároveň jsou nějaké důležité věci pod-exponované. Ale je mi jasný, že líp to asi nešlo udělat. Trochu zamrzel způsob, jak postavy usvědčí viníka, protože to bylo něco, co by hnedka stopro prověřili už sami policajti. Ale vzhledem k tomu, jak je fajn zbytek filmu, tak nad tímto detailem mávu rukou. Konečně po nějaké době zase fajn český film, jej!

Skvělý gothic-punkový vizuál, který bych v osmnácti nadevše miloval, ale hudebně je to velké meh. Rockové opery s edgy tématy od Arjena Lucassena (Human Equation, Theory of Everything) nebo Paula Shapera (New Albion Radio Hour) jsou zajímavější příběhem, muzikou i zpěvem, a tohle vedle nich vypadá jako nuzný příbuzný. Filmové obrázky k tomu jsou sice dobrý, ale ne tak, aby ty většinou nezáživné a místy otřesně zazpívané písničky utáhly. Čest pár výjimkám. A jak jsem se nedávno dozvěděl, sexy Zdunich je prý navíc metoo příšera.

Co to bylo? Já zamačkávám slzu po dobách, kdy Nolanovi psal scénáře jeho brácha, protože od té doby, co si to dělá sám, je to pro mě nesnesitelný. Oppenheimer je nekonečných 180 minut žvanění, které je sice podbarvené cool hudbou, ale ani ta nepřerazí fakt, že tu chybí výstavba základních dramatických situací nebo vůbec nějakého kauzálně vyprávěného příběhu. Jenom se tu mele pantem, ale není to takové to dobré Sorkinovské povídání, kdy všem visíte na rtech, ale takové to žvanění kdy nechápete, proč to někdo říká, co si z toho máte odnést a kam to všechno směřuje. Nevíte, co hrdina chce, čemu čelí, jak jsou rozdané karty. Občas se stane něco, co vypadá důležitě (někdo řekne: "X dělal pro Sověty! Y tě od začátku manipuloval!") ale vy jen matně tušíte, kdo ze 380 postav to byl, a už vůbec nechápete, proč by vás to mělo šokovat. A když nechápete tohle, tak nejde ani procítit emoce. Takže když nějakej týpeček Oppenheimera potopí nebo se ho zastane, vy jen krčíte rameny, protože je to zcela random zvrat bez výstavby a vy jen doufáte, že už brzo tu bombu odpálí, aby se něco dělo. Scéna testovacího výbuchu a oslav v tělocvičně je super, ale pak přijde 70 minut před koncem, takže veškerý pozitivní dojem je utlučen dalším mlácením prázdné slámy a explikativním monologem, kdy hlavní jakože-asi-záporák řekne, co si máte o Oppenheimerovi myslet. A minor spoiler: "Now I am become Death, the destroyer of worlds," řekne, když pígluje nějakou paninku. WTF. Nolana jsem miloval, ale od Interstellaru tu jeho filmařinu přestávám chápat. Nevěřil jsem tomu, ale opravdu je Barbie o parník lepší biják než toto.

Je to Lego movie, kde místo všech fórku o legu je politický a sociální komentář na cokoli, co tématicky souvisí s Barbie. Role žen a můžu, ideály krásy, patriarchální uspořádání společnosti, toxická maskulinita... you name it. Je tam fakt všechno. A největší vadou na kráse toho filmu je, že tam tohle všechno zazní hrozně, ale opravdu hrozně doslova. Říkají se nejen stěžejní myšlenky, ale komentují se i různé pointy, co divákovi samozřejmě přirozeně dojdou ("To byly tvoje vzpomínky!" "To je tamta paní!"). Celou dobu jsem se sice bavil, ale taky měl pocit, jakoby si film myslel, že jsou všichni jeho diváci blbí jako štoudev.