Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 023)

plakát

Kaskadér (2024) 

Není se co divit, že Kaskadér propadl. Maximálně myslí na fanoušky, ale hrozně málo na diváky. Hraje si pěkně, ale nedaří se mu pořádně vystavět svůj fikční svět (hrdina je sice v "reálném" prostředí filmového světa, ale vše okolo je přitažené za vlasy a finále už pohádkovostí v logice ujíždí úplně maximálně). Překvapí absence výrazných vedlejších postav, hlavnímu duu to štymuje, ale na proklamovanou buddy romanci jsou spolu na pláně málo. Akce fajn, ale až na dva momenty ("scottpilgrimovská" akce v klubu a jízda v popelnici) vlastně nic vyloženě strhujícího. Jasně, udělat osm přemetů autem a přeskočit největší propast je papírově super, ale divácký zážitek to nutně nedělá. Osobně to u mě nejvíc každopádně padlo na příběhu, který zpočátku působí lákavě, ale pak je to docela meh historka o jednom debilovi. A navíc se film až moc na sílu točí na kaskadérském podkladu (celá akce v dodávce režisérky je hrozně dlouhá a zbytečná, protože svůj komediální potenciál vyčerpá s první ránou). Je v tom velký kus srdce a řemesla, ale upřímně tam nevidím dost lákadel, díky kterému bych mohl Kaskadéra doporučit "obyčejným divákům". A podle tržeb, kdy se navzdory oslavným odborným recenzím šeptanda nerozjela, nebudu nejspíš sám. P.S. O laxnosti v rámci výstavy vypovídá i to, že "vypůjčený" fór s kafem z Hudson Hawka není ani pořádně dotažený.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

S jistotou můžu říct, že tak nadšený a opojený jsem v kině (nejen v rámci knižní adaptace, ale obecně v rovině poctivého hollywoodského bijáku) nebyl od Pána prstenů. Trojku prosím hned!

plakát

Rebel Moon: Druhá část – Jizvonoška (2024) 

Nechtěná odpověď na otázku "Jak by vypadaly filmy od Asylum, kdyby měly opravdu velký rozpočet". Chyby z jedničky opakované do puntíku (mizerné tempo, nedostatečně prokreslené postavy, špatné vyprávění, pramalé využití nového vesmíru), ale jednička měla aspoň pár snaživých kreativních záchvěvů, pokud se bavíme o monstrech a Charlieho Hunnama, který jako jediný (slovy klasika) pochopil, v jaké blbině hraje a patřičně si to užíval. Dvojka je arytmická střílečka s předlouhou (ale nezajímavou) expozicí a sem tam pěkným záběrem. A dál nic. Jsem rád, že mají studia i dnes odvahu dotovat podobné nové drahé projekty. Nejsem rád, když dopadají tahle. 30 %

plakát

Damaged (2024) 

Oceňuji, že to není úplná produkční marnost (uvěřitelný skotský nádech, poctivě vyobrazená místa činu s patřičnou syrovostí, nějaký ten noční déšť, což není - ač se to nemusí zdát - vůbec levný špás), ale tempo je hrozně ospalé, pokusy o akčnější vložky vyloženě směšné a herci nevyužití. Určitý prvek překvapení se Damaged upřít nedá, včetně snahy o méně tradiční závěr, ale aby opravdu zafungoval, muselo by to mezi postavami mnohem lépe štymovat.

plakát

Sleeping Dogs (2024) 

Tempem nepříliš vzrušující, ale scenáristicky hrozně šikovná hra s nespolehlivým vypravěčem. Z hlediska diváckého zážitku objektivně okolo 50 %, ale osobně to ve mě (profesně) rezonuje na 70%.

plakát

Sugar - Všichni ti lidé a místa (2024) (epizoda) 

Láska na první pohled pro ty, kteří milují starý Hollywood, táhlou hudbu a hrdiny trpící samomluvou. Jestli si svou atmosféru seriál dokáže udržet až do konce, bude mi vlastně jedno, o čem to bylo, kdo byl vrah a jak to celé dopadlo. Colin Farrell jako Sugar je postava, kterou bych sledoval prakticky v čemkoli. Pro mě seriálové překvapení roku, kde budu nedočkavě vyhlížet každý další díl.

plakát

Vetřelcátor (1989) 

Jako fanouškovská variace na Vetřelce a Terminátora mě to vlastně bavilo, ale těžko to brát jako plnohodnotný film. Je to spíš taková trivia hra, ve které si opravdový znalec zmíněných kousků může testovat své znalosti. Paradoxně to má ale i navzdory svému původu nezpochybnitelné produkční kvality (ani ne tak v rámci monster, ale obecně výpravy) a ve výsledku to byla milá exkurze do doby, kdy se ještě evropští tvůrci neštítili krást nápady Hollywoodu a vydávat je za vlastní. Pro milovníky filmových bizárů téměř zlatá věc. Strašně bych to chtěl vidět v kině. 50 %

plakát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Je to poprvé, co Vaughn nedokáže prodat své silné stránky. Akce sice má nápady ("barevná" přestřelka, brusle), ale nestrhne, herecké obsazení je nabušené, ale vůbec nefunguje chemie (Howard je castingový přehmat dekády) a celý koncept, jakkoli mu nelze upřít "myšlení mimo rámec", je případ high konceptu, který nedosedne na úrodnou půdu. Vždyť i Henry Cavill, a to ho mám vážně rád, se jako superagent s divným sestřihem a ještě divněji střiženým oblekem nenašel (nedivím se, že jeho šance na Bonda po tomhle padly). Nebyla to nuda, to musím Vaghnovi nechat. Ale to je to jediné opravdu pozitivní, co mě na adresu Argylle: Tajný agent napadá. 50 %

plakát

Madam Web (2024) 

Když na konci Yoda prohlásí, že "velká zodpovědnost s velkou přichází mocí", vlastně to nechtěně trefně potrhlo celou tu tvůrčí bezmoc. Přitom koncept filmu, v němž hrdinka bojuje s budoucností, měl potenciál a osobně by mě hodně bavila taková komiksová verze Terminátora (což bylo údajně i původně v plánu). Co zůstalo? Pár postav, které jsme nikdy v mladé verzi neviděli, nevyužité obsazení a strašně nudná origin story, která se točí jak na kolovrátku. Morbius byl pitomý, nedal se mu ale upřít alespoň nějaký rukopis. Madam Web nemá ani to. Což už je co říct.