Zombo

Můžete mi to vysvětlovat jako malému děcku, že je to jen film, který kritizuje diskriminaci homosexuálů a nakažlivě nemocných a hraje přitom na city přehnaně dojemnými scénami společně s předvídatelným soudním líčením. Je to ale marné, protože já si jako malé děcko dupnu a tvrdohlavě budu opakovat: Hanks, Hanks, Hanks, Denzel, Bruceův song, a ještě se rozpláču přesně tak, jak jsem to udělal při závěrečných minutách. A to se mi dlouho nepovedlo, takže už jen za posledních 10 minut si Philadelphia zaslouží mé nejvyšší ocenění, obdiv a díky.

Depp, Depp a pro změnu Depp. Bez něho a jeho pazvuků, vnitřních hlasů, hlášek a komentářů krizových situací, psychodelických představ a samozřejmě bezchybného herectví by v podstatě ničím jiným Strach a hnus nezaujal, snad kromě vždy perfektně naaranžovaných strašných bordelů v hotelech a šíleným prostředím Vegas. A až s jeho pozdějším vyloučením si uvědomíte, že příběh není založený na napsání reportáže závodu, ale vyloženě jen na komických průšvizích a horšími stránkami fetu.

Asi nejsem jediný, kdo si během sledování Ken Parku říkal: "Co to sakra je? Tohle už je kapánek moc, ne!?" a někteří z nás možná i "Kam se poděla cenzura a co to ti dva/tři vlastně dělají?". I když jsem předtím věděl, že tentokrát L. Clark zašel dále než obvykle, přesto mě dokázal zaskočit. Pokud se dá při té všudypřítomné zvrácenosti a místy slušné nechutnosti mluvit o kladech, tak některé pasáže nebyly překvapivě úplně příšerné a nenudily. Nejlépe zvládnuté byly ty s Peaches a hlavně s Tatem, u nich opravdu zůstával rozum stát. Celkově nedotažený a zmatený film se ale mohl klidně obejít bez všech lehkoporních scének a extrémů, protože depresivního a úzkostlivého efektu by dosáhl tak jako tak.

Další naivní břečka pro tupoučký americký holčičky, co "quitly high school" a vzdychají při každé rádoby dojemné scéně, ze které se mi dělá zle a zakrývám si oči studem, že jsem se odvážil dívat se na takovou trestuhodnou trapnost. Pokud bych měl vůbec něco chválit, tak samotnou G. Paltrow plus další pohledné slečinky kolem (to pak člověk chápe, proč obletěla posádka Červeného trpaslíka několikrát planetu, která byla obývána podle radaru výhradně letuškami), s nimi se to dalo vydržet, víte, jak to myslím... A Myers? Mohl být lepší.

Ne ne ne a ještě jednou ne. Božský a všemohoucí komik J. Carrey neumí být vyloženě nevtipný díky svému gestikulačně-mimickému daru a rychlé řeči, ať už hraje v čemkoliv. Uznávám, že mám pro něj slabost, ale kdo říká, že mám být objektivní ve vlastním hodnocení. První polovina byla doslova přehlcená libovými fóry a nabírala ten druh tempa, který mi naprosto vyhovuje a chybí v komediích poslední doby. Samotná story má asi ten nejameričtější nádech, což je vidět hlavně na sentimentálním a maximálně naivním konci, ale alespoň se na něj váže většina vtípků a tím nespadá do kategorie "příběh napsán po natáčení". Trefný výběr M. Freemana jako Boha a neodfláknuté efekty (nezapomenu na letící meteorit při nudné reportáži). B E A utiful.

Velice nechutná, tupá směsice špatně a trapně natočených parodií, které se povedlo být odvarem předešlého průměru (co teď ve srovnání vypadá jako majstrštyk). Nevím čím to je, ale fekálně-puberťácký "humor" pro americké zhulence a primitivy mi není zrovna sympatický. Popravdě se mi hnusí. Na druhou stranu jsem se přece jenom občas pousmál těm povedenějším zesměšňujícím kouskům (Vymítač, Zámek hrůzy, vzájemné dobírání dvou mrzáků). K. I. Wayans by neměl možná spoléhat jen na sprostotu bez bariér, účinek to má pouze na nezletilé a zaostalé (tržby o něčem svědčí a nesváděl bych to úplně na reklamu...).

Pixaři se ač očekávaně, tak stejně neuvěřitelně vytáhli a stačilo málo, aby Finding Nemo svrhlo zatím nepřekonaného krále animáků - Shreka, u kterého jsem se smál skoro nepřetržitě. Nejkouzelnější je už od prvního okamžiku grafika, ale co si vychutnám víc než digitálně-animační orgie, tak vychytané miniparodie (čehokoliv, z filmů nejlepší na Ocean's Eleven) a celkový humor vůbec, jenž byl na Disneyho na hodně vysoké úrovni. No kdo si nezamiloval "mementovskou" Dory? Já tedy už od první scény s "folow me". Někdo kdysi dávno, ještě z dob Toy Story, řekl, že počítačově vytvořené animované filmy nemají budoucnost ani styl. Haha.

Můj nejoblíbenější Scorsese i s ohledem na Mafiány, už jen proto, že jsem se nechtěl dočkat konce ani při delší stopáži. S naprosto ideální trojicí herců v hlavních rolí se člověk nudit nemůže - výborný De Niro, z J. Pesciho šel jako vždy úctyhodný strach a S. Stone jsem musel ke konci ze srdce nenávidět, jak skvěle hrála mrchu. A když k tomu přidáte příběh s pravým gansterským nádechem, páchnoucím tisíci dolarů, korupcí, bezvládnými těly nepohodlných lidí, vloupačkami a v případě Casina hazardem, tak těžko z toho vyjde nějaké průměrné rádoby drsné gangbéčko. A drastický happy end? Pro milovníky mafia filmů povinná záležitost!

Pavoučí teror bych asi zařadil do středně povedených komediálních ultra-béčkových hororů. Zhruba do poloviny si tato šílenost plná přerostlých toxopavouků vede celkem dobře a dokáže pobavit (místy mi velmi vzdáleně připomněl humor Braindeadu - není Elkayem náhodou z Nového Zélandu?), potom však mírně upadá, opakuje se a ve finále začíná nepěkně nudit, přestože je stále co k vidění. Jsou tu sice některé vtipné momenty, u kterých jsem se musel více pousmát, ale to na delší stopáž nestačí. Zlehčující hudba mohla být podle mého trefnější (např. u parodických situací á la Indiana Jones) a zvuky nic moc, pavoučí skřeky mnohdy až příliš směšné. Digitální kvalita dostačující, avšak občas klopýtla nejen pro oko detailisty. Odreagovačka i pro arachnofobiky.

Málokdo si uvědomuje, že je velmi těžké natočit další prvotřídní akční sci-fi s originálním příběhem, akcí, efekty a nebýt pak osočován za kopírování Matrixu. Wimmerovi se povedlo alespoň se těchto kvalit dotknout, což není na začátek režíjní tvorby vůbec špatné. Námět bych neoznačoval přímo za chabý, má něco do sebe a není nejlehčí na zpracování, i když se tváří jednoduše a předvídatelně (bezcitná fašistická společnost po 3. sv.v., odboj, překonvertování "duchovního"). Equilibrium nabízí mrazivou, odstrašující a... emocionální atmosféru (kdo se nebál o štěně?), slušné herecké výkony - pochvala pro Balea - a v neposlední řadě vynikající choreografii bojů a přestřelek.