Zombo

Toto nechtěně směšné béčko, spadající pod žánr parodie sci-fi a fantasy, je jeden velký kýč a omlouvá ho jen rok vzniku (kdo ví, třeba bych ho před 20 lety také žral jako jiné akční "klasiky" 80.let). Flash Gordon je možná výborný komixový hrdina, ale v tomto zpracování působí víc jako trapný manekýn, než eso, co zachraňuje Zemi. Jo a pardon, neodpustím si to, hudba od Queenů je místy až úděsná. Film výhradně pro nostalgické pamětníky a béčkofily, dvě hvězdy dávám jen za pár snesitelných scén a hezkých žen.

Zajímavé, lehce nadprůměrné scífko, vykazující známky béčkovosti několika dialogy a scénami. Zamrzí klasicky zdlouhavé počáteční pochybování o mimozemském organismu, takže první polovina filmu by mohla někoho nudit. "Mimouš" by také snesl méně všední vzhled, už mě štvě, jak vypadají všude stejně - oči, tvar hlavy, sliz - jako přes kopírák. Napraví to velmi pěkné efekty ke konci (uvadání kukuřice, loď, nukleární výbuch). Název trochu mate, žádnou akci ve stylu Vetřelce v něm nehledejte, a proto Alien Huntera doporučuji raději jen příznivcům žánru.

Co to sakra je? - tak tuhle nejčastější větu béčkových hororů jsem si po celý film říkal taky. Na to se nedalo koukat, měl jsem skoro pocit, že se dívám na další Scary Movie. Naprostá absence sebemenší hrůzy nebo alespoň trapných lekaček, napětí, atmosféry, natož lehkého černého humoru z "jedničky". Děsivé byly jen dialogy, neherci, stopáž a opravdu strašidelné náznaky příběhu. I tentokrát nezábavný Creeper zklamal (přitom je to tak stylová kreatura..) a korunu tomu všemu nasadil ubohý konec. Prostě Jeepers CRAPpers.

Tuto do odpadu padající hvězdu dávám Sorority Boys (i český "překlad" je vtipnější než samotný pokus o film..) asi kvůli dvěma, maximálně třema fórům, kterým jsem se chtě nechtě zasmál. Počkat, možná jsem se smál sobě, že se na to ještě dívám a dávno jsem to nevypnul. A čekání na závěrečnou pointu (!!!), která byla jasná pomalu od prvních pěti minut, a když vás při tom řežou těžce podprůměrné, bezduché až debilní antivtipy..., tomu říkám pravý divácký masochismus. Pokud hledáte opravdu pádný důvod, proč zatracovat teen komedie, tak tady ho máte!

Dobré, místy dokonce velmi dobré (bohužel i trochu utahané) drama. Určitě bych tomu nedal označení komedie jen kvůli lehké ironii a hrstce průměrnějších vtipů a hlášek. Příběh tomu také moc neodpovídá - osamělý a senzitivní/zbabělý policista se náhodně chytí do křížku s citově nevyrovnaným mafiánem - možná až na ten zmatený a poté terapeutem odlehčený konec, který spíš zklame. Jinak R. De Niro zahrál svůj slušný standard, D. Caruso mile překvapil, ale nejvíce na mě zapůsobil charismatický a vždy výborný B. Murray, zvlášť když jsem ho poprvé viděl v záporné roli.

Nejsem fanda romantických komedií z jednoduchého důvodu: jsou to většinou příšerné slaďárny (označení "komedie" je jen alibistické přízvisko), téměř bez výjimky nevtipné se špatným scénářem plným zápletek, které imho místo (ne)šťastného pláče vzbuzují spíše smích nebo hůře - vztek. Také proto mě čím dál víc a víc rozčilují, ale Srdcovou sedmu (když tak koukám na ten plakát a překlad, nebyla by lepší Srdcová dáma..?) jsem ještě risknul kvůli národnosti režiséra. A dobře jsem udělal. Mí Britové mi rozumějí a opět ukázali, že je tento žánr jejich parketa (viz. Čtyři svatby a jeden pohřeb, Deník Bridget Jonesové, Láska nebeská). Tentokrát nabízí až na nějaké maličkosti solidně zpracovaný příběh o dvou cestách osudu, výborné dialogy a bezchybný casting - fešná (hlavně krátkovlasá) Gwyneth, už od pohledu vtipný John Hannah, umíněná mrcha Jeanne Tripplehorn i správně zoufalý John Lynch. A musím se přiznat, trochu na mě zapůsobilo i to romantično...

Oh my God, oh that was so sweet, the sweetest CRAP! Už dlouho mě stupidita a neuvěřitelná trapnost tak neštvala jako u tohoto ubohého pokusu o romantickou komedii. Kdyby to byla čistě jen parodie na vylízanost naivních holčiček, tak by to ještě šlo (jisté náznaky by tu byly - např. sen), ale to bohužel nebyl hlavní záměr této příšernosti, kterou bych nedoporučil ani svému nepříteli. Naprosto idiotský scénář, zoufalá nevtipnost mnohdy nahrazovaná nechutností nebo nesmyslem, o "hercích" se snad nebudu ani zmiňovat. Hlavně že natáčení bylo veselé, jak je vidno v závěru - všichni se náramně bavili, zatancovali si, při tom vymýšleli asi i příběh, aby se neřeklo, a občas někdo vykřikl: "this'll be fun! Hahaha." a bylo to tam. Pak se rozdalo pár miliónů a i přes otřesné kritiky na to šlo nemálo příznivců jediného jména s iniciály C.D. + ti (spíš ty), pro které je Prostě sexy prostě určen. A přitom jediné, na co se dalo dívat, avšak s vypnutým zvukem, byly právě ty vrtící se holčičky (hlavně Selma). Ale Cameron si u mě tímhle beztak dost pohoršila. Stydím se, že nakonec přeháním a dávám jednu prašivou a potrhanou hvězdu s posledním cípem směřujícím do odpadu, kam bych tuhle opovážlivost nejradši hodil.

Nadprůměrný byl pouze černobílý začátek a konec (asi si seženu originál), při napjatém sledování toho, co se odehrávalo mezitím, jsem totiž stále vzpomínal na podobnou komedii Jeepers Creepers. Je smutné, že se už dělají jen pseudohorory děsící scénami se zesíleným zvukem, které jsou někdy tak předvídatelné, že si třikrát stihnete zacpat uši a zavřít oči. Víc než zamindrákovaný chlapec s motorovkou mě zvyšovali adrenalin jeho povedení příbuzní a sousedé (samozřejmě nejvíce šerif R. L. Erney). Špatně mi totiž nebylo z krve, řezání končetin nebo nabodávání na háky, ale z bezmoci v tak depresivním prostředí plného nechutné špíny jako byla prohnilá americká samota, kde je vše a každý proti vám. Doufám, že to byl alespoň z části Nispelův záměr.

Vypravěčův úvod dokázal celkem obstojně navnadit, ale popravdě řečeno, jak může zaujmout "horor" o zubní víle s porcelánovou maskou, co se mstí a vraždí ve tmě? Některé momenty (např. na policejní stanici) nebyly nejhorší, avšak i to nejlepší zpracování by si, s prominutím, rozbíjelo držku o patetický příběh. A hláška "stay in the light" se mi víc líbila v alespoň béčkovém scífku Pitch Black.

Jak D. Klein natočil dvouhodinovou reklamu na Mazdu, Coldrex, Teta drogerie a Starobrno - to je myslím výstižnejší název filmu symbolicky neobsahující básníky, a který mě opět přesvědčil o nepoučitelné zoufalosti pokračování klasik. Někdy mi připadá, že někteří režiséři nemají buď peníze, rozum nebo prostě obojí. V případě pátého Kleinova syna (avšak ze zkumavky plné impotentních hereckých výkonů a jednoduchých, trapných hlášek) nedošlo sice k úplnému pohřbení svých předešlých nesmrtelných bratrů, ale rozhodně ani ne k jejich důstojnému poctění. Vše působilo tak uměle a syrově, zkrátka bez pořádného vtipu a nápadu (snad jen Vaculíkova pasáž). Z herců mi seděl maximálně D. Matásek a přítomnost L. Mareše je opravdu k ironickému smíchu. A kam se hrabe ňáká zrzečka na borůvku, jeskyňku, píšťalku nebo popelku...