NinadeL

Na nové vlně pohádek s novými posunutými významy stále ještě vyloženě neujíždím, ale jestli jsou některé další alespoň takhle vymazlené jako Maleficent, tak to vidím velmi nadějně. Sice pořád ještě nesleduju ani seriálové Once Upon a Time, ale panenko skákavá, toto byla lahoda. A to nejsem fanda ani Angeliny, ani původní Disneyovky. Zkrátka když se daří, tak se daří. Protože tady je božská i ta Lanina titulková píseň a všechen ten jemný humor kombinovaný s epikou.

Baví mě ty negativní reakce, ačkoli je to naprosto stejně přeslazená romkom jako Pretty Woman a navíc překvapivě s poněkud realističtějším základem. Na Richarda beru, Julča hraje velmi dobře zase někoho úplně jiného, než obyčejně, nejde v žádném případě o kopii Vivian, takže co řešíte? Že princ nakonec dostal nabídku k sňatku od princezny? Bóže.

Ilona je Ježíšek!

Samozřejmě má svou logiku, pakliže zabřezl celý tým kolem Nellis, že je to všechny vtáhlo do vyprávění o různých tvářích rodičovství. Ale způsob, jakým se s tímto životním obdobím vyrovnali, je téměř k neusledování.

Postmoderní upíří romance, která jde ruku v ruce a bok po boku s Jordanovým Byzantiem. Extrémně pomalé tempo, scénář připomínající fan fiction a nad vším kralující božská Tilda. I taková může být cesta žánru.

Ambice by měla, průpravu taky, výsledky též, ale zatím to pořád lépe fungovalo ve formaci s Destiny's Child.

Extra kulervoucí show, do které bych to nikdy neřekla, ale tahle trojka na to měla, dostat do varu úplně každého. Skvělé střídání scén, kostýmů, nápadů... Až mám skoro pocit, že je škoda, že si po té šla každá za svou vlastní kariérou.

Jen malý bonus k éře, ve které se zjistilo, že to Nicole nejen uhraje, ale i uzpívá.

Další malý velký biograf s DiCapriem v hlavní roli. Tentokrát na téma FBI. Nic víc, nic míň.

Ok, nejsem sice vyloženě fanda Alice Nellis, ale její tvorba velmi pomáhá současnému českému filmu nabídnout cosi jiného, takže jen více a jen houšť - ať se pouští do těch svých experimentů. V Ene bene a ve Výletu to bylo ještě velmi Papouškovské tlačení na pilu, v Tajnostech jsem se už naladila na její vlnu, Mamas & Papas byli příliš subjektivní, v Perfect Days jsme všichni zůstali při zemi, ale nepropadli jsme se ke kýči a nyní Revival si pohrává zase s trochu jiným žánrem. Čili ano, sice nemám záchvat štěstí pokaždé, když má výstup Krobot, ale všechny ty etudky zasloužilých Polívků a Heřmánků mi udělali velkou radost. #LFŠ