Mamas & Papas

Po manýristických a protimužských Tajnostech jsem byl připraven na nejhorší. Ale Alice Nellis mě příjemně překvapila, i když samotnému filmu se dá vytýkat mnohé. Tím hlavním problémem je nepropojenost symbolické a reálné složky. Jedna vysvětlující scéna až na závěr nedává divákovi v průběhu filmu prostor pro interpretaci. Interpretační klíč musí být obsažený už v začátku a jeho absence staví diváka do obtížné pozice, protože mu uniká celá konstrukce a film se pro něho stává jen sledem epizod více méně blížících se skutečnému stavu. Kdybych měl být objektivní, dám tři hvězdičky, ale protože jsem ve svém životě stejné situaci jako racionální hrdinka, kterou hraje Z. Bydžovská, tj. stojím na písku před mořem emocí, potřebuji se v něm naučit potápět, abych třeba potkal to, co mě přesahuje, dávám o hvězdičku víc. (15.05.2011)

Nejsem žádný velký fanda ženských za kamerou, protože mi prostě nesedí jejich přetažená pocitovost. Stejně tak nejsem velký fanda depresivních blábolů o tom, jak je život na hovno, když nemáte aspoň jednoho fakana. Já jednoho měl a nechal jsem ho utratit, aby byl klid, a jsem snad nespokojený? Nejsem..:-) (31.12.2011)

V hlubinách se zadýchala, a tak se vynořila. Hladina ji od dalšího potápění odvábila vlnami spadaného listí. Než zazněla vykradená píseň Sigur Rós, stihla se několikrát vyvrátit. Veškerou barevnost spolykalo dno a jeho pobřeží. Nakonec zůstala, černobílá, stát uprostřed mořského lavóru se šnorchlem a brejlemi v dlaních. (11.03.2013)

Nedávno jsem shlédl docela podařené Ene Bene od Alice Nellis, a tak jsem se rozhodl, že dám šanci i ostatním režisérčiným filmům. Mamas a Papas jsme s ženou museli zkouknout na několik pokračování, protože nás absence hlubšího příběhu vždy ukolébala ke spánku. Filmu toto rozkouskování ani moc nevadilo, neboť se už při natáčení někomu pomíchaly kotouče s filmem, a Alici Nellis to přišlo tak skvělej nápad, že film uvedla tak, jak jí jednotlivé části filmu padly pod ruku. Co mi ale vadilo mnohem víc je roztříštěnost postav, s žádnou z nich se nedalo nikterak ztotožnit, žádná z nich ve mne nevyvolala hlubší zájem nebo snad špetku sympatií. Co film v mých očích zachránilo od horšího hodnocení je jednak dobrá hudba, a druhak ukázka martyria s pokusem o adopci (jojo, úředník je úředník, a ten ví všechno nejlíp)... (24.03.2011)

Od Alice Nellis a jejího noveho"intimního velkofilmu",který se točí okolo rodičovství,jsem čekal přeci jen o něco víc.Čtyři příběhy by měly tvořit jakousi propletenou mozaiku,ale tvoří jí jen částečně a místy to vyznívá do ztracena..Ač se Alice Nellis snaží,scénář je tentokrát průměrný a nápadů je tu velice poskromnu a navíc spousta slušných momentů vyzní do ztracena,nebo je udušena v zárodku.To platí i o hercích-je vidět,jak se snaží,nic převratného se tu ale neděje a chvílemi mi připadlo,že film vznikl,aby se někdo naučil potápět.Škoda,spousta myšlenek je zajímavých a hezky ztvárněných,ale celé je to příliš dlouhé a místy opravdu dost nudné.Po předchozích filmech Alice Nellis,je to opravdu slabé,takže dávám intimních 55% a beru to jako režisérčinu slabší chvilku. (04.05.2010)