Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární

Recenze (7 196)

plakát

Let's Go Native (1930) 

Stařičká crazy komedie z rané zvukové éry, ve které i dialogové filmy měly vysvětlující mezititulky. Je to divočina (i doslovná), odehrávající se ve městě i na opuštěném ostrově. Hlavními kočkami jsou Jeanette MacDonald a Kay Francis. Jako samostatný kousek to není špatné, ale v sérii filmů MacDonaldové to působí poněkud jako pěst na oko, protože Paramount a později i MGM si ji vysloveně šetřili pro velkolepé hudební podívané a cokoli jiného bylo zapovězeno. Zjevně proto, že do filmů typu Let's Go Native jí bylo vysloveně škoda.

plakát

Adéla ještě nevečeřela (2010) (divadelní záznam) 

Slabší muzikálová verze české podoby pražského případu Nicka Cartera. Samozřejmě na poměry Divadla Broadway je to vcelku přijatelný kus, sama Adéla má hodně vtipný kostým, ale celé je to takové vodnaté. Snad je to zvolenými alternacemi pro DVD záznam, na což se názory různí, ale rýmy jsou za hranicí primitivnosti, choreografie na úrovni normalizačního baletu ČST a scéna je podivně laciná. Na druhou stranu Petr Vondráček vysloveně uzrál a poprvé jsem zažila, že jeho herecká manýra má opodstatnění (pokud stojí na divadelních prknech), protože jinak v televizi nebo ve filmu to nikdy nebylo ono. Lagmajer je hravý, Zindulka roztomilý, Čvančarová mile naivní... Šárka Vaňková se bez problému zařadila mezi stálice této bulvární scény a nijak nevyčnívá. Suma sumárum to není nic, co by člověk musel zažít, ale pokud tolerujete úroveň Broadwaye a Adéla je ve filmové verzi vaše oblíbená zábava, jako jiný pohled na stejnou látku tento muzikál vysloveně neurazí.

plakát

Karneval a láska (1934) 

Slabší rakouská Lamačovka s jeho oblíbeným hercem Heřmanem Thimigem. Thimig se v předchozích letech stal dokonce u Ondra-Lamač-Filmu dvakráte partnerem Anny Ondrákové (v komediích Jedinou noc v ráji a v Kiki) a s Lamačem se rozloučil později v operetě U bílého koníčka. Nicméně tento hudební film vycházející z motivů děl Johanna Strausse mladšího působí v linii této spolupráce vysloveně průměrným dojmem. Thimig opět hraje šarméra z revuálního divadla, má kolem sebe několik roztomilých děvčátek, akcentován je jeho hvězdný status. Vtipné scény klasického typu spadají na bedra klasika Hanse Mosera. Zdánlivě je zde vše, co bychom od podívané roku 1934 mohli požadovat, ale i tíž lidé tvořili v této době výraznější počiny. Konečně, v celém filmu dokonale absentuje výraznější herečka či zpěvačka a to už je co říci.

plakát

Barb Wire (1996) 

Barb Wire není žádná klasika, ani v komiksu, ani ve filmu. Je to poměrně nová postava, která původně vycházela u Dark Horse od roku 1993. A film jako takový je typický produkt své doby, ideální materiál pro fanoušky Pamely Anderson. Ostatní nemají důvod s ním ztrácet čas.

plakát

Miluji všechny ženy (1935) 

Roztomilý Lamačův hudební film ušitý přímo na tělo tenoristovi Janu Kiepurovi. Tento zpěvný polský ideál nezklamal ani v náročné dvojroli a své role nejen uzpíval, ale i uhrál, což nebývalo ve 30. letech až tak samozřejmé. Vysloveně mne překvapilo jeho komediální nadání. Moderní písně jsou dílem osvědčeného Roberta Stolze, kterého si pochvalovala i Jarmila Novotná. Lamačův přístup ke klasické látce plné záměn je zde krásně čitelný, nechybí čistě filmový humor, zajímavé triky a respekt k jevištnímu kumštu. Takto umožnil Kiepurovi zazářit v nejlepších sekvencích z Verdiho Rigolleta i opery von Flotowa Martha. Lamač měl mnoho zkušeností s profesionálními zpěváky, jiná hvězda jeho filmů, Mártha Eggerthová, se v roce 1936 dokonce za Kiepuru provdala. Ke zdejšímu komentáři bych dodala tolik, že neznámý film je to pouze u nás, v Německu normálně vyšel na DVD.

plakát

Hollywood Goes to Town (1938) 

Další zákulisní roztomilost. Roztomilost Normy Shearer by dokázala skály lámat.

plakát

The Miracle of Sound (1940) 

Roztomilý krátký dokument o záznamu zvuku ve studiích MGM. Podíváme se, jak se natáčela novinka Jeanette MacDonald s Nelsonem Eddym, novinka Arnošta Lubiče Obchod za rohem, Comrade X s Hedy Lamarr a mnoho dalších hitů.

plakát

San Francisco (1936) 

Důležitý velkofilm studia MGM svedl dohromady nesourodou dvojici Gable/MacDonaldová, kteří se pro příští roky trvalkou nestali. Nicméně jako samostatný projekt je to film, který stojí za pozornost. Sledujeme krátký časový úsek od silvestrovské noci 1905 až po osudný 18. duben 1906, kdy San Francisco srovnalo se zemí ničivé zemětřesení. K 30. výročí tragédie, která je považována za jednu z nejhorších živelních pohrom v historii Spojených států (vyžádala si na 3 000 lidských životů), bylo vysloveně vhodné natočit respektující katastrofické drama. Doplňujícím tématem je samozřejmě silné milostné drama, abychom si vytvořili vztah k postavám, které mají prožít katastrofu. Příběh sobecké a neopětované lásky zdobí několik skvělých operních vystoupení MacDonaldové v kulisách Gounodova Fausta a Verdiho La Traviaty. Vysloveně zajímavá je neviditelná spolupráce D. W. Griffithe a Ericha von Stroheima, kteří se do titulků nedostali. Dnešní kopie filmu, která je k dispozici, není původní, ale jde o upravený film z roku 1948.

plakát

12 + 1 (1969) 

Vysloveně slaboučká verze v té době již dost archaického příběhu sovětských autorů Ilfa a Petrova z roku 1928. Partička evropských filmařů si do svého filmu přizvala vycházející americkou hvězdičku Sharon Tate, která si s ničím hlavu příliš nelámala. Vyhrávala soutěže krásy, pózovala pro Playboy. Přijela na natáčení těhotná, nejprve natočila sexy scény a bylo vymalováno. Je to taková volovinka, kde dlouhovlasá blondýna pobíhá z místa na místo a s dějem se nikdo moc neobtěžuje. Sharonin partner Vittorio Gassman v podstatě nestojí za komentář. Pro fanoušky Orsona Wellese je tu alespoň taková malá divadelní srandička, pro ctitele de Sicy je to jen další položka jeho zbytných filmů. Fakt, že po návratu z natáčení byla Sharon Tate v osmém měsíci těhotenství brutálně zavražděna, nemůže změnit hodnocení celého počinu. Shodou okolností podobně slabý evropský film natočil o pár let později i její tehdejší manžel Roman Polanski pod názvem Co? (1972).

plakát

Milada (2017) 

Na Mrnkově Miladě nejvíc oceňuju, že vznikla mimo ty tradiční české struktury. Zdánlivě je to český film jako každý jiný, v menší roli je tu Geislerka, ve větší Chýlková, nechybí Medvecká, Kerekes, Javorský, Mihulová, Dobrý... ale Horákovými jsou Ayelet Zurer a Robert Gant, což je vysloveně dobrý tah. Téma je zpracováno bez dohledu těch našich klasických zpátečnických institucí, hlavním investorem byl Netflix, EFB a DFG. Tady není o čem pochybovat.