Recenze (229)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/587/166587652_02d48e.jpg)
Nejlepší kamarádky (2009)
Neobvyklý vánoční dětský film. Norským tvůrcům se podařilo něco, co by v rukou někoho méně zdatného mohlo skončit pořádným průserem – spojit film s vánoční atmosférou s určitým kritickým poselstvím a podat to tak, aby tomu rozuměly i děti. Tuhle vyváženost prostě musím obdivovat, navíc mě po dlouhé době dětští herci neštvali. Snad jen písničku „Santa Lucia“ bych teď nemusel pár let slyšet.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/310/158310797_7767e7.jpg)
Barbarella (1968)
Krásná Jane Fondová pobíhá více či méně oblečená po neznámé planetě a šíří poselství lásky. Našlo by se sice pár dobrých nápadů (lidožravé panenky), ale hippísácké poselství je bohužel na můj vkus až příliš silné.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/599/158599299_d70378.jpg)
Africká Královna (1951)
Hollywoodská klasika, která mě nijak zvlášť nechytla, přestože je místy zábavné sledovat pošťuchování a postupně se vyvíjející vztah mezi Bogardem a Hepburnovou. Dobrodružná zápletka toho ale během let hodně ztratila na síle.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/419/419501_6634cf.jpg)
Ženy bez mužů (2011)
Od filmu s všeprozrazujícím, ale zajímavým názvem jsem čekal víc, než rádoby vtipnou, utopickou vizi lesbické společnosti, ničeho víc než zmíněné stupidity jsem se ale nedočkal. Ženské skoro hodinu a půl tlachají (nejprve o tom, jak bez chlapů vyměnit žárovku, později o tom, jak je jim všem hrozně fajn), sbírají citróny, zavádějí menstruační kalendář místo toho klasického mužského a vrhají žádostivé pohledy po každém kolemjdoucím chlapovi. To vše se odehrává v pestrobarevném prostředí sádrokartonové vesničky. Drtivá většina rozpočtu totiž asi padla za honorář pro Evu Longoriu a zbytek herců pravděpodobně nasbírali mezi neúspěšnými uchazeči o roli v nějaké kolumbijské telenovele.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/071/71968_2c8b23.jpg)
Temný rytíř (2008)
Už to budou tři roky, co vlny nadšení, které u fandů vzbuzoval tento film, strhly i mou pozornost a vyrazil jsem do kina. Snad to bude tím, že mě komiksy nikdy moc nebraly a Batmana jsem znal jen jako animák, na který jsem asi ve svých osmi koukal v televizi, ale neřadím se mezi ty, co film vynášejí do nebes a co je možná horší, nemyslím si, že by si za svůj výkon chudák Ledger zasloužil nějaké významnější ocenění. Joker není nijak zvlášť vychytralý ani charismatický a rozhodně nepřepisuje dějiny filmových padouchů, je jen dobře zahraný. Rčení „O mrtvých jen dobře“ taky zkrátka nabralo až absurdních výšin. To, co jsem právě napsal o Jokerovi se dá říct i o celém filmu – poctivá, ale nijak vyjimečná práce - tam, kde má být velkolepá nám svou vizuální stránkou vyráží dech, tam, kde má být akce, se dočkáme skvěle nastříhané bojové smršti a tam, kde má být inteligentní či psychologický, zůstává až bolestně pozadu za ostatními Nolanovými snímky.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/801/159801514_e5c0b9.jpg)
Děcka jsou v pohodě (2010)
Pochybuji, že by se o filmu vůbec mluvilo, kdyby se netočil okolo rodiny, v jejímž čele stojí dvě lesby. Toto soužití je na jednu stranu prezentováno jako naprosto přirozené, na druhou stranu má z filmu učinit unikát a posloužit jako univerzální štít před jakoukoliv kritikou. Odmyslíme-li si však tento prvek, zbude nám stará známá kostra příběhu o biologickém otci, jehož nenadálá přítomnost naruší rovnováhu rodiny. Děcka jsou možná v pohodě a zaujmou po herecké stránce, nevynikají ale ani formou ani dějem, nejsou ani nijak zvlášť vtipné a díky obehrané šabloně nefungují nijak zvlášť ani jako drama, zato jsou připravené kohokoli s výhradami označit za netolerantního sociopata.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/705/158705048_9fc536.jpg)
Mardi Gras: Jarní prázdniny (2011)
Čas od času dám šanci teenagerské komedii a zpravidla toho pak lituji. Mardi Gras je přesně ten případ - neoriginální, samoúčelně vulgární, nudná zbytečnost, která je vlastně jen slepencem připitomělých gagů (nahý tlusťoch vtrhne na přednášku a ano, zrovna před něčím obličejem se pro něco sehne…), jehož pojivem má být výlet tří týpků na párty roku. Ve své podstatě se přitom jedná o velice puritánský film - ústřední trojka jsou vlastně hodní a citliví hoši, s nahotou (ženskou) se to moc nepřehání, dočkáme se dokonce i přednášky o úctě k tradici a srdcervoucího vyznání lásky.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/334/334692_518ef1.jpg)
Muž v pokušení (2009)
Neodvažuji se tvrdit, jestli je Michael Douglas takhle vitální i ve skutečnosti, ale roli nenapravitelného sukničkáře, který si odmítá přiznat, že stárne, ztvárnil přesvědčivě. Jde v podstatě o americkou obdobu našich příhod Alfonse Karáska, jen se tu méně zpívá (vlastně vůbec, což je dobře) a hraje se na vážnější notu. V jednu chvíli hrdinou opovrhujete, protože nenechá v klidu jedinou sukni a to ani přítelkyni člověka, který mu důvěřuje a chce mu pomoci, následně ho ale litujete, protože se mu jeho jednání šeredně vymstí a máte před sebou zlomeného muže, kterému všechny ty avantýry dávají zapomenout, že je vlastně starý a sám.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/403/165403299_acd659.jpg)
Armadillo (2010)
Oproti oslavovanému Restrepu zde nejsou vojáci tak plní optimismu a přesvědčení, že přijeli do země konat správnou věc, Dánové prostě přijeli dostát svým spojeneckým závazkům. Jednotlivci pochybují, bojí se, dělají chyby a jsou peskováni svými velícími - a díky tomu je Armadillo věrohodnějším pohledem na afghánský konflikt.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/568/166568813_bf1547.jpg)
Ucho (1970)
Český filmový klenot, film plný nakažlivě stísněné, paranoidní atmosféry a napínavého očekávání, který po celých 80 minut neztrácí na síle. Od Radka Brzobohatého jsem skvělý výkon čekal, u Bohdalové jsem silně pochyboval, ale s klidným svědomím můžu říct, že podala rovněž vynikající nezapomenutelný výkon a její afektovaný projev je tentokrát ku prospěchu věci.