imf

Snažil jsem se těch 48 hodin od zhlédnutí udržet všechny ty audiovizuální spektákly v hlavě, ale McGho autoválky opsané ze Šíleného Maxe ze mě vyletěly komínem a zůstala jen parta herců, pro které byla účast v téhle sérii věcí cti (o Worthingtonovi a Yelchinovi se napovídalo hodně, Bale přes všechnu zamračenost určitě Connora zapíše do diváckých srdcí a dobří byli překvapivě i Common a Moon Bloodgood). McG řídí tuhle loď s nadšením a zkušenostmi dvanactiletého chlapce, přičemž skrytými ledovci jsou ambice scenáristů (těžko říct koho konkrétně, na filmu dělal snad tucet lidí... od scenáristů Catwoman až po Jonathana Nolana (Dokonalý trik, Temný rytíř)). Výsledkem je zápletka, která se opravdu rozjíždí videoherním (bayovským) způsobem ve stylu "všechno postřílíme, zneužijeme pár hlášek a zbratříme se přesně tak, jak o tom mlhavě vyprávěl Cameron". Jenže pak si někdo vzpomněl, že točí epickou trilogii a objevil se plán. Terminátora v myslích hardcore fandů, ale i svátečních diváků jednoznačně kazí zlom v poslední třetině, nesympatický twist, který vráží hřeby do předloktí Camerona, lidí co poznají rozdíl mezi T-800 a mixérem od Philipsu, lidí co chtějí buď bezhlavé akční béčko (bez ohledu na to, jak se jmenuje) nebo neprůstřelně chytrou sci-fi. Salvation chce být obojím, chce být vším, ale díky ploše načrtnutému světu a zbrklým zvratům zatím není ničím. Možná to další díly spraví, možná to opravdu byla jen mladická nerozvážnost... za statečnost jít do toho bez laciných vtípků, snaživé vykrádačky a poloArnolda dávám rozpačitých sedm. Tahle cifra ale působí tváří v tvář očekávání jako prohra. Jako napůl dosažený vrchol. Jestli chce McG nebo jeho následovník vylézt výš, musí zahodit nostalgii a zaštukovat její místo novými nápady. Jako oslí můstek lze čtyřku tolerovat, ale rozhodně nezávidím nikomu, kdo na ní bude navazovat. (7/10)

Neuvěřitelně osvěžující. Komplexnost a za nehty zalézající temnota Michaela Claytona je pryč a zachmuřeného Clooneyho (možná zbytečně) střídá hravý Clive Owen a neuvěřitelně sexy Julia Roberts. V příběhu o vzájemné průmyslové špionáži dvou kosmetických gigantů jí to asi muselo slušet, ale přesto jí chci vyseknout dvojí poklonu. Za vzhled a hlavně charisma, které do postavy napumpovala. Owen vedle ní se svým jednorázovým lookem, které tvoří spíše sako než herec, vypadá nepatřičně. Ale když spolu bojují slovy, je radost poslouchat a nebýt mírně přepáleného utahování otevřených konců v závěru (trochu columbovské) a mírného opojení vlastním talentem, ze kterého vyplývá úvodní šponování divákovy trpělivosti na maximum, musel bych znovu prohlásit, že Gilroy scenárista je génius. Dvojí hra je v jeho podání maximálně odlehčená a kdo nahlédne za svrchní vrstvu pletichaření a dějových kliček, zahlédne dospěláky na pískovišti, jejichž předstíranou vážnost vždy nahlodají emoce nebo okolnosti. Už úvodní záběr, ve kterém se pere Tom Wilkinson a Paul Giamatti, udá hlavní tón snímku, a komu to není jasné, ten by měl poslouchat, jak James Newton Howard hrabe do strun a kláves. Kdo to bral byť jen minutu vážně, ten prohrál sám se sebou.

Viz co řekl Duro... dokud se hlásí a odkazuje, je všechno fajn. Jakmile se začnou řešit vztahy, smrtelné postele a vůbec základní kostra děje, jde to celé do kopru. Za podobné zkonění by si film měl vysloužit trest nejpřísnější, ale na zázračné tři hvězdičky ho tahá právě nekonečné řetězení čestných roliček, zábavných situací a slušného timingu. Zabité gagy byste sice počítali dlouho (Ray Park), těch přeživších je ale trojnásobek. A Kristen Bell je po Kopáčkách zas jednou sympatická, narozdíl (pro mě překvapivě) nevýrazného Chrise Marquettea. Ve výsledku polovičaté, ale přesto celkem příjemné. Nostalgie a geekovské geny pracují proti nám.

Šifra krát dvě plus lepší herci mínus hloupý příčesek mínus atraktivní lokace plus atraktivní děvče mínus Ian McKellen mínus humor mínus bičování devítiocasou kočkou plus střízlivější Howard a sympatičtější Hanks mínus přirození na sochách plus spousta vatikánské byrokracie plus CERN mínus logika... vychází mi z toho pořád plus mínus Šifra, stejně zdlouhavá a zdánlivě nekonečná jako tenhle komentář.

Chev Chelios se rozeběhnul tak rychle, že vlastně začal couvat. Neveldine a Taylor se definitivně utrhli ze řetězu a na svém pískovišti šermují levnými digikamerami a nápady tak šílenými, že i ten Statham musel občas pochybovat o jejich duševní vyrovnanosti. Možná z toho bude za pár let umění, ale tahle příliš rychlá a zběsilá substance disponuje tak vysokým napětím, že by to s vámi mohlo seknout. Absurdita je k snídani, obědu i večeři, za rohem vždycky čeká něco šokujícího a do toho div nerapuje k nepoznání namaskovaný David Carradine. Pod vlivem pleasure, za střízliva definitivně guilty. Pořád ještě nevím, co si o tom myslet, ale mám pocit, že na druhý vstup do stejné řeky téhle filmařské dvojce pořádně nateklo do bot. Ještě že je Chev nesmrtelný a může to ve trojce napravit. Jen doufám, že se vrátí ke kořenům a nebude chtít trumfnout tohle, protože v tom případě by se ke vstupenkám do kina musely rovnou rozdávat tabletky.

Souhlasím s tím, že je to pro děcka (teenagery) a že to trochu kazí jméno X-Men sérii. Ale o nic víc než Ratnerův pokus. Scénář plný klišé, siláckých hlášek a příliš rychlých přechodů mezi akčními scénami (rychle něco řekni, ať ti můžu vrazit pěstí) v rukou režiséra, který občas vystřihne úplně dementní záběr (úvodní flashback), ale většinu času drží film v kolejích blockbusteru z druhé cenové. Jackman se snaží, Schreiber je borec a Reynolds nebo Kitsch mají našlápnuto na vlastní sólovky. Návrat do světa mutantů nebolí, ale nezbavíte se pocitu, že to celé mohlo být lepší, vždyť jde o nejslavnějšího mutanta ze všech. Skromnost při vchodu do kina berte jako extra airbag. Náraz bude snesitelnější a nakonec si možná uvědomíte, že tahle cukrová vata mládeži chutná. Před deseti lety by to bylo za čtyři hvězdičky, tentokrát jen takové ty hodně silné tři, se vším co k létu potřebujete. Strach z dalšího Daredevila je ta tam, mírná poptávka po dalším Wolverineovi pomalu bublá na povrch. Ale nikam se nežeň, Hollywoode...

Těsný maximální warp. Abramse zpomaluje jen občasný odskok k mladší generaci (mimozemský hobit, legrační scéna s potrubím), který nabourává přísnou vulkánskou logiku. Emocí je ve filmu zatraceně hodně, v prvních dvaceti minutách by to člověk snad musel přebírat lopatou. Když se prach z rozstřílených planet usadí, Abrams nerušeně vklouzne do futuretro pocty originálu a zvládne ho napodobit i s jeho chybičkami (ty mírně absurdní zápletky jsou ale i po letech roztomilé). Nová posádka šlape jako hodinky, tempo je závratné, výbuchy největší a film se i při hláškovacích rozstřelech mezi Kirkem a Nerem (mohlo jich být pravda víc) tváří... sofistikovaně. Ne dost na to, aby to ukojilo hardcore trekkies, ale od běžných pozemšťanů, kteří jdou do kina pro trochu toho testosteronu, rozptýleného v zábavném a tak akorát dlouhém sci-fi koktejlu, dostává Abrams jedničku. Teď se jen příliš nemotat v kruhu a nakopnout Enterprise tam, kam Hollywood nevkročil. Nebo raději vkročil, protože to vylepšené opisování s dostatečnou přidanou hodnotou jde Abramsovi i scenáristům dokonale.

Utahané, velezbytečné a samoučelnou brutalitou skoro až konkurující Saw. Chápou šokovou hodnotu filmu v 70. letech, ale dneska už je to černobílá fraška s přesahem do gore-porna, kde jsou všichni špinaví buď od bahna nebo od krve. Finále tomu trochu vylepšuje skóre, zvlášť pokud jste rodič anebo prostě máte rádi pomsty s happyendem, ale jinak další z nekonečné řady hororových vycpávek, které možná plní kasy, ale rozhodně ne očekávání.

Hybrid mezi Velkým a Návratem do budoucnosti. Tentokrát se pro změnu mládne a oplácaný Matthew Perry morfuje do Zaca Efrona. Kupodivu nevadí, že při tom přijde o půlku neuronů a vyfasuje účes na steroidech, protože Efron je v té záplavě teenagerů asi nejsnesitelnější (pokud zrovna nenabádá k sexuální zdrženlivosti před zkoprnělou třídou vyvinutých spolužaček) a film relativně odsýpá. Velká škoda, že stačí sáhnout do archivu a vytáhnout něco s lepším soundtrackem, herci, kulisami, hláškami... prostě vším. Za 17 let tomu možná pomůže nostalgie dnešní mládeže, ale mě už bohužel nikdo nepošle zpátky časem, takže sázím čistočistý průměr a vy doufejte, že vás v kině spasí alespoň pár slibných okamžiků. Pro geeky je tu souboj lightsabery, dívky si mohou užít Efronovu muskulaturu ze všech PG-13 úhlů. p.s. od Steerse bych po Igbym čekal něco mnohem chytřejšího. Tučný šek zjevně přebil ambice i ideály. :)

Do třetice už je to nuda. Nechápejte mě špatně, akční sekvence jsou neuvěřitelné. Tony odvedl neskutečný kus práce a to že během natáčení pravidelně kolaboval mu s klidem uvěříte. Ve filmu seseká stovky nepřátel, přičemž dobrý tucet jich patří k takovým expertům, že by malíčkem dematerializovali veškerou západní elitu. Závěrečných dvacet minut boří všechny hranice a připadal jsem si, že sleduju šest hongkongských klasik dohromady a zároveň adaptaci nějaké extrémní videoherní mlátičky. Přehledné, brutální, sofistikované a zdánlivě nekonečné. O ději se to bohužel nedá říct ani náhodou. Obrovské ambice a historické kulisy dokonaly dílo zkázy. Ong-Bak 2 působí jako řetěz akčních scén, které někdo vzápětí poslepoval neotesaným dějem. Jako když parta amatérů nakouká dva, tři velkofilmy a rozhodne se, že nějaký napíše. Neuvěřitelně to drhne, rozpačitý závěr nevyjímaje. Jenže zatímco k moderním Tonyho flákům (první Ong-Bak, Tom Yum Goong) máte jaksi vztah, protože vám je prostředí povědomé a jste zvyklí na hloupá béčka a záporáky, v tom epickém prostředí tupost děje zamrzí dvojnásob. Tonyho nejistá ruka se navíc projevuje i v dramaturgii bitek, které překypují kvalitními kombinacemi, ale ty správné zvraty v nich chybí. Hrdina buď mlátí hlava nehlava nebo dostává nakládačku. Nic moc mezi tím. Mohl bych vyprávět ještě dlouho a jenom rozbor těch akčních scén by vydal na diplomovou práci, ale hodnocení filmu to nezvedne ani o píď. Je to hrozná nuda, Tony moc hrát neumí a když budete moct, budete přetáčet. Na tom se bohužel nic nemění a s každým dalším (stejným) filmem je to smutnější. Obávám se, že třetí Ong-Bak bude opravdu jen o pěti bitkových videoklipech zamotaných do stominutové omáčky plné cheesy kostýmů, nesouměrného děje a okázalého pohrdání vyprávěním jako takovým. Protože nemám pocit, že by to ti kluci neuměli. Jen si prostě myslí, že správně provedené koleno do čelisti je důležitější než hrdinova motivace. Škoda.