imf

Film chladný jako hlaveň nacistické pistole (takové té hnusně hranaté, němečtí inženýři si vždycky vystačili jen s pravítkem), ale stejně tak spolehlivý a pečlivě seřízený. Singer chytře spoléhá na herecké výkony, autentické kulisy a bezchybnou rekonstrukci nejslavnějšího atentátu na Hitlera. Vůbec nevadí, že víte jak to dopadne, zvyknete si i na perfektní angličtinu německých oficírů, protože jejich charisma coby herců je zkrátka větší než role, která je jim svěřena. Potíž je v tom, že Singer svůj ansámbl těží jen povrchově. Jsou to pro něj velmi výkonné figurky, která však nehodlá koukat pod čepice. Vzhledem k přehršli událostí v tehdejším Německu má sice film spíš problém s pochytáním všech souvislostí (raději si do kina vezměte nějakou související četbu, jinak vám všechny ty šarže začnou z hlavy vyskakovat nejbližším volným otvorem), ale dýku do zad mu vráží především emocionální plochost charakterů. Kdyby Cruise neměl pásku přes oko a další tucet tělesných deformací, byl by to pro vás člověk bez duše. Jednoduché rozřazení do dvou týmů (dobří Němci, špatní Němci) filmu notně ubližuje, a to i v závěru, který se důsledně, ale zcela marně, snaží být "nad věcí". Na thriller je to příliš dokumentární, na biografii příliš ploché. Na něco mezi jsem byl pravděpodobně příliš dobře naladěn, takže těsné čtyři. Ale mluví ze mě fanoušek pancéřových pěstí a nebudu zapírat, že jsem těm "hodným" fandil bez ohledu na výsledek.

Neuvěřitelně naspídovaný animák o superpsovi z televizní show, který se probouzí z iluze poté, co se omylem dostane do reálného světa, kde mu to bez superschopností verbálně nandá i vychtrlá kočka a morče v křišťálové kouli. Disney se pod dohledem Pixaru zase dostává do správné váhové kategorie a tempo drží i po geniální úvodní sekvenci, která vykrádá asi tak tucet hollywoodských spektáklů (i hudebně - John Powell nenechává při honičkách bourneovské kořeny na pokoji). Bolt poháněn stejnými instinkty jako Lassie běží z New Yorku do L.A., aby se znovu setkal se svou kamarádkou z televize, aniž by věděl, zda je její láska předstíraná či nikoliv. Patos se v závěru spolehlivě dostaví, ale podobně jako u Pixaru není nucený a navíc ho tvůrci sladí explozivním finále za jehož kompozici by se nemusel stydět ani Michael Bay. Velmi, velmi, velmi spokojené čtyři hvězdičky. Chci morče. Zn. Rychle. P.S. musí být animované, musí umět vyprávět vtipy, koulet se v nezničitelné kouli nadzvukovou rychlostí a poznat rozdíl mezi DVD a blu-ray rozlišením. Platím hotově.

Nevím jestli bylo bolestivější sledovat to morče s vypoulenýma očima nebo tajtrlíkujícího Guye Pearce. Jedno je jisté, Adam Sandler už není vtipný ani v rodinném módu (jako skoro-táta vyprávějící dětem pohádky, aby pak jejich děj pocítil na vlastní kůži), ani v tom roztomile ujetém (Zohan je 80s discopeklo s geronto-homosexuálním přesahem... kdyby někdo tolik příchutí vrazil do zmrzliny, během minuty ho někdo jiný zažaluje). Takže co teď s ním? Pohádky na dobrou noc jsou otravnější než filmy se Stevem Martinem a Rob Schneider tu na ploše dvou minut Sandlera i s jeho divným účesem strčí do kapsy. Červený kůň jménem Ferrari... Nezasmáli jste se? Velká smůla, protože tohle je nejpovedenější fór celého filmu. Nebo možná jediný, který si pamatuji. Ani jedno není dobrá vizitka.

Miike opět ve formě. Věčná škoda, že unikátní struktura snímku a lynchovská bizarnost (ovšem zcela v mezích divácké zábavnosti, žádný Inland Empire se nekoná) je v ohlasech i dojmech přebita šokovou terapií v závěru. Prý od toho odcházel i Zemeckis nebo Rob Zombie. Asi mají slabé žaludky. I když i já přiznávám, že při pižlání nohy jsem si vzpomněl na praktickou výchovu ve škole a moje zápasení s pilníkem. Věru to nebyly příjemné vzpomínky. Chtěl bych za to filmu nepoděkovat, a stejně tak za to, že kvůli němu už nikdy na sýry značky Kiri nebudu koukat jako dřív.

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless, ale všechny kung-fu životopisy kolem. A má na to nejlepší tým. Wilson Yip si po noirové kriminálce, comicsové adaptaci a akčním thrilleru připisuje na konto další zvládnutý žánr. Bohužel čím náročnější příběh vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno :), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - "heslo máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti choreografie zas o kus dál. Wing Tsun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně pustil, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na... druhý díl.

Zvenku mrazí, zevnitř spaluje. Nový Mendesův film vám nouzový východ zavře přímo před nosem, a nechá vás stejně jako hrdiny pomalu smažit ve vlastní šťávě. Žádné vtípky, žádná ironie, jenom deprese sálající z kancelářských buněk a naleštěných řadových domečků. A hlava plná otazníků a vykřičníků, které do ní nasázel vynikající scénář podepřený ještě lepšími herci. Osobní zkušenosti tenhle film kvantifikují stejně jako světlo procházející skrz drahý šperk. Ať ho však natočíte jakkoliv, nikdy se nepřestane lesknout. Mendesovi slupnu cokoliv, ale tyhle rodinné noční můry, spolehlivě bořící přehnaně optimistické a naivní "povídačky" o amerických snech, mu jdou jako nikomu. Dokonce natolik, že by ho snad mohla půlka Ameriky zažalovat za to, že pere její špinavé prádlo na veřejnosti. Hezký pohled to není, ale z jeho magnetického pole se po pár minutách prostě nedostanete. Brrr.

Napínavá dvouhodinovka působí jako dobře odvedená televizní fuška od BBC, ale to jí nikterak neubírá na síle. Don Cheadle působí mezi muslimskými teroristy jako strašák do zelí, ale vyhazuje budovy ostošest a cestuje po světě skoro jako James Bond. Vše je tu obráceně - terorista je za elegána, co má vždycky navrch před počestným agentem FBI. Když se začne hrací deska obracet ve prospěch "hollywoodského systému", začne film odhazovat trumfy, ale Nachmanoff je zručnější, než by se mohlo zdát a těží charisma Dona Cheadlea až do úplného dna. Zrádce v některých ohledech připomene hongkongskou Volavku, ale jede ve svém vlastním pruhu teroristických dramat, která se snaží uniknout stínu politické korektnosti. Tentokrát opět marně, ale přesto se ctí.

Frank Martin to koupil megatunovým torpédem přímo do hlavy, takže vidí všechno rozmazaně a občas mu dokonce pár záběrů chybí. Maníci od akce natočili padesát minut bitek a Megaton se rozhodl, že použije jenom půlku. Něco zrychlil, něco vyhodil a zbytek času radši věnoval Jasonovu tokání s pihovatou ruskou modelkou, co má nohy do stropu, slámu v hlavě a ten kluk holohlavá se do ní proti všem zásadám a zákonům zamiluje. Dokonce tak, že mu to přestane kopat, běhat a pálit. Což je v případě Kurýra, který v oblasti scénáře jede opravdu jen na benzinové páry, které Bessonovi zbyly od dob Pátého elementu, zatracený průšvih. Nespraví to ani pár borců se správně narostlými končetinami (Schiltovo cameo) a pravděpodobně nejcharismatičtější záporák celé série. Tedy ne že by v tomhle ohledu bylo těžké starší modely trumfnout. Bylo by super, kdyby nechal čtyřku Besson natočit rovnou Coreyho Yuena nebo Cyrila Raffaelliho. Už od akčních scén v Hitmanovi jsem se Megatona bál a zjevně bylo proč. Až bude TATU potřebovat natočit klip, ať si ho vyhrabou. Najdou ho pravděpodobně hned vedle Franka, kurýra s příliš krátkou životností, jehož sudičky tentokrát odmítly hrát alespoň na tu úplně základní strunu spotřebitelské kvality (JEDNA slušná a především nezmrvená akční scéna by stačila...). Jason za trest do kouta. A bude tam minimálně do druhýho Cranku. :)

Byl to porod. TEN porod. :)

Líbí se mi Derricksonův styl i Reevesova prkennost, ale za pomalým tempem a bezuzdným mentorováním by se mělo skrývat trochu lepší vyvrcholení. Čert vem průměrné triky a otravného Smithe Jr. Divák se zastaví až ve chvíli, kdy Reeves souhlasně kývne, a doslova pár okamžiků po vybombardování trávníku na kterém stojí, prostě uzná, že nejsme takoví necitové. Já teda budu, takže dávám milosrdnou, ale přesto facku.