Dan9K

Mám sice dojem, že se mnozí z vás snaží nacházet něco, co tam ani nemusí být...ovšem ano....je to docela zajímavý dokument, z dnešního pohledu však s mírně nevýpovědní hodnotou, jenž má jen jedno vyloženě slabší místo; průběh samotného zápasu. Ale tenhle dokument mě mimojiné i potěšil tím, že ačkoliv to byl můj první snímek sledovaný v originálním anglickém znění bez titulků, rozuměl jsem tomu téměř bez potíží, takže mám radost :-).

Kdo by odolal spatřit Maltézského sokola na minivelkém plátně v kině Konvikt? Očividně leckdo, sál byl tradičně poloprázdný. Mně to však nedalo a jediné, čeho jsem se skutečně děsil, byla malá kolonka v programu hlásající: "simultánní překlad (česky)". Mé obavy se bohužel vyplnily do puntíku. Nejsem sice v simultánním dabingu zas tak zběhlý, ale to, co předvedl mně neznámý tlumočník, bylo skutečně trestuhodné, obzvláště v tomto typu filmu stavějícím především na dialozích a hereckých výkonech. Nedořečené věty, mumlání, přeskakování, nesmysly a půlminutové opoždění byly na každochvilkovém pořádku. To pak bylo těžké vžít se do této klasiky! I přesto, že se "dabér" snažil snímek zprotivit, co to dá, nepovedlo se mu to zcela a malé střípky proklouzly i tak. Vynikající atmosféra ( musím v dohledné době spatřit více filmů noir), herci k zulíbání (obzvláště představitel Caira - Peter Lorre) a na dobu vzniku překvapivě ostré tempo. Moc dobrý počin, který by se v ideálních podmínkách stal počinem výborným. Simultánní dabing v Ponrepu už nikdy více...

Hohouuu. K tomuhle filmečku jsem se dostal náhodou. Ráno jsem zapnul televizi, viděl jsem, že něco začíná a ke svému překvapení jsem našel jakožto herce samé Montypythoňáky. Tak jsem se překousnul a zkusil jsem to. Nečekal jsem od toho sice nějaký jejich typický humor, dočkal jsem se klasické dětské přihlouplé kraviny. Dalo by se však říci, že jsem to čekal. Jedná se o snímek se slušnou hudbou, který sice nijak výrazně nenudí, nabízí ale pouze sebranku mnoha klišé, trapného scénáře a s výjimkou Johna Cleese i hloupých hereckých výkonů. Teď si určitě myslíte něco ve smyslu: "Ty idiote, tobě asi nedošlo, že tohle je pohádka pro malý děti." To víte, že došlo. Nevidím však jediný sebemenší důvod, proč na tomto základě užívat odlišná měřítka, zvláště pak, když počiny jako Nekonečný příběh nebo série Harry Potter, i přesto, že jsou prioritně pro ty nejmenší, nejsou trapné a mají svou nezpochybnitelnou kvalitu. Sledování Žabákova dobrodružství mě vysloveně bolelo, ale mnohem více mě bolí hodnocení na čsfd, které si nedovedu vysvětlit ničím jiným, než že některé filmy, díky jejich obsazení a režii, jsou si malinko rovnější než ty ostatní.

Neskutečně odlišné pocity si odnáším z tohoto snímku z prvního a druhého sledování. To první nastalo nedlouho poté, co to dávali na ČT 2. Chytře jsem si to nahrál, abych se mohl podívat později, jenže v životě každého videa nastane den, kdy řekne: "Ne, mám toho dost"! a rozhodlo se při nahrávání vypustit poslední třetinu, což jsem samozřejmě zjistil až během sledování. Nicméně zážitek byl přesto velký, byl to můj první Kim Ki-Duk, obrovský nezvyk, pocit velké originality a v podstatě nadšení, pominu-li smrtelný vztek na můj videorekordér. A rozhodl jsem se i výjimečně pro hodnocení, i když jsem to nedokoukal. Byly to krásné 4 hvězdy. Později jsem se ale rozhodl, že si film seženu a dokoukám a hodnocení jsem dočasně smazal. Snad skoro po roce, co to dávali na ČT2, jsem usedl k Ostrovu znovu. Jelikož mám teď ale za sebou mimo Ostrov již 3 Kimovy filmy, z nichž se 2 odehrávaly především na vodě, pocit originality a nezvyku se naprosto vytratil. Rovněž se mi mnohem více hnusilo zbytečné násilí na zvířatech. Nesouhlasím, aby se kvůli filmu obětovávaly takto ničemně životy. Kdyby se ale jen zabíjelo, ono je to přímo mučení. Když si člověk sám na sobě způsobuje násilí, jak tomu bylo i zde, i když to bylo neskutečně samoúčelné až trapné, mám z toho v podstatě bžundu a rád se na to podívám. Ovšem asi by se nemělo opomenout, že lidé tu bolest a zranění pravděpodobně v tomto snímku jenom hráli, narozdíl od jiných živočichů. I když, pravda, u Korejců člověk nikdy neví. Dalším bodem, který mě hodně zklamal, byla extrémní nuda po polovině snímku. I přesto, že je film relativně krátký, bylo to skoro k nesnesení. Pokud mluvím o samoúčelnosti, případně bezúčelnosti a trapnosti, stejně tak na mě působil i všudypřítomný sex. Člověk si nemůže být jistý vteřinou, aby z ničeho nic najednou neprobleskl překvapivý střih na souložící pár. Shrnutí. sex, násilí a nuda - pokud vám to ke kvalitnímu filmovému zážitku stačí, pak vám přeji příjemný a ničím nerušený let...

Po Modrém sametu je tu znovu nabitá sexuální atmosféra, zase je tu spousta magorů, zase se na to hezky kouká, ale už je to trochu ohrané a únavné. Zběsilost v srdci a Modrý samet jsou naprosto v pohodě stravitelné filmy, které se v podstatě, mimo těch magorů, ani nijak zvlášť neliší od zaběhnutého standardu. Eraserhead a Lynchovy krátkometrážní snímky, to jsou šílenosti, to je u mě pravý Lynch, takový, jakého jsem poznal, takový, jakého jsem nenáviděl a nedokázal skousnout. Nyní, i přesto, že se mi ty jeho "normální" filmy líbí nepoměrně více, než jeho prvotní bizarnosti (ve slabších chvílích je nazývám kravinami), cítím se pak nějakým zvláštním způsobem podveden. A teď o něčem docela jiném. Nicolas Cage mě dokonale překvapil. Jeho herecký výkon, šarm a styl jsou neskutečné. V podstatě kdekoliv, kde ho vidím, tak mi kazí pocit z filmu. Nějak mi prostě nesedí. Není to sice extrém, jako v případě Orlanda Blooma, ale stačí to na to, abych mu v každém filmu přál nějakou roztomile nechutnou smrt. Tentokrát ale ve svém nezvykle mladém podání, než ho normálně vídám, výborně strhnul. Naopak je tomu u Laury Dern.... Neznám jí v podstatě odnikud jinud, než z Jurských parků, Modrého sametu a dnes i ze Zběsilosti v srdci a na rozdíl od Nicolase Cage jsem ze z ní mohl zblít i tentokrát. Ani nevím, co proti ní mám. Možná její hysterické podání, nebo snad fakt, že i když se snaží ve filmech vypadat jako sexbomba, mám z jejího podání tak akorát husí kůži, jelikož je prostě fuj. Jinak film byl dobrý. Typický zástupce syndromu: "3 je málo - 4 moc".

Hodně vtipná záležitost (ačkoliv koukám, že ostatním to většinou tak vtipné nepřišlo) s poměrně nijakým začátkem, geniálním prostředkem a rozporuplným koncem, jehož potenciál nebyl využit ani trošičku (nebo možná tu trošičku jo). Herecký výkon George C. Scotta byl k popukání. Ne až tak Petra Sellerse, který se mi líbil pouze ve ztvárnění prezidenta.

Adolf Hitler, největší politik světa, geniální propagatér a mizerný taktik, se nám v tomto dokumentu představil ve své čiročiré nádheře. Ostatní postavy hrály, snad až na Rudolfa Hesse, třetí housle a počet záběrů, ve kterých se objevily, by se dal spočítat, například v případě Reinharda Heydricha, na prstech jednonohého koně. Vůbec jsem se u Triumfu vůle nenudil. Naopak. Byl jsem ve stálém natěšení na další scénu, na další projev, na další pohled do tváří zakomplexovaných nacistů. Nevyskytuje se tu žádná nenávist ke konkrétním národům a rasám, není tu žádná propaganda k válečnému tažení. Zatím se jedná "pouze" o utvrzování národní hrdosti, jedinečnosti, nadřazenosti a o vnucování myšlenky národního socialismu. I tak to ale Áda dokázal opepřit svou dokonalou vizáží, slovníkem a nenávistnými pohledy, které znají snad všichni uvědomělí obyvatelé této planety. Konec dokumentu je jeho jednoznačným vrcholem, který dokáže v těle diváka rozproudit řadu téměř nepopsatelných pocitů od znechucení, nenávisti, přes někdy až zvrhlé potěšení, radost a obdiv až po odsouzení či pochopení. Avšak... Leni Riefenstahl....rada pro příště....Méně pochodů a hudby a více projevů a řečnických obratů!

Můj asi třetí Hitchcockův film po jeho dvou velkých legendách Psycho a Ptáci. A hned jsem poznal, co mi na něm bude nejvíce vadit. Zadní projekce! To, že je ve snímcích 40. až nějakých 70. let jízda autem natočena výhradně před stěnou, i přesto, že se každou chvíli objeví střih na auto z pohledu třetí osoby (z venku), které je ve skutečném prostředí (prostě normálně na silnici), takže ven s autem stejně štáb šel, jsem si už zvykl. V Rebecce mě však dostala jedna pasáž, kdy jde tuším hlavní pár lesem, lesem! A i tam si Hitchcock vypomohl tím humusem, i s obligátním nepřirozeným zrychlením pozadí na stěně. Nechápu. Jinak byla první hodina neskutečně špatná. Pak se však, k mému neskonalému překvapení, něco začlo dít a to něco mě naprosto přikovalo k pohovce, nebýt mého dědy, který mě vyhodil za účelem sledování Sportky a já tak musil jít na poslední minuty sledovat do sklepa nepříjemně zrnitou obrazovku. Ani jsem nečekal, jak mě tato skutečnost naštve. Rozřešení sice nebylo nic moc, ale ta závěrečná třičtvrtě hodinka byla skutečně báječná.

Na můj souhlas s Civalem v dané věci 100% nestačí. Avšak musím připustit, že Druhá světová je mi natolik blízká, tatíček Áda je tak majestátní a Ulrich Matthes, jež ztvárnil Goebbelse, ještě o tolik hrůznějsí než byl Goebbels ve skutečnosti, že jsem snímek i přes pomalé tempo hltal. A ještě něco musím říct. Už mi přijde skoro trapná typická barva 2. světové války v nových filmech - jakási vybledlá barevnost. Je to snad úplně všude a už mi to trochu leze krkem.

Dobrý animák. Vcelku překvapení, protože na ně začínám být trošku zaujatý a alergický. Začátek je super, stejně jako konec. Asi pět vtipů, kterým jsem se hodně zasmál (fascinují mě některé komentáře k libovolné známé oceňované komedii, v nichž zazní: " Pche, jsem se jako fakt zasmál asi tak třikrát a to je jako podle mě na komedii jako fakt hodně málo." Já jsem však takový, že pokud mě nějaký film donutí k celým 5-ti zasmáním, nemůžu to neocenit; to se totiž podaří jedné komedii z dvaceti). Rodinka byla sympatická. Bohužel se mi ale zdálo, že pár hluchých míst bylo a pokud má animák více než hodinu a půl, začnu docela nepříjemně skřípat zubama, aspoň teda v tomto případě...