Dan9K

Zcela nesnesitelný snímek, který je nádherně obskurní, příšerně natočený, ale zároveň je to cool. Všechny postavy s výjimkou asi jedné, by neměly mít nárok na existenci, a přesto je to vlastně docela realistické a poučné a hodně vtipné. Vážně se to brát nedá, ale zjevení v tuzemském filmu to teda je rozhodně.

Dosledovat druhou sérii Temného případu mi trvalo téměř dva roky. Nejprve jsem dal první tři epizody. Hrozně mě to nebavilo. Pak jsem tomu dal další rok šanci znova a zvládl jsem dokonce první čtyři epizody. Konec té čtvrté je konečně skvělý (jsem zvědavý, jestli i ve třetí sérii bude ten stejný oblouk, že se z toho uprostřed stane akční film), přesto mě to nedonutilo sledovat dál, a to já většinou fakt vytrvám. Nicméně pak jsem to o půl roku později už dojel a kvůli posledním třem dílům to zato stálo. Ale oproti sérii první je to o tolik méně zajímavé. Nemůže být okoukanějšího prostředí, než je pobřeží Kalifornie. Celá story je strašně rozstříštěná, komplikovaná, vlastně až do konce jsem nevěděl u některých jmen, o kom se vlastně mluví. Colin Farrell hraje roli, se kterou není moc snadné sympatizovat a veškerý kontakt s jeho synem potažmo rodinou skoro až fyzicky bolel. Postava Rachel McAdams to drží nad vodou. Postava Taylora Kitsche je hodně průměrná. Hodně velký problém jsem měl s dvojicí Vince Vaughn a Kelly Reilly. Kdykoliv se na place objevili, tak mě to začlo hrozně štvát. Naštěstí se postava Vince Vaughna později relativně vyprofiluje. Celý ten případ ale zoufale netáhne. První sérii jsem trochu kritizoval za to, že je to případ jak podle příručky "vytvořte cool odporného sériového vraha", ale co bych za to tady dal. Oceňuji odlišnou cestu, ale tímto způsobem ne. Lidi tu občas kritizují fakt, že ten případ vůbec není temný. Tahle kritika určitě není na místě, protože se tak seriál jmenuje jen u nás. Zároveň to ale ani moc neštimuje s tím originálním názvem, protože moc ani nevím, kdo tady vlastně měl představovat toho True Detectiva, ale došlo mi, že ten název je vlastně asi trochu sarkasmus. Nebýt posledních třech dílů, horko těžko bych dával vůbec 2*, ale nakonec to hodně vytáhly. Zatímco závěr série první (monolog McConaugheyho, kterým popřel celou svoji úžasnou postavu) mě dost naštval, závěr druhé série je boží. Škoda, že nefunguje tak skvěle, jak by mohl, kdyby mi na postavách či příběhu záleželo víc. Prosím příště méně dlouhý (nebo aspoň lepší) úvod.

Tenhle žánr mám hodně rád, ačkoliv je to vlastně pořád o tom samém. Rozdíl mezi Squid Game a Dlouhým pochodem od S. Kinga (R. Bachmana) z roku 1979 je jen v detailech. A těch přirovnání se dá vymyslet asi tak sto (Survivor, Battle Royal, Experiment Belko, Krvavá nevěsta, Hunger Games, Running Man, Saw atd.). Na Squid Game velmi oceňuji právě tu snahu o sociální drama, které sice nejde do nějaké hloubky, ale celek dělá důvěryhodnějším a pochopitelnějším. Celkové technické zpracování je perfektní, všechna střelba i boje jsou dokonale důvěryhodné a přirozené a o to působivější, narozdíl od nesmyslů, které se dělají za velkou louží. Všechny postavy s výjimkou té hlavní jsou skvělé. Ta hlavní je šílená, ale jsou to prostě Korejci, ti se asi tolik netrápí tím, že hlavnímu hrdinovi se fandit nedá. Aspoň jsem mohl fandit všem ostatním. Dynamika vztahů skupiny soutěžících je výborná. Soutěže zpracovány skvěle. Vizuální zpracování všeho je dechberoucí a vryje se podle mě na celý život. Použití vážné hudby se moc povedlo a opravdu jsem netušil, že začnu vnímat Straussův Modrý Dunaj tak, že "teď se bude umírat". Mnohem lepší, než to mít spojené s nějakým pitomým novoročním koncertem nebo nedejbože Vesmírnou Odyseou :-). A i originální hudba (zejména ty staccato sbory) je super. Po příchodu VIP se bohužel trošku ze seriálu vytratila mysterióznost. Dále mě mrzelo podvádění ze strany pořadatelů, například jedno osudové zhasnutí (kecy o tom, že mají všichni stejné podmínky a je to fér, byly tudíž jen kecy) nebo lhaní o tom, že  vlastně všichni věděli, do čeho jdou. Od druhé soutěže ano, ale ti v té první k tomu přišli jako slepí k houslím. A vůbec mě bohužel neoslnilo závěrečné šokující odhalení, protože prostě k tomu seriál nedal ani jednu indicii. Když koukáte na Šestý smysl, Obvyklé podezřelé nebo Prvotní strach podruhé, žasnete nad tím, jak to, že vám to poprvé nedošlo. Tady tomu ale nenasvědčuje vůbec nic. 4,4*

Přišlo mi, jakoby ten film vzniknul jen pro to vraždění teroristů. Scény, kdy se tak děje, jsou úžasně natočené. Vynikající kamera Janusze Kamińskiho, která brilantně zobrazuje několik situací najednou a divák má přitom ponětí i o věcech, které se dějí v tu chvíli mimo záběr. Film v těchto scénách skvěle vypráví obrazem. Janusz střídá detaily, ve kterých vybudí napětí, protože vidíme jen něco, s průlety a průhledy, kdy zobrazí celou scénu a my tak ten přehled získáme, a to v reálném čase. Problém je, že všechno, co se děje mezi těmi vraždami, není zajímavé vůbec. Naprostá většina filmu je vlastně dost nudná, protože se celý koncept opakuje neustále dokola a už od začátku filmu je jasné, že se tak bude dít. Takže si člověk postupně odškrtává mrtvoly, nic moc ho vlastně nepřekvapí, aby konečně po dvou hodinách a čtvrt začala skutečně zajímavá část, ve které se i řeší nějaká ta dilemata, je tam i drobné odhalení (které stejně pozorný divák tuší) a dokonce jsem konečně nevěděl, jak bude děj dále probíhat. Zašlo to až tak daleko, že jsem si nebyl ani jistý, jestli to skončí dobře, a to je to přitom Spielberg. Kolem a kolem jde ale pro mě spíše o průměrný snímek, téma mi přijde super, ale to jak to bylo nakonec celé pojaté, jsem seznal celkem laciným. Škoda, že to nebylo trochu hlubší.

Ke konci je to už trochu moc hezké a ideální (konec z toho dělá v podstatě tu pohádku), ale celý předchozí průběh filmu je nesmírně poutavý a obsahuje moje oblíbené a zároveň neoblíbené téma střetu tradicionalistického zpátečnického dogmatismu a volnomyšlenkářství. Něco, co mě zároveň hrozně baví, je to stále (a asi i navždy bude) velmi aktuální, ale zároveň je mi to většinou strašně nepříjemné sledovat, jelikož ti, se kterými sympatizuju, jsou většinou hrozně slabí a nejsou schopni se hájit tak, jak bych to doufám zvládl já. Tady to tak ale vůbec neplatí, je to prostě feel good film, který je skvěle udělaný a má příjemnou hudbu Rachel Portman, na které jsem byl už asi tak před 15 lety naživo v Rudolfinu (kde i byla Rachel přítomna), ale na film jsem se podíval až teď. A málokdy jsem navíc snesl zdejšího nejoblíbenějšího herce Johnnyho Deppa tak v pohodě, jako tady.

Tady v komentářích, podobně jako u historických předávání Českých lvů, je patrná určitá paměťová demence, neboť právě tyto poslední díly, často zaměňované se samotnou Českou sodou, jsou to zdaleka nejlepší, nejkoncentrákovanější, co Čtvrtníček a spol nabídli a rovněž také to, kde šli snad nejdále za hranu. A mělo to celkem jednoduchý důvod. Zatímco Česká soda byl obzvláště zpočátku relativně pravidelný pořad (a v porovnání s budoucností v prvních dílech také dost slabý), tyhle poslední díly byly koncentrátem nápadů obvykle za celý rok. Rovněž také pokročila technika, takže ony fejkové rozhovory nebyly řešené jen střihem, ale i dalšími triky. Alles Gute nabralo také znatelné zlepšení (často je dost velkolepé), začal v něm vystupovat i samotný Čtvrtníček a získalo tak mnohem lepší propojení se zbytkem show a nebyl to tak jen často trochu rozporuplný přílepek, jako v České sodě. Zde to naopak bývá vrchol celého dílu.

Já na tenhle klenot náhodou narazil na HBO a říkal jsem si, že to tu bude hodnotit pár lidí a on je to zjevně docela kult (protože film byl ve Varech no). Je to hodně ujeté a hodně super. Dalo se z celého námětu vytřískat rozhodně ještě víc. Chyběl mi větší vývoj, pomalé přicházení na stav věcí, hlubší proniknutí do motivací rodičů, ale bohužel je to v podstatě celou hodinu a půl úplně stejné. To mě na tom mrzelo nejvíc. Jinak je to ale jednoduchý přitažlivý nápad zpracovaný velmi sugestivně a má to spoustu skvělých momentů. Takže jsem nadšen, ale zároveň cítím zklamání, protože nechybělo mnoho, aby to byl jeden z nejlepších filmů vůbec :-)

Ten film není špatný, propojení reality a nereality je fajn, má to fakt spád, Oasis je zajímavý koncept s permanentní smrtí, je tu spousta odkazů a je prostě poznat, že je to zručně natočeno, technicky. Dobrý. Jenomže všechna ta pozitiva jsou vlastně i dost negativy. Na začátku mě štvalo, že je nám předkládáno, jak je všechno strašně super a já přitom jen koukal v úžasu nad tím, jak děsivé a šílené všechno je. A tam byl základní kámen úrazu, naprosto nulová sympatie s hlavním hrdinou. Obecně všechny postavy jsou strašně jednorozměrné, nemají žádný charakter, s drobnou výjimkou postavy Art3mis. Dalším problémem je poměrně značné množství drobností, kdy postavy pronesou či udělají něco dost hloupého a co nedává smysl. Nebo vůbec celý koncept onoho geniálního úplně obyčejného kluka, který prostě vždycky přijde na tu správnou odpověď, přičemž celý svět ne. Určitě. Pořád se objevují nějaká nová pravidla čehokoliv, vůbec to není pořádně vysvětlené a je to hrozně z rychlíku. Takže ano, má to spád, ale za cenu toho, že to nedává smysl. Celé je to taky zabaleno v totálním klišé. Já nechápu, že to Stevena pořád baví točit. Celý průběh je prostě podle šablony včetně nervydrásajícího vkládání třetího klíče do dírky, jásajících davů na konci a dvojicí záporáků hádajících se v policejním autě na konci (v případě Spielberga nepovažuju za spoiler říct, že to má happy end). A propo policie. Celý film jsem si říkal, kde sakra je a jak je možný, že si v podstatě teroristická organizace IOI dělá úplně co chce, vraždí, zotročuje, pachá pumové atentáty, a je to všem jedno. Na konci se najednou policie zničehonic objeví a všechno vyřeší. Super. Za velké negativum taky považuji ten prostý fakt, že je snímek v podstatě jen slepencem vizuálních atrakcí a akce a mě to prostě vůbec nezajímá, nebaví, je mi to jedno. Celá poslední třičtvrtěhodina nemusela být. Já upřímně nechápu, co na těchhle nesmyslných CGI akčních scénách furt všechny baví. Mě to přestalo bavit asi tak ve 12 letech (to tak nějak vlastně začínaly). Je to pořád to samé. Emoce jsou na nule, jednou za minutu postavy pronesou jednu větu, která je úplně debilní, pak se zase dál řežou, pak zase pronesou něco debilního, pak tam něco strašně bouchne, pak tam lítaj, pak to všechno bliká, pak zase řeknou něco debilního. A pak najednou všichni umřou a je to vyřešený. Já chápu si něco takového zahrát na počítači, ale proč mě má bavit se na to koukat a hlavně jsme něco takového fakt viděli už milionkrát. Proč furt dokola! A jaký vlastně měla celá ta bitva dějový smysl? Žádný. Postava Jamese Hallidaye je taky trochu s otazníkem, což se ukáže na konci, kdy jakože udělají velkou záhadu a přitom je to jen berlička, aby to nemuseli vysvětlit (a aby pak mohli teenageři po kině v Mekáči řešit, jak to bylo). A pak všechny ty odkazy...neberu to vůbec jako automatický klad, protože není problém narvat do filmu milion věcí z jiných filmů a jakože pomrkávat, je to vlastně dost laciné. Líbilo se mi Osvícení, to ostatní mě vlastně vytáčelo, už jenom proto, že postavy musí pořádně vysvětlit, že je to odkaz, aby nám to náhodou neušlo. Všechna odhalení musí být taky pečlivě a trpělivě zmíněna, aby nám došla. Jako jo, pokud by mi bylo 12, tak bych přidal asi dvě hvězdy navíc. Ale já tohle už nějak ke štěstí nepotřebuji, ačkoliv jsem rád, že jsem si to odškrtl.

Je docela rozdíl udělat podobný film v Polsku, nebo třeba ve Velké Británii. V Polsku to vidím jako hrdinství a velmi potřebnou věc, v Británii by to bylo už poněkud navíc.

Pro hudebníky to moc není, herci dělají, že hrají, místo toho zní muzikanti ze studia, tahy smyčcem vůbec neodpovídají intenzitě ve zvuku, a navíc hrají ty nejprovařenější kusy z klasiky ever. Společensky je to ale už zajímavější, už třeba jenom proto, že Němci se jaksi nemůžou stavět ani proti Židům ani proti Palestincům, takže to dává dobrou naději, že film nebude nikomu stranit a přijde mi, že to tak je. Už můj druhý film zabývající se přechodem na Západním břehu Jordánu a v obou případech je to zobrazeno úplně stejně, takže ta nechutná šikana od izraelských vojáků tam asi opravdu bude. Jinak se na to kouká dobře, je tu hezká milostná linka, hádky jsou trochu moc chtěné. Závěr je moc na sílu a představa, že muzikanti z orchestru zahrají cokoliv, byť Bolero, které je furt dokola, zpaměti, je zcela mimo realitu :-)