Dan9K

Hodnocení a komentář zvažuju dva dny po dokoukání (což je dost dlouho) a pořád nevím. Film jsem si dlouho šetřil znaje pouze jeho hodnocení a onu mechaniku "loadování pozice" a jinak jsem nevěděl nic (dokonce, ani že tam hraje Cruise). Po dosledování filmu mi došlo, že mi ostatní věci byly utajeny možná právě proto, že už nic jiného zajímavého prostě nenabízí. Příběh je plytký a nevyvíjí se poutavě. Nejzábavnější je to na začátku. A poslední a dost dlouhá část, kdy se ztratí ona loadovací mechanika, tak se z toho stává prakticky tuctový akčnák, kdy mě úplně přestalo zajímat, co se stane dál. Autoři si asi mysleli, že to bude hrozně napínavé v momentě, kdy si budeme myslet, že už je to jako naostro. Jenomže to funguje přesně opačně. Do té doby byl člověk jako na trní, protože nevěděl, jak a kdy hrdina umře tentokrát, a že někdy je to opravdu vtipné, od té nešťastné chvíle však už bylo jasné, že hrdina všechno přežije a stane se z toho blbost. Samotný konec celkovému dojmu taky teda nepřidává. Na druhou stranu je ona mechanika strašně super a jakožto letitý herní pařan ji maximálně oceňuju. Filmu se u mě skvěle podařilo přemýšlet o představě, jaké by to bylo zažít na vlastní kůži a že během hraní si člověk tolik neuvědomuje onu brutalitu quickloadu, jako když to vidí ve filmu (i když je pravda, že ve starých Tomb Raiderech jsem po dvousté smrti o tom přemýšlel taky). S Emily Blunt jsem toho doteď mnoho neviděl a za mě velmi sympatický výkon. Nemůžu se však zbavit představy, že je velká škoda promarněného potenciálu, neboť dát do filmu zajímavější obsah, než první věc, která mě napadne, byla by z toho velká pecka. Vlastně se trochu divím, proč nevznikají další díly, které by používaly stejný princip, ale byly by úplně o někom jiném a řešily by se jiné věci, protože prostor by tu určitě byl, ale bohužel už by to nebylo zase tak neokoukané. 3 a půl.

Naprosto standardní evropský art, který je relativně zajímavý svým zasazením i zaměřením na dospívající katolickou mládež. Film netlačí na pilu, ale prostě plyne. Trochu odnikud nikam, ale vesměs mě bavil od začátku do konce. Herecké výkony dívek velmi dobré. Hlavní hrdinka si u mě snadno získala sympatie. Místní hodnocení a komentáře moc nechápu, pokud srovnám srovnatelné (a nesrovnávám to s americkými filmy), tak mi z toho Dívky vycházejí jako dobře koukatelná záležitost s hezky vykreslenými vztahy dcera/matka a dívka/její spolužačky.

Nápad super, jenomže prostě musí platit nějaká pravidla. Je hrozné, jak s tím tenhle žánr neustále válčí. V situaci, kdy je nevěsta ještě v domě, tak mají všichni hrozný problém ji nalézt, čím je od sídla dál, tím ji všichni nalézají na první dobrou, třeba i v hustém temném lese za stromem. Náhodou se týpek zastaví s autem. Náhodou se někdo objeví ve stodole, protože proč ne. V podstatě je pravidlem, že čím víc se nevěsta od všech vzdálí, tím spíš dříve na někoho narazí. Všichni se najednou teleportují přesně tam, kde potřebují být. Autoři chtějí, aby neustále stoupalo napětí a divák neměl nic jisté, ale je to za cenu toho, že z díla udělají píčovinu. Další věc, co mě dostala, Grace dokáže vyšplhat a vylézt ze dna sklepa, přičemž se drží původně jen pár prsty jedné ruky, čili něco jako super těžký shyb, což naprostá většina lidí nezvládne ani ten normální, ale zároveň se o chvíli později nedokáže dostat přes třímetrovou branku, která má normálně dva vodorovné sloupky na zapření. Rádoby zvraty při změnění stran jistých postav, to už taky nějak spíš kroutím očima. Jinak je to samozřejmě super zábavný snímek, sympatický casting, docela mě potěšil i konec, za který přidávám hvězdičku (což u hororů dělám většinou naopak), to byla legrace. Ale škoda, že u toho zároveň musím pořád i kroutit hlavou. Šlo by to někdy bez toho?

Taková road-movie po sluneční dráze. Nejdřív je to docela cool, pak to začne docela nudit a v závěru se z toho stane hrozná blbost. Nevím, celou dobu jsem čekal, že se stane nějaká změna, nebo zvrat a přeřadí se na vyšší stupeň, ale to se nestalo.  Škoda, Brad Pitt má z Dannyho parťáků určitě nejslabší vesmírný film. Ovšem s dobrou hudbou.

Vertigo je zase jeden z těch filmů, o kterých vím a chystám se na ně celý život a dostal jsem se k němu až teď. Hudba Bernarda Hermanna k tomuto filmu ovlivnila hudbu k thrillerům až do současnosti a v podstatě se stala vzorem. I přesto s ní mám maličko problém, neboť mi vlastně přišla trochu přehnaná. Představoval jsem si dle úvodního theme (které je samo o sobě úžasné) mnohem temnější, hutnější a depresivnější podívanou. Celá story je vlastně celkem ok a je to určitě jeden z těch prvních a zásadních thrillerů toho typu, kdy se veškerý děj v průběhu snímku tak trochu obrací naruby, to mám rád. Charaktery i herci mi byli ale dost vzdálení. City umělohmotné a přehnané. Motivace postav zvláštní, a to, jak sebou nechala hlavní ženská postava cloumat úplně všemi, mi vlastně bylo dost protivné. Hlavní mužská postava byl vlastně docela násilník a magor a nemohl jsem se s ním nějak ztotožnit. Taky mi přišel James Stewart pro tuto roli zbytečně starý. Vizuální stránka je ovšem úžasná. Ať už jsou to záběry na San Francisko, ikonický záběr na schody v kostele nebo zajímavá práce s animací. Tady je ovšem taky jedno ale. Mám se studiovou prací Alfreda Hitchcocka podobný problém jako třeba berg.12 a i zde jsou některé věci, které mi vizuální i příběhový zážitek kazí. Vadí mi tapeta jako výhled z okna, vadí mi zadní projekce při návštěvě parku, vadí mi, že zadní projekce v autě se otočí dříve než postava otočí volantem, vadí mi, že historický obraz, okolo kterého se to celé točí, je něco, co někdo namaloval někde v parku u studia, vadí mi, že během dvou krátkých střihů postavy úplně změní místo, kde se nacházejí a mají úplně jinou pozici těla. Já si nemůžu pomoct, ale vnímám to jako v podstatě šlendrián a něco, co by třeba Kubrick neudělal.

Jeden z filmů, které jsem si hodně dlouho šetřil a nezklamal mě. Těší mě zejména jednou věcí - je to film odehrávající se za Války, ale vlastně tam vůbec nefigurují Němci. Vůbec ta válka je jen něco tušeného, kvůli čemu postavy nějak jednají. Jinak je to v podstatě žánrovka, takže srovnávání s jinými českými válečnými filmy, které tu dobře tu hůře zneužívají 2. světovou válku pro co nejvyšší emocionální dopad, je trochu nepatřičné. Začátek snímku byl pro mě poněkud obtížnější z důvodu velkého množství postav (z nichž jen dvě nejsou úplně na pěst), ale potom už je to dobré. Pak je tu ten dabing; jelikož ho už v podstatě nikdy nesleduji, tak mě u polských herců hodně rušil, přestože jinak hráli velmi dobře. Problém je nejen fakt, že to nesedí do pusy, ale, že vybrali i hodně známé hlasy (třeba Miloslav Mejzlík). Jinak jde ale řemeslně o vynikající snímek po všech stránkách a je tu i výborný konec.

V rámci krátkých filmů nominovaných na Oscara v roce 2021 je tento zdaleka nejméně angažovaný, až bych skoro řekl, že vůbec, přestože by se to nabízelo (vězení je pro něco rasového jako dělané, dále by mohla být kritika trestu smrti, případně obecně vězeňského systému USA), ale nic tu vlastně není. Na rozdíl od zbývajících čtyř filmů, bych si u tohoto jediného dovedl představit, že by byl daleko lepším, kdyby byl celovečerní a dostal se do větší hloubky, více by se zapracovalo na psychologické rovině hlavní postavy a náročnosti zobrazeného povolání, ve kterém si policista čte soukromý život vězňů, který je paradoxně bohatší a zajímavější než je soukromý život jeho. V aktuální podobě mě film dost zaujal a bavil, nicméně všechno to vyzní dost do ztracena, nic moc se vlastně nestane a chybí mu něco, na co by člověk pak vzpomínal.

Je to poutavé, i když jde jen o blbé kolo a celé se to odehrává na jedné křižovatce. Síla příběhu tkví v tom, jak málo stačí někomu zkazit život a že je potřeba si uvědomit důsledky svých činů, přestože máme na mysli jen svůj sobecký zájem a řada věcí nám nedojde, protože vnímáme především sebe. Jenže lidé na ulici okolo nás nejsou jen NPC postavy, ale mají svou minulost, své rodiny, své problémy a své životy. Ale možná v tom vidím něco víc, než v tom je. Závěrečná pointa na konci trochu nesmyslná.

Pětice krátkých filmů nominovaných na Oscara v roce 2021 má dva společné body pro všechny filmy.  Jednak jsou v podstatě všechny společensky angažované a pak taky, že se nás snaží velmi silně dělat lepšími lidmi. Co se týče angažovanosti, to dělá Feeling Through velmi citlivě a co se týče snahy o naše zlepšení, tak v tom se mu to daří nejlépe. Líbilo se mi, že snímek z Tereeka nedělá Mirka Dušína, ale je to uvěřitelná postava, ačkoliv samotný konec mi to trochu zkazil. Celkově se ale jedná o dojemný a zároveň vtipný snímek, který na malém prostoru dokázal mnoho co se týče vybuzení empatie, porozumění a tolerance.

Spoilery...mírou angažovanosti tento snímek v rámci krátkých filmů nominovaných na Oscara v roce 2021 jasně vítězí, a to i přesto, že angažované jsou čtyři z nich. Je proto logické, že i tento snímek toho Oscara vyhrál, přestože je nejhorší ze všech pěti. Nicméně můj názor se vyvíjel formou sinusoidy. Začátek je ok, hlavní postava sympaťák. Avšak první smrt je megatrapná, neboť je to až příliš okatý, strašně chtěný a nesmyslný odkaz na George Floyda. Nicméně v momentě, kdy se odhalí, o čem že to vlastně je, tak se mi to začlo líbit. Je to sice už milionkrát viděné téma časové smyčky, ale to funguje vždycky a je to uděláno vtipně. Autoři ale trochu neznají míru a v průběhu filmu je celý koncept už trochu únavný. Co mi však snímek neskutečně shodilo, je jedna z posledních smyček, kdy už se hlavní postava s policistou usmíří, všechno si vysvětlí a už to vypadá dobře, nicméně pak se policista opět zblázní a mě to strašně naštvalo a zklamalo. Namísto toho, aby tvůrci ukázali, že se může i zlý běloch změnit k lepšímu a že můžeme společně vyjít k lepším zítřkům, věci si vysvětlit, poznat se, přestat se bát jeden druhého, tak opět megatrapně pokračují v tom, co dělali celou dobu. Bílý policajt je zničehonic zase psychopat a jediné, co tento film dokáže, je jitřit rány a rozdělovat společnost. Hanba mu a hanba akademikům, že něco, co je obsahově totálně vykradené, společensky škodlivé, ale jde to na ruku aktuálnímu společenskému zadání, tak vynesou na piedestal, notabene, když to samé udělali už o dva roky dříve s filmem Skin.