Dan9K

Carpenter se rozhodl angažovat pro roli prezidenta nikoho jiného, než prvního hospodského balíka z Horní lhoty, na kterého narazil...a asi měl skoro radši vzít až toho druhého...

Asi to nejlepší, co Farscape vůbec nabídl. Jen sledovat to zvlášť nemá smysl, divák si prostě musí projít těch předešlých 70 hodin materiálu, aby si Peacekeeper Wars pořádně užil. Snad je to i vůbec nejdelší sci-fi film, co jsem kdy viděl, i když se to nedá tak brát, je to de facto pátá série. A nenudila samozřejmě ani na vteřinu. Ale výhrady stejně mám, ty srdceryvnosti jsem čekal a snad mi ani nevadily, ale úplně se mi nelíbí ty klasické berličky vědeckofantastických seriálů a budu muset zmínit některé zásadní okamžiky, tak pozor na spoilery. Nějaká postava naprosto jasně umře, ale objeví se strašně hyper přístroj či schopnost, která onu mrtvolu přivede opět k životu. Pokud se ale scénáristé rozhodnou některou postavu zabít, stačí velmi málo k tomu, aby se tak stalo. V průběhu seriálu by sice podobné zranění dovedli ostatní milionkrát vyléčit, nic by se nestalo, tady to však byl nepřekonatelný problém (čas na desetiminutovou rozlučku se však najde). Scény s porodem byly taky hodně crazy ( třeba otočení dítěte), taky zatopení Moyi (hláška, že ve vakuu není takový tlak jako ve vodě, a proto díry v trupu předtím nevadily, pobavila). Podobné věci byly v seriálu v podstatě neustále a v komentáři jsem je ani nezmínil, protože je toho taková kupa, že si na to ani nejde vzpomenout. Tady se ale jedná o film a je to jednodušší. Jinak ale celkově hodně dobrý snímek. Vůbec mám pocit, že dost těch sci-fi seriálových ukončovaček se fakt daří (tohle, Serenity, SG - Continuum). A taky mě potěšila ona letmá zmínka o původu Sebaceanů, která pak už nebyla nijak dál rozvinuta ani akcentována, jak bych čekal. Podobné a nenásilné objasňování různorodých detailů světa Farscape bylo v seriálu dost opomíjeno a chybělo mi to. A po dosledování celého Farscape jsem si uvědomil, že už nebudu mít svou pravidelnou dávku Scorpia, myslím, že budu mít chvilku abstinenční příznaky; je to jedna z nejlepších, nejmrazivějších, nejstylovějších, nejzábavnějších, nejnezařaditelnějších a psychologicky nejzajímavějších postav napříč vším. (mám rád tato velkohubá prohlášení)

Snad ještě nevyrovnanější seriál než StarGate SG-1. Nemůžu souhlasit s tím, že by se neustále zlepšoval a že ke konci už je to jízda, že první série je vcelku naprd atd. V každé sérii byly totiž tradiční výplňové díly a nebylo jich málo. Vlastně jsem si většinou dokázal naplno užít jen části, které děj posouvaly někam dál, čili většinou konce a začátky sérií, případně díly na pokračování obecně. Zásadní věcí na Farscape jsou jeho postavy. Narozdíl od takové Battlestar Galacticy, kde se moje sympatie k jednotlivým postavám neustále měnily, jsem svůj náhled změnil jen u dvou postav (u obou směrem k lepšímu), a sice u D'arga a kapitána Craise, díky kterému se třetí série v mých očích jeví jako nejlepší. U ostatních postav jsem si své sympatie či antipatie uchovával konstantní. S nadšením jsem uvítal, když se můj neoblíbený charakter ze seriálu vytratil, ale bohužel byl vždy nahrazen něčím ještě horším (Stark, Jool, Noranti). Velmi slabým prvkem byla z počátku hudba, která se ale naštěstí během druhé série lehce zlepšila díky nahrazení týmu Subvision. Stejně tak lehké zlepšení bylo vidět i na vizuálních efektech a maskách, což ale tak nějak automaticky předpokládám. Podle pilotního dílu se mi jevil Farscape jako hodně velký úlet a v několika dílech napříč všemi sezónami tomu nasazuje korunku (animovaná groteska, scény s Harveym, virtuální realita apod.), celkově se ale seriál časem trochu umoudřil a dá se s přimhouřením všech tří Norantiných očí považovat za seriózní podívanou (dobře dobře, tak jednou za pět dílů). 4 hvězdy hlavně za Scorpia, Rygela, za jazykové mikroby (i když jsem nepochopil, proč u mezilodní komunikace Scarranů nefungují), za různorodé prostředí planet a závěry třetí a čtvrté sezóny. V konkurenci "spřízněných" seriálů Firefly a Battlestar Galacticy ale v mých očích Farscape docela jasně prohrává...

Film, kterému bych chtěl dát o hvězdu míň, ale nějak to nejde. Snad až na samotný konec se nevidí takhle nezvládnutá režie. Nic proti přeskakování 50 let sem a tam, ale jednotlivé úseky byly často useknuty před pointou a beze smyslu. Navíc nechápu, proč někdy byl uveden ukazatel toho, o jaký se zrovna jedná rok a někdy (když to bylo vyloženě žádoucí) nikoliv. Mrzelo mě, že se film zabýval téměř jen tragickými okamžiky života umělkyně. Působí to vypočítavě. Jakoby bylo nějakým příkazem, že biografie slavné osobnosti musí být strašně smutná a srdceryvná. V souvislosti s tím byl dán minimální prostor hudbě, obzvláště naložení s písní L’Accordéoniste bylo tristní, vlastně i La vie en rose, podle které se film v USA jmenuje, se tak nějak snímkem proplétá, ale nikdy nezazní pořádně, Padam...Padam... je useknuta před vrcholem, kvůli ději samozřejmě, jedině snad Non, je ne regrette rien se dočkala pozornosti, jakou si zaslouží a je tak spolu se scénou Marcellovy ztráty nejsilnějším okamžikem celého filmu. Marion Cotillard je hodně dobrá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že po většinu času vypadá tak nějak moc mladě a přitažlivě ve srovnání se skutečnou Edith. Každopádně přes tyhle výhrady se jedná o emocionálně silný film, kterému hodně pomáhá už samotné téma. Vnitřím pocitem bych cítil tři hvězdy jako nemístné hodnocení, ale bylo by dost možná zasloužené.

No, není to Star Trek, ale to jsem čekal. Vlastně v tom mám pořád bordel, jestli je to prequel, nebo úplně nová větev. Charaktery těch hlavních postav jsou strašně vyhraněné a úplně jinde, zvlášt teda Kirk. Jeho postava je hrozně poplatná dnešní době, která potřebuje své rebelující hrdiny, či co. Spock odhazuje logiku, projevuje nemístné emoce a přitom na to má ještě čas. Romulané značně mimózní (svůj Vulkánský vzhled asi zanechali v naší realitě), Leonard Nimoy vytlačuje slzu z mého oka, hudební témata Alexandra Courage z původního seriálu jí pustí i ven, ale očekávaná absence Goldsmithovského tématu mi oči osušila. Toť tedy prozatím víceméně stížnosti člověka, co fenomén Star Treku na jednu stranu obdivuje a má i rád, na druhou ho ale někdy pěkně vytáčí a hází na něj často špínu. Co se týče samotného filmu, vizuálně je to samozřejmě skvělá záležitost, audio už je na tom hůř, Michaela Giacchina mám rád, ale tady spíš nic moc. Akce je na Star Trek trochu nadbytek, ale co jiného se dalo čekat. O tomhle Star Trek sice nikdy nebyl, ale divák středního proudu to požaduje. Příběhově je to oukej, zvlášť v porovnání s předchozími Star Trek filmy s Novou generací. Cestování časem (jakkoliv (nejen) ve Star Treku opotřebovaný prostředek) bylo vymyšleno bez očividných chyb (použití paralelních světů) což kvituji (podobně jako ve čtvrtém Star Treku filmu, kde byla řešením neprolomitelnost osudu), nehledě na milion vědeckých nesmyslů, co se ve filmu jinak objevily. Herci byli víceméně v pohodě, černá díra velmi pěkná (těším se, až se CERNu jejich projekt vymkne z ruky a zařídí nám něco podobného) a vůbec je tenhle snímek úplně jinde, než všechny předchozí Star Treky, v tom špatném i v tom dobrém (takovýhle spád je nevídaný). Jako to nejlepší, co v rámci ST vyšlo, ale jedenáctý filmový Star Trek nevidím, tím je pro mě pořád většinou lidí neoblíbený První film z roku 1979. Nový film bych dal osobně až na místo čtvrté. Koukalo se na něj pěkně a je to pěkně udělané...ale nic víc.

(lehké spoilery)...Ve své době nejakčnější Star Trek, s nejlepšími efekty, dost možná i druhou nejlepší (po prvním díle) Star Trek hudbou a vlastně takovou labutí písní Jerryho Goldsmithe, několika velmi nezvyklými a překvapivými momenty (srážka lodí, Dat prolétávající i obětávající) a s docela zajímavým záporňákem. Jo a ten film rozhodně nemá seriálové vyznění. Proč musím kecy o seriálovosti číst v komentářích u každého profilu filmu navazující na nějaký seriál, i když je to úplně mimo? A i kdyby, navazuje to na seriál, musí to mít s ním něco společného. Každopádně proč dávám "jen" tři. Strašně mě štvala (mimojiné věci, které jsem už zdrbávával u jiných ST filmů) nesmrtelnost Enterprise. Fanoušci by to asi nepřežili, ale její efektní zánik by mě potěšil rozhodně víc, než neustálé převody energií bůhví odkud. Štíty Enterprise jdou totiž obvykle dolů ze 100% na 20 během okamžiku. Ale na těch 20% pak setrvávají strašlivou dobu i přes neustálé bombardování, po několika minutách klesnou milostivě na deset procent, pak se několikrát převede energie (například z podpory života) a štíty už se neřeší, je vyhráno. A pak si ta loď ještě narazí do další, tu další loď skoro zničí, i když ta má štíty na 70%, ale Enterprise to rozdýchá v pohodě. Kdo tohle autorům žere? Jak vůbec může být divák v napětí? Proč autoři nepřichystali do závěrečného filmu něco spešl? Jasně, zabití všech zúčastněných by byla pro Trekkie asi silná káva, ale napadla mě například zajímavá záměna Pickardů, ten mladý (alias Shinzon) by podstoupil onu operaci, stal by se starým a zdravím, původního Pickarda by odstranil, nastoupil by na jeho místo, posádka by si ničeho nevšimla, Shinzon by se choval úplně jako původní Pickard, jen by do případného dalšího filmu chystal překvapivou zradu a drtivý úder! Che, měl jsem dělat scénář :-)

Strašná sračka, po prvním dílu opět dehonestace mé nejoblíbenější série, ale překvapivá absence několika žánrových klišé, na které bych vsadil před zhlédnutím kotník a celkově lehká (ale nijak závratná) nekorektnost, mi neumožňuje dát menší hodnocení, i přesto, že jinak by to bylo skoro na odpad. I když ne...ten atomový hřib...žádný film s atomovkou nemůže být úplně špatný...

Alles Gute jsem měl v rámci České sody a Čtvrtníčků, Šteindlerů a Vávrů uvádějí vždycky nejméně rád. A to i přesto, že pro nacistický humor mám slabost. Důvodem byla hrozná nevyrovnanost jednotlivých částí. Geniální díly jako Esesáček, Škoda Henlein či Zwei Kessel Buntes byly spíše výjimkami, ostatní části obvykle vyšuměly do prázdna bez jediného úsměvného momentu a tento trend nevyrovnanosti se víceméně přenesl i do nového Alles Gute, který do toho ještě občas přidá i nějakou větší trapnost. Nicméně naděje na kvalitu tu pořád je, díl s Protektorem mluví za vše.

Jakožto fanda prvních dvou dílů Důma prostě nemůžu být spokojen, protože to s ním nemá společného v podstatě nic kromě Béefgéčka a pár impů. Dokonce i samotná zápletka se vyvine jinak, a tak jsou ve filmu v podstatě jen nějací trapní zombíci namísto hrůzných nestvůr samotného pekla. Cacodemona, Spidera Masterminda ani Cyberdemona se nedočkáme (a kromě Impa bez fireballů a jakousi variací na klasického kousavého démona se nedočkáme ani nikoho jiného). Snad jen motorovka se tu trochu ukáže, ne už ale dvouhlavňovka. Vizuálně se film snaží připodobnit třetímu dílu a to zejména tím, že je po celou dobu kvůli tmě poměrně hovno vidět. Jednou z nejslabších stránek snímku je i hudba Clinta Mansella, která překvapivě vůbec nedokáže v divákovi vzbudit napětí, strach ani podpořit akci. Daleko lépe by vyzněla snad i stařičká midi hudba Bobby Prince z prvních dvou dílů (kterou bych v potřebné úpravě uvítal alespoň v závěrečných titulcích, namísto nepatřičných Nine Inch Nails, kteří jsou spojení spíše se sérii Quake, to už bych spíše chápal samotného Chrise Vrennu). Mimo jiné je filmový DOOM i neúměrně natahovaný a něco se začne dít až v poslední půlhodině, která přichystá dvě nejzajímavější věci celého snímku; Sargův kontroverzní rozkaz a krátce na to herní sekvenci z vlastního pohledu. Někoho jistě může v tu chvíli napadnout klasický syndrom herních adaptací: "koukám, jak někdo jiný hraje", ale myslím, že tahle část byla zvládnuta solidně a je to snad i relativně originální a docela uklidňující (žádné střihy). Celkově je filmový DOOM průměrná akce a podprůměrný film. Štěstí je, že nepříjemné postavy umřou dřív než ty méně nepříjemné, neštěstí je, že je to jen jedna z mála věcí, která se dá na scénáři pochválit... (proč ta bitka na závěr?)

Já už vím, co mi na tom nesedí. Nejhorší ale je, že jsem si kvůli tomu na plno uvědomil, že vlastně Star Trek nemám moc rád. Tedy, abych byl fér, Novou generaci. Ale je to zvláštní, jako dítě jsem seriál TNG skoro miloval, čert ví, co bych na něj říkal dneska. Dneska si jen dodělávám ty filmové resty okolo Star Treku a nestačím se divit, jak mě charakterová plochost všech postav irituje. Na té Enterprise není nikdo zajímavý, všechno je sluníčkové, každý má rád každého...prostě nuda. Pak je tu prototyp záporňáka, stejně tak typický jakože zrádce. Nic, co by zasluhovalo pozornosti. Co se týče příběhu, opět je to jedno ze základních témat žánru, čili nic nového. Jen byl zajímavý ten detail onoho nerůstu vousů u Pickarda. Nepochopil jsem pak ten bujarý růst vlasů u Worfa, na který bylo ještě tak silně upozorněno. Poměrně slušně zajímavé byly ty hrátky s holografickými projekcemi. Pěkná byla i vizuální stránka, jak co se týče efektů tak i exteriérů (když si jen vzpomenu na "exteriéry" začátku Star Treku v roce 1966, tak je to velmi vtipné srovnání). Závěrečná znělka Jerryho Goldsmithe taky záhřala u srdíčka, to ona umí, zbytek hudby byl naprostý standard....jo a ještě jedna zásadní věc; nikdy jsem neměl rád Startrekovské zpracování teleportace :-) a vůbec, scénáristé sci-fi sérií mají tak strašně ulehčenou úlohu ve vymýšlení, jak tentokrát zachránit hlavního hrdinu v bezvýchodné situaci, až to hezké není!