honajz

Tenhle film mne od začátku mátl. Myslel jsem si, že 1. vznikl tak v 90. letech (a snaží se svou černobílou o retro), 2. je to běžný celovečerák (na který nebylo moc peněz, a tak se hraje v ateliérových kulisách) a 3. že opisuje od posledního, nikdy nerealizovaného scénáře Pavla Juráčka. Opaky jsou pravdou. Jde o TV film z let šedesátých, takže spíše Juráček opisoval odtud, protože svého Golema sepsal tuším v roce 1978. Ale premisa je hodně podobná. Zatímco u Juráčka chlápek vyjde z hotelu poslat dopis do schránky a propadne se do starobylé Prahy, tady si dva muži v budoucnosti vymění v synagoze klobouk, který nového majitele přenese do staré židovské čtvrti v Praze. Zpočátku mi vadilo, že se film odehrává v kulisách v ateliéru, ale teď když vím, že jde o TV film, tak klobouk (zas ten klobouk) dolů, protože ty kulisy jsou dokonalé a stísněnost židovského města reprezentují dokonale. K samotnému filmu a příběhu - jo, takhle nějak si představuji zdařilou adaptaci Meyrinkova románu. Film ctí atmosféru knihy, její svérázné postavičky, jakýsi obcházející strach (který nakonec končí zbouráním celého židovského ghetta - což osobně považuji za největší tragédii ve stavební historii Prahy, společně se zničením Podskalí - a závěrečnými pocity marnosti a náhlé vykořeněnosti a nepatřičnosti). Navíc skvěle hraje se světlem, tlumeným hovorem, hlasitými ruchy (v žádném hororu jsem se tak nelekl, jako když tady padacími dvířky sleze sousedka a ta dvířka bouchnou jako nějaký výstřel), určitými surreálnými situacemi, detaily (především na obličej). Jen ty prolínačky (monolog o lidském směřování, kdy Pernat jako by nahlíží na svět loutek; nebo při vyprávění na ulici o operaci oka taky jsem nutně na pozadí nemusel tu operaci oka vidět) mi moc neseděly, podle mne se sem nehodí. Ale celkově, když si vezmu magicko-realistcký Meyrinkův svět většiny jeho knih, tak film přesně odráží jejich ducha včetně všech duchovních zamyšlení (někdo by řekl esoterických, ale čím dál tím víc v nich vidím - navzdory faktu, že Meyrink byl žid - jisté okouzlení katolictvím a nalézání paralel). Není to film lehký ke strávení (zvláště když se dají sehnat jen anglické titulky a francouzsky neumím), viděl jsem ho natřikrát, ale rozhodně jde o hodně zajímavý kousek.

Tohle jsem kdysi viděl mladším synem, teď znovu se starším, a bavil jsem se opět. Docela příjemný, absurdní humor, který vydrží po celou stopáž včetně příběhu, a dokonce, považte!, má nějaký výchovný podtext, což by jeden nečekal. Film těch kluků a jejich "závěrečná melodie" je pak dokonalou třešničkou na dortu.

Remake ze sedmdesátého jsem ještě neviděl. Ale docela mě štve, že tohle ČT zařadí po několika desítkách let do vysílání v sobotu brzy ráno, aby to skoro nikdo neviděl, na iVysílání to taky nenajdete, tak ještě že mi provider nabízí možnost vidět filmy týden zpětně. Popravdě mi tady nejvíc vadí délka - skoro dvouhodinová (!) pohádka je těžké terno, a měl jsem problém ji dokoukat. Nevysílali to snad dřív rozdělené na díly jako seriál? Odpovídalo by tomu i řazení v jednotlivých lokacích. Ale zase na druhou stranu mi učarovala naprosto netradiční, skoro až snová výprava, což u čistě studiové pohádky je dost těžké udělat (různé ty podhledy, skryté, kulaté dveře, dlouhá prostor ševcovny, pokus o velký prostor jeskyně, detailní pohledy do kamery...). Ze začátku mě štvalo i to hafo lidových písniček, ale ony jsou pěkné a milé, hodně jich je málo známých, a nakonec se sem i docela hodí. Fišer hraje Drobínka skvěle neuroticky, ale zase s jistým fištrónem. Kopřivu, Racka, Hanuse nebo Pavlínu Filipovskou jsem tady skoro nepoznal. Tak jen doufám, že to ČT znovu uvede dřív než za dalších 60 let, to už bych se toho nedožil.

Škoda, že Mařenka viděla film s Ebenem, a ne třeba Brzobohatým nebo Karlem Gottem, prostě s někým, kdo je osobnost, jen když si stoupne zády k výčepu. Nic proti Ebenovi, nejspíše ho vybrali, protože se bere jako vzor ctnosti, ale na tuhle kládu mu chybělo větší charisma i víc hereckých zkušeností. Ostatně, vzhledem k minimu jeho velkých rolí, těžko Mařce věřit, že viděla film s Ebenem, kde ten se stará o malé dítě. Takhle celá ta zamýšlená historka o zničení ženského idolu, čistého ve všech směrech, kde partička u stolu a Dušek fungují jako had z ráje, vyšuměla žel do ztracena. A kupodivu ani Mařka ve chvíli, kdy tam Eben je, ho až tak moc "nežere" jako byla předtím kvůli němu zasněná.

Plnění plánu na 126 %, ze studenta horníkem z lásky k dceři pana předsedy, stachanovské hnutí... Takové hezké knihy a divadelní hra to byly, a ejhle, práskač za komančů se prokáže práskačem i dnes. A pan domácí jak ožil, jako by se vrátil do svých mladých let. :-) Dobrý díl se spoustou sice komunistických, ale v podstatě antikomunistických hlášek. A opět zmatený policista v podání Trojana, toho staršího.

Duškova metoda, jak usvědčit - všem předem jasného - zloděje. Se divím, že tam Joska znovu lezl a nepočkal aspoň týden, nebo až mu nějaká dobrá duše tu díru na kalhotách zašije.

Takové trošku na sílu - on ten kluk už když promluvil bylo jasné, že je kluk, takže tu pana domácího roztouženost mu moc nežeru, a docela se divím, že mládenec, když ho tam každý otravoval, dál trpělivě v takové hospodě seděl a nešel naproti k Brázdům. (Btw, kde jsou ty doby, kdy byly dvě hospody v ulici, teda v Praze...).

Návrat enfant terrible podrazáckého kuchaře Špičáka v podání Vlastimila Zavřela. A že ten je vážně nepříjemný, až připomíná personál kdejaké hospody v centru Prahy. Ale jinak nic moc, všichni víme, že je podrazák, jen Dušek se ho kdoví proč snaží obhajovat, i ta Mařka ví svoje, a později pan domácí se snaží vetřít do přízně. Takže jen čekáme, až tihle dva přijdou na svůj omyl - a Pajda vyčenichá maso.

Silné tři, nebo slabší čtyři? On ten film své kouzlo má, žel trpí na jedné straně rozvláčností a scénami jak z katalogu zájezdovky, kdy se ale nic neděje, aby pak byl popohnán kupředu překotným a divným střihem. Třeba na recepci chlápkovi řeknou, že má ten a ten pokoj. Střih, někdo chodí po pokoji a chlápek leze z koupelny a diví se, že je v pokoji někdo cizí - chybí cokoliv mezitím, aby nám došlo, že jde o záměnu pokojů a zhruba proč. Na filmu by se dalo najít další množství vad. Jenže - on je to celkově pohodový dobrodružný žánr s milostnou linkou, s velmi slušnými a vtipnými dialogy (dokonce chytrými, třeba s hrou se slovíčky), některé scény jsou nezapomenutelné - třeba balony na noční obloze, vypuštění návnad a ostatně celá úvodní scéna na opuštěném vlakovém nádraží, krajina a lokace příjemné, takže i když nakonec dám poctivé tři hvězdy, rád se na to znovu někdy podívám. A moc, ale vážně moc se mi líbí scéna s farmářem, pěstitelem kávy, která je v podstatě hodně filozofická (Chtít pořád víc a víc? A k čemu?), a přitom vtipná.

Věci od Šiktance mám rád, obsahují často takovou zvláštní, snovou atmosféru, ale tohle se nějak nepovedlo. Přišlo mi to uspěchané, možná i násilně krácené, chtělo to víc propracovat mytologii za pánem z Větrova, ohledně hřebenu, postav Geprtové - ale i princezny, která přece nakonec nemusela být v jádru ani zlá. Jak sama říká, tatínek ji nikam nepustí, nezná svět a kde a jak a co chodí. Přitom otec zůstane nepotrestaný. Ty paruky byly mimochodem taky úděsné a ta světýlka v paruce Kuklové vypadaly spíš jak z nočního privátu, a ne pohádkově. Dlouhý Vladimír je zde skvělý a bráchu s přehledem přehrává o parník, jak působí přirozeně, a Michal oproti tomu nepřirozeně své hraní přehání. Jinak by mne potěšilo, kdyby ty holky byly naopak - Kuklová by hrála rozmazlenou princeznu a půvabnější podle mne Špráchalová holku od vody. Ono vůbec Kuklová, jedna z prvních hereček zcela nahá v tehdejší české verzi Playboye, mi od té doby přišla poněkud nedůstojná rolí naivních a obětavých dívek.