honajz

Nechybí tomu jeunetovské „úlety“ á la Amelie z Montmartru, ale příběh samotný je hrozně jednoduchý, prostě je to jen trochu zvláštní dětský film, jako by jej natočila Plívová-Šimková společně s Robertem Rodriguezem. Takoví Spy Kids bez špionů a s jediným vynálezem perpetua mobile. A samozřejmě poselství nakonec, rodina je vše, i když ji kvůli vědeckému úspěchu zapřete.

Fakt nevím. Scény s loděmi jsou dobře natočené, ale jinak to nenabízí nic navíc. V podstatě vše už jsme viděli a četli - přiletí mimozemšťané a řeší se, jestli jsou hodní, nebo zlí. Oni samozřejmě tvrdí, že hodní. Ale jednat budou jen s nějakým farmářem, který má údajně skvělé vyjednávací schopnosti. Ale nakonec je z něho fanatik nabízející „zelená“ řešení, aby lidstvo nevyhynulo. No, uvidíme v dalším dvojdíle, ale nějak moc mě to neláká dál koukat. Zvlášť postava malého černouška na vozíku - to je tak zbytečné moderní klišé... Potěšila mě ale účast Colma Meanyho, který zde má správně cynickou postavu.

Eddi Arent se snaží, seč může, ale co dělat v kriminálce, kde hodinu přehnané množství postav drží jednu ženu zavřenou v hotelu, a ve druhé části se nám dostane klasické pohádky o skále skrývající zlato, ale musíte umět včas odejít, jinak tam zůstanete. Jen místo skály je zde trezor v podzemí. Navíc to celé s postavami, které se chovají neuvěřitelně pitomě a netušíte, jestli to je schválně, nebo vážně, protože vykládat si to můžete všelijak. Spousta věcí šla přece řešit jednodušeji a rychleji. Někdy mám pocit, že postavy musejí zvládat teleportaci, jak jsou na různých místech skoro naráz. Občas některé postavy chodí za svými nepřáteli jako na kafíčko, a netušíte proč, jaké jsou motivace, Pasti v domě jsou také jen na ozdobu. Pár dobrých záběrů (příjezd vlaku, mlýn) plus účast Klause Kinského (který za celou dobu nepromluví ani slovo), to jsou asi jediné klady tohoto neujasněného a nepovedeného snímku.

Za slušnou filmařinu a herecké výkony tu jednu hvězdu dám. Jinak jsem si zase hned vzpomněl na Vonneguta, že bez kladné postavy, ke které si čtenář, potažmo divák může utvořit nějaký vztah, to prostě nejde. Tady nám tvůrci jako hlavní postavu, které snad má divák fandit, od začátku prezentují nepříjemného týpka, kterého byste nechtěli potkat v noci v zapadlé uličce ani na rušné ulici. Tak jo, Ježíš taky chodil za celníky a prostitutkami a vybíral z nich své následovníky, ale nečetl jsem, že by tak činil i s vrahy nebo bezbožníky či dokonce rouhači. A poté autoři ve vidině ceny z nějakého hezkého evropského artového festivalu promlouvají ze své pozice do duší těch zkostnatělých katolíků, kteří nechápou, oč vlastně ve víře jde, a musí jim to prostě říct lump a darebák, lhář a zloděj, protože nikdo jiný přece nemá takový nadhled a moudrost a porozumění hříchům druhých lidí. Mně se ta premisa moc nepozdává, protože v reálu by takového podvodníka odhalili i na vesnici když ne během pár hodin (farář má povinnost žádat doklady a poslat papír dál, výš), tak určitě během pár dnů (třeba hned po první zpovědi, kdy falešný kněz neodříká povinnou modlitbu rozhřešení na závěr, to je dost velká chyba, pokud se film chtěl tvářit realisticky.). Una111 má ve svém komentáři pravdu s NOM - kdyby musel mladík sloužit latinskou mši, je v háji. A ne že celou dobu mu všichni budou věřit, že je kněz. Ono totiž to buď v sobě máte, nebo ne. Nestačí opakovat kázání svého mentora z pasťáku, když je nemáte vnitřně zažitá a svými skutky děláte pravý opak. Což je další premisa, kterou jsem nepochopil. Proč by lump chtěl studovat na kněze? V sobě to očividně neměl. Možná, kdyby tvůrci hlavní postavu pojali nějak uvěřitelněji, třeba že kluk byl v pasťáku omylem, ale jinak nemá násilné sklony, vzal bych to celé lépe. Takhle je to z prstu vycucaná moralitka (ne-li dokonce agitka) zaměřená proti bigotním věřícím, kterým světlo musí přinést až darebák (úplně cítím to pomrkávání na artové komise festivalů ve smyslu „cítíte ten zajímavý rozpor?“). Jinak ale chápu to vysoké hodnocení, neb film se skutečnou vírou nemá nic společného, spíše do věřících moderně kope, a to se mazlíčkům líbí.

A to jako bylo všechno? Hodina a půl plků o ničem, jedna návštěva knihovny a rychlý konec bez nějakých větších scén, triků a skutečného zla? Bez jakéhokoliv většího zvratu? Hvězdička navíc jen za původní partu, jinak jde o rodinnou selanku s rodinnými hodnotami jako že máme držet při sobě a věřit si navzájem. Což nic proti, ale ve Spy Kids to aspoň znělo uvěřitelně.

Paradoxně mi pomohl tento film docenit jiný režisérův film, Smyk. U Smyku jsem si říkal, že kdyby dostal Brynych do ruky pořádný materiál, natočí skvělou věc. Musím přiznat, že jsem tenhle film doukoukal až napotřetí. Ta podivnost stavby obrazu mne vždy vykolejila. Ale díky Smyku jsem pochopil Brynychův trademark, dokonce i perfektní práci se zlatým řezem, takže jsem se napotřetí do Jezdce konečně dostal. Chápu však, že ne každému film od začátku sedne. Líbila se mi práce s detaily, kdy obraz nikdo nekomentuje a je na divákovi, aby mu došlo, kolik židů muselo do koncentračních táborů, když je všude tolik houslí - a že židé asi měli rádi umění. Nebo úvodní a závěrečné záběry naznačující, že udavači jsou stále mezi námi, i dnes. (Ostatně ke konci filmu padne skvělá otázka toho gestapáka - teď už v tom domě nikdo nebude věřit nikomu.) Kamera kouzlí naprosto neuvěřitelně a využívá dostupné lokace do mrti, především uličky staré Prahy, ale i ten žižkovský činžák u stadionu Viktorky Žižkov. Naprosto surrealistická návštěva baru, kde bláznivá žena chodí kolem lidí jako Smrtka, podivná špeditérská firma v ulicích působí také jako ze zlého snu (ale všichni víme, že to sen nebyl, zlo však ano), některé scény (příchod do cizího domu z deště) mi přišly jako od Juráčka (což je pochvala). Líbil se mi způsob, který tvůrci zvolili péro nahlédnutí do jednotlivých domácností, vyznívá to sice mírně přehnaně, ale realisticky. Spousta dokonalých hlášek („Tati, kdo je vlastně hrdina?“ - „Proč zrovna já?“ - „Historicky jsem optimista.“ - "Ta tvoje Evropa už není.“). A velmi zajímavá práce se zvukem, kakofoniemi, zneužitou klasickou hudbou, řevem dítěte, jež zvedá už tak napjatou nervozitu. Ale i práce se světlem a tmou, nejlépe vyjádřená tím nečekaným, neustálým zhasínáním světla na chodbě. A nakonec myšlenka, která není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá, není prvoplánová, a není to o hrdinství za každou cenu.

Námět skvělý (téma toho, kam patříme, kde je vlastně náš domov, jestli všude a nikde, nebo na určitém místě), zpracování velmi avantgardní a promyšlené (spousta můstků a práce se symboly - panenky, duše, kulička, vlaky, klauni...), psychologie už trochu pokulhává, ačkoliv alespoň zjistíme, co Frantu Krále vedlo k tomu, že chtěl pryč (posmívali se mu v mládí kluci, takže chtěl nejspíše od toho utéct a sám sobě dokázat, že na něco má), inu a poselství je velmi povrchní. Tomuto poselství jsou žel podřízeny i výkony ostatních herců, kteří deklamují jako na divadle a nepůsobí životně (bývalá žena, bratr, maminka...). Takové to, kdy forma přebije těžce obsah, který je vlastně jen tím správným komunistickým budovatelským poselstvím („Za osm let jsme postavili čtyřicet ulic, co jsi dokázal ty?“). Ale ta forma je skutečně excelentní - práce s obrazem, různé prolínačky (ta nad Hlavním nádražím ze současnosti do minulosti je prostě dokonalá), výše řečená symbolika, výprava a především masky: Vala je změněn k nepoznání. Ale Brynychův těžký styl se mi líbí, ačkoliv se do něj těžko dostává (film A pátý jezdec je strach rozkoukaný už napodruhé, přiznávám), jen kdyby zpracoval nějaké zajímavější téma, a ne tak povrchní agitku. V závěru absurdně a směšně povýšenou poslední větou kriminalisty v podání Moučky („případ František Král je zavřen“).

Mysteriózní hra s realitou, hororová detektivka, kde ale nechybí humor („moc doktora nenalévejte“), romantika, děs a hrůza, ale i spolehnutí se na Boží vůli, a kde překvapivě funguje i ta linka životopisná, nakolik samozřejmě se možná některé věci v Gogolově životě odehrály trošičku jinak, ale nemám problém věřit, že tvůrci vycházeli z reálných historických podkladů. Navíc je tady hodně drobných mrknutí okem na znalého diváka, který ví něco více nejen o Gogolovi, ale i ruské mentalitě té doby, včetně té společenské a kulturní. Je ale vidět, že tvůrci většinu věcí berou z nadhledu, neztrácejí však ze zřetele, že chtějí natočit i duchařskou historku, což se jim daří jak volbou barev v jednotlivých scénách, tak dokonalou výpravou (jako bych v tom selu 19. století fyzicky byl), lokacemi i triky. Atmosféra je správně tíživá, takhle by měl vypadat jakýkoliv film o londýnském Jacku rozparovači. Herci hrají naprosto skvěle, navíc jejich postavy jsou napsané plasticky, nikoliv čenobíle, a nenudí. Uvidím, co pokračování, ale první film se mi hodně líbil.

Film, který mate tělem, že je špionážní historkou, ale není. Je obžalobou amerického systému hodnot, které si můžete v určité chvíli strčit někam, které v určité chvíli zjistíte, že jsou jen prázdné floskule, a na které v určité chvíli určití lidé kašlou, když by je naopak měli obhajovat a chránit. Peníze nesmrdí. Škoda, že film je poněkud rozvláčně a nekompaktně natočený, protože ten střet dvou chlapů se smrtelnou nemocí, kdy každý z nich byl na opačné straně barikády, vyznával jiné hodnoty, a ke konci života zjišťují, že je stejně všichni hodili přes palubu a jsou druhým ukradení, ten střet je hodně zajímavý. Všechen ten fanatismus (muslimský náboženský, nebo patriotický americký) dokonce vedl jen k tomu, že se staly nečekané a nechtěné věci. A souhlasím s vegetolem, že film měl skončit hned po té první konfrontaci a agentově odchodu pryč.

Autor předlohy prý byl jedním z těch, kteří inspirovali Tolkiena pro jeho příběhy, ale knížku se mi nepovedlo sehnat, takže jsem vzal zavděk tímhle animovaným filmem. Nu, řekl bych, že předloha byla mnohem, mnohem temnější, než co z ní udělala tato koprodukce tří států. Sice nechybějí drsnosti jako sežrání roztomilého ptáčka, ale jsou hned „vyváženy“ pitvořením, tím, že hlavní skřet  „legračně“ prská, myš se brání jehlou našití, skřeti i lidé různě jakože legračně padají, princezna skejtí na šutru, zpívají se písničky apod. Navíc ta animace je jak z 80. let, přeplácaná a nenápaditá. Nesnažit se tvůrci o řachandu, mohla to být docela slušná temná pohádka typu Paleček a obr, ale takhle je to prostě takové pro pouštění v jeslích, ani do školek už by se to nehodilo. Mimochodem, zpěv má strašidelné skřety zahánět, ale když je nejhůř a bylo by to potřeba, nikoho to ani nenapadne.