honajz

Tenhle díl už šlape, jak má, vše do sebe zapadá, dokonce mne tady pobavila i Vondráčková (Helena) naživo. ("V ledničce máš buřguláš!"). Jedna z mála epizod, kde je Iva na Lexu nakonec milá.

Souboj o tom, kdo prodá víc CD. Nevím, nějak mne to nebralo, i když hlášky tady jsou často také povedené.

Tuhle epizodu doslova zachraňuje Karel Gott - ostatně, jak je tomu v názvu. Nebýt tady jeho vily (v reálu zámek v Kolodějích) a jeho entrée do obchodu (a Ozzákova "On existuje!"), jde o průměrný díl. I když Maťo Matejka je kamarád a mám ho jinak rád. :-)

Taková rozjížděcí epizoda, ne vše si ještě sedlo a některé vtipy ne dost fungují, i když hlášek je tady hodně. Na druhou stranu musím říct, že tenhle díl vidím vždycky po kouskách, nevím proč. Batulková se tady objeví až v závěru a jenom jako fanynka.

Docela slabé, i když Gerendáš svou postavu pojal výborně - nedělá z ní prvoplánového blba, ale v podstatě chytrého a racionálně reagujícího člověka - až na ty vynálezy a stihomam, samozřejmě, ale i to se mu dá věřit. Chudáka Zatloukala mi bylo hodně líto. A dost mi vadí, že díl nemá vlastně závěr nebo lepší pointu, než že se Zatloukal asi sám zbláznil.

Sousta skvělých hlášek a mouder. "Když vyhrají, pojedou na mistrovství světa!" "A tebe vezmou s sebou, že tě to ta bere?" - Plus samozřejmě opět rýpnutí do moderního trendu, kdy se z hospod vytrácí povídání si mezi lidmi, a místo toho se čučí na bednu.

Mně to docela pobavilo. Už jen ten kontrast němého filmu a moderních aut mne bavil, a kupodivu to fungovalo. A kde jinde se v titulcích setkáte s členem štábu, u něhož je napsáno "film poškrábal a propálil..."? Možná to šlo dotáhnout dál, ale ta historka je fakt jak ze současné Kriminálky Anděl, Specialistů nebo jiného seriálu na libovolné televizi. A Karel Štědrý zde hraje velmi dobře a uhlazeně. A fajn vidět hrát režiséra Svitáčka.

Velmi solidně a odvážně (na svou dobu) natočená satira (kde by mne zajímalo, jestli vážně jasnovidcem byl, nebo ne) s chytrými dialogy (zvláště rozmluva Horníčka s Menšíkem je dokonalá ("Jak dlouho jste byl na posledním místě?" - "Nevím, já zrovna neměl hodinky."), velice podmanivou atmosférou a kulisami, ale i drobnostmi jakoby mimo obraz (poklepání Filipovského po čele místo lebky, časopis Jasnovidec s článkem Za vyšší obsahovost věštby), skvělou zkratkou, jak pod vedením byrokratických úřadů firmy nefungují, jak by měly a hledí se jen na od-do a zaplať. Jen mi chybí údernější konec, nějaká trošičku zajímavější pointa. Zajímavé je, že hudbu složil Jiří Šlitr a jako asistent kameramana působil Miroslav Ondříček. A že Menšík uvede své skutečné datum narození včetně rodných Ivančic (snažil se je dát do nejvíce filmů a inscenací, kde hrál.)

Tohle muselo projít nějakou krušnou a bolestivou cestou, že z toho vznikl nakonec takový paskvil. Přitom drobné náznaky na jemně satirickou komedii by zde člověk našel - třeba když Walda jakožto francouzský zločinec pustí v rádiu Matušku a pak to jde vypnout se slovy, že řve jako pavián. nebo Horníčkovo lavírování mezi pocity a jistotami, nuda pláž (tehdy v čs. filmu!), resp. obsazení herců do netradičních rolí... to vše mne bavilo. Ale pak je tu příběh, který je naprosto strašně sestříhaný, některé střihy jsou wtf, kde najednou vzali tu blondýnku v podání Vránové, to nijak vysvětleno není, němečtí policisté jsou hozeni na scénu stejně divně jako předtím ten stařík o holi, až si říkám, kdo to je, proč tu, a musí se to domýšlet těžce z kontextu... Nebo se v půlce filmu najednou objeví u Horníčka pes, kde byl předtím, proč až teď? Nevíme. Potom ta neschopnost pohlídat jednu bonboniéru mi taky přišla neprofesionální a klidně bych vzal, že zločincem je ta uvaděčka, co vaří kafe. A když vás honí zločinec, fakt místo do foyer, kde jsou spousty lidí, budete prchat do kotelny? Další wtf. Nakonec ani ten vztah mladého poldy v podání Satoranského s baletkou (kterou překvapivě nikdy! nevidíme tančit) není nijak dotažen do konce. Přitom to vážně nějaké náznaky mělo, ale tohle vypadá, jak když v Hollywoodu točí Allan Smithee film.

Mnohovrstevný film, který řeší několik témat, navzájem však propojených a spolu souvisejících. Klidně se mohl jmenovat Stav věcí 2 nebo Všichni lidé bratry jsou. Protože třeba jedním z témat je, že věci prostupují člověka a člověk zase věci, nechává v nich svůj otisk (viz domy, které se kvůli dálnici mají zbourat). Objevují se tu s tím související křesťanské motivy - aby člověk nebyl nic, tedy aby byl něčím, nejlépe láskou, jinak není nic. S čímž souvisí naprosto skvělé povídání o Bohu a tvůrcích, kdy si tvůrci hrají na Boha a hledají tak Boha v jeho stvoření. Dále jsou zde myšlenky o pomíjivosti okamžiku („Nebo snad jde o důkaz existence okamžiku?“ řekne jedna z postav a komicky se vzdálí). Líbí se mi, jak film ukazuje propojenost obrazu a zvuku a naznačuje, že člověk nemůže být bez míst a věcí, jež ho tvoří a dotvářejí, stejně jako obraz bez zvuku. Už v roce 1993-4 se zde naznačuje možný zanikající svět ukázaný nejen na městě, ale i na filmu, kdy se do kin dostávají věci jen pro komerci a prodej, nikoliv z touhy filmaře po zachycení myšlenky - a toho okamžiku, o němž byla řeč výše. Dokonce tohle vše je nakonec personifikováno jako symbol v nepolapitelnosti osudové zpěvačky, která se však stále vrací, stejná, a přece jiná, o pár okamžiků jiná, podobně jako když přijedete po určité době do svého oblíbeného města, a ono je stejné, a přitom trochu jiné. Když jsem u toho, nechápu, proč české titulky na DVD nepřekládají všechny tři písně, když ten text je stejně důležitý jako ty básně o nicotě, v níž si autor uvědomí, že nemiluje? Ty písně jsou totiž o duši (kytary, písně a člověka), o přátelství a vzájemné pospolitosti nebo o čase a jeho plynutí (při srovnání s řekou, o níž se v předchozí scéně mluví). Ta určitá pospolitost je daná už v úvodu filmu, kdy se hlavní hrdina po průjezdu čtyřmi státy cítí panEvropanem (což tehdy znělo dobře, než přišlo to, jak vypadá EU dnes). Ostatně, úvodní záběry jen z auta, kdy se mění jazyky rozhlasové stanice (a podle nich i lze poznat náturu národa), a zobrazující města, bistra, bary a motely, kdy můžeme dokonce počítat dny a noci, kolik jich řidič ujel, považuji za hodně dobře vymyšlený. Velmi dobře a nenásilně je do filmu zakomponován i jemný humor (pneumatika, kličkování ulicemi v náklaďáku, poslední sklenička vína, čištění boty a sádry atd.) a drobné narážky na pozadí (nejenom na smrt Felliniho, ale také na 451 Fahrenheita či písničku Fool on the Hill - zde naprosto přesně zmíněnou). A jsou tu dořečeny i drobnosti, jako proč si pán tak dlouho nevybíral poštu (viz sádra na noze, že?). I dětští představitelé hrají moc dobře a mají zde svůj význam vzhledem k následné sbírce nikdy neviděných záběrů. Moc se mi líbily scény koncertu (tedy natáčení písní), dialog u mikrofonu, hudba celkově a posléze soustředění na ruchy a zvuky se zavřenýma očima. K tomu velmi dobrá kamera, která dokáže ty uličky podat, hra s detailem, barvami, náladou. Ostatně, dny, kdy hrdina tráví čas procházením po městě, aby točil všední ruchy, mi hodně připomněl Perný den a Ringův den volna. No a navíc jsem si z toho odnesl moc hezký novotvar „vidioti“, to sedí. :-)