honajz

Škoda, že vrchu nabrala kostýmní komedie a politická satira se zhruba v půlce vytratila (hned po tom minutovém hotelu). Být to obráceně a tepat ty zlořády, které zde máme i dnes (mimochodem, skvělá hláška: „Je tady několik tisíc demonstrantů, podle policie sotva pár stovek.“ Nebo ta válečná píseň na mítinku, to je tradiční francouzské trauma.), takže by si člověk uvědomil, že se politika nemění a je pořád stejným svinstvem, tak jsem víc spokojený. Takto mě pobavil jen závěr v televizním studiu (s fajn odkazem na Ježíše a apoštoly) a jak chudák zvukař viděl za oknem několik tváří jak na orloji. Žel, ta kostýmní komedie s neustálými Serraultovými převleky skutečně nakonec vyhrála na celé čáře, Poiret i jako autor scénáře do toho opět zabudoval svou oblíbenou gay tematiku, a v té chvíli mě to skutečně přestávalo velmi bavit. Navíc dějově zde sice dojde k několika záměnám, ale jiné zvraty zde nejsou, takže vše směřuje k jasně dopředu očekávanému konci, který také přijde. Ačkoliv aspoň řekne to, že všichni politici jsou jenom nějaké loutky a herci v rukou někoho jiného.

Nájemný lovec jde jen po velkých rybách, na které je vypsána odměna minimálně 10 000 dolarů, a ty malé ryby nechává být. Což se v jednom konkrétním případě vymstí. Slušně napsaná jednohubka s jasnými motivacemi postav, dvěma zajímavými zvraty a docela slušným finále v opuštěném městečku. Každý svého štěstí strůjcem. Klidně by to mohlo fungovat i jako antická tragická hra.

Chápu,. že v té době asi těžko šlo udělat lepší triky, ale i tak nám zbyde naprosto blboučký a pitomoučký příběh plný neskutečného patosu a keců, bez nějaké dramatičtější linky nebo zvratu, a dokonce ani ty emzáky pořádně neuvidíme. Zato jsem viděl létající autobus, dokonce kloubák! Který ještě ke všemu střílel! Jinak, tvůrci maket a modýlků si určitě vyhráli a přišli na své, většina filmu v akčních scénách stojí jen a pouze na nich. Docela by mě zajímalo, jestli to tvůrcům i tehdy diváci „žrali“. Pobavila mě ta umcaca hudba, která zněla jako naše lidovky, během těch dramatických stříleček ve vesmíru, několikrát opakované záběry nebo to, že měsíční základna mimozemšťanů vypadá jako hračky z hračkářství pro děti do pěti let.

Určitě zajímavě pojaté, ačkoliv to vykrádá některými postupy a přístupy kde co, hodně a zbytečně natahované (dva díly po 80 minutách by rozhodně stačily, ne-li méně), s nihilistickým koncem. Drží to v napětí, vizuál je fajn, ale vlastně se nakonec nic nevysvětlí, a to málo, co se vysvětlí, vede jen k dalším nejasnostem a otázkám po fungování tohoto zvláštně nedomyšleného světa.

Konec mě hodně zklamal. Začátek je stále Vesnička prokletých (včetně telepatie a telekineze), prostředek je smutné odcházení hlavního hrdiny z prvního dílu, nu a konec - konec... Nevybavím si už, jak to má přesně Clarke v knížce, ale prostě je to zbabělý konec. Všechno se rozplyne ve všehomíru a vše je součástí všeho. Jak do toho zapadaly ty děti a hlavně role Jennifer? Proč letěly děti jakože do nebe, když Jennifer vysávala pak zdá se pozemskou energii, či co? Proč ty bytosti z Džehenny nezasáhly? Jestli byla Jennifer nějaká myráda či co, to proti ní není v celém vesmíru obrany? Vyspělá civilizace, která si dokáže poradit s kdečím, ale s tímhle ne? A odkud ty myrády vlastně tedy jsou? A když tu máme odkazy na náboženství v prvních dvou dílech (v tomto, jak jsem předpokládal, ani ťuk, a přitom...), a když tu máme i ty role ďáblů jakž takž vysvětleny (jen ne to, proč by tu byli před dávnými časy a teď jsou tu znovu?), tak proč nejsou vysvětleny podobně další náboženské symboly (andělé, zjevení, proroctví, ostatně samotný Bůh)? Vlastně jsme se dozvěděli, že občas se to prostě stane, že nějaký celý svět zanikne bez vzpomínky, a jede se dál, koukat, jak se zničí dalšísvět. To mne tedy nějak moc přes všechny ty přísliby v prvních dílech neuspokojilo.

No dobře, tentokrát to vykrádá Vesnici prokletých, a pořád je to tak nějak rozvláčně vyprávěné, ale naštěstí se odehraje víc věcí, které drží pozornost, a rovněž ty přesahy s náboženskými úvahami nejsou úplně špatné (ačkoliv si myslím, že nakonec nebudou hrát roli). Víc se hraje se ztrátou vědy (ostatně také jako určitého typu náboženství, řekl bych.) Příběh pokračuje po 19 letech (a na hrdinovi prvního dílu a jeho manželce to kupodivu není nijak moc znát) a začíná se odkrývat, že ne vše je zářivé, jak by se v nové Utopii mohlo zdát. (Dobré jsou zmínky o Nových Athénách - a zajímalo by mě, proč zrovna Athénách -, kde lidé žijí postaru.). Ok, tak uvidíme, co poslední díl.

Nechybí tomu jeunetovské „úlety“ á la Amelie z Montmartru, ale příběh samotný je hrozně jednoduchý, prostě je to jen trochu zvláštní dětský film, jako by jej natočila Plívová-Šimková společně s Robertem Rodriguezem. Takoví Spy Kids bez špionů a s jediným vynálezem perpetua mobile. A samozřejmě poselství nakonec, rodina je vše, i když ji kvůli vědeckému úspěchu zapřete.

Fakt nevím. Scény s loděmi jsou dobře natočené, ale jinak to nenabízí nic navíc. V podstatě vše už jsme viděli a četli - přiletí mimozemšťané a řeší se, jestli jsou hodní, nebo zlí. Oni samozřejmě tvrdí, že hodní. Ale jednat budou jen s nějakým farmářem, který má údajně skvělé vyjednávací schopnosti. Ale nakonec je z něho fanatik nabízející „zelená“ řešení, aby lidstvo nevyhynulo. No, uvidíme v dalším dvojdíle, ale nějak moc mě to neláká dál koukat. Zvlášť postava malého černouška na vozíku - to je tak zbytečné moderní klišé... Potěšila mě ale účast Colma Meanyho, který zde má správně cynickou postavu.

Eddi Arent se snaží, seč může, ale co dělat v kriminálce, kde hodinu přehnané množství postav drží jednu ženu zavřenou v hotelu, a ve druhé části se nám dostane klasické pohádky o skále skrývající zlato, ale musíte umět včas odejít, jinak tam zůstanete. Jen místo skály je zde trezor v podzemí. Navíc to celé s postavami, které se chovají neuvěřitelně pitomě a netušíte, jestli to je schválně, nebo vážně, protože vykládat si to můžete všelijak. Spousta věcí šla přece řešit jednodušeji a rychleji. Někdy mám pocit, že postavy musejí zvládat teleportaci, jak jsou na různých místech skoro naráz. Občas některé postavy chodí za svými nepřáteli jako na kafíčko, a netušíte proč, jaké jsou motivace, Pasti v domě jsou také jen na ozdobu. Pár dobrých záběrů (příjezd vlaku, mlýn) plus účast Klause Kinského (který za celou dobu nepromluví ani slovo), to jsou asi jediné klady tohoto neujasněného a nepovedeného snímku.

Za slušnou filmařinu a herecké výkony tu jednu hvězdu dám. Jinak jsem si zase hned vzpomněl na Vonneguta, že bez kladné postavy, ke které si čtenář, potažmo divák může utvořit nějaký vztah, to prostě nejde. Tady nám tvůrci jako hlavní postavu, které snad má divák fandit, od začátku prezentují nepříjemného týpka, kterého byste nechtěli potkat v noci v zapadlé uličce ani na rušné ulici. Tak jo, Ježíš taky chodil za celníky a prostitutkami a vybíral z nich své následovníky, ale nečetl jsem, že by tak činil i s vrahy nebo bezbožníky či dokonce rouhači. A poté autoři ve vidině ceny z nějakého hezkého evropského artového festivalu promlouvají ze své pozice do duší těch zkostnatělých katolíků, kteří nechápou, oč vlastně ve víře jde, a musí jim to prostě říct lump a darebák, lhář a zloděj, protože nikdo jiný přece nemá takový nadhled a moudrost a porozumění hříchům druhých lidí. Mně se ta premisa moc nepozdává, protože v reálu by takového podvodníka odhalili i na vesnici když ne během pár hodin (farář má povinnost žádat doklady a poslat papír dál, výš), tak určitě během pár dnů (třeba hned po první zpovědi, kdy falešný kněz neodříká povinnou modlitbu rozhřešení na závěr, to je dost velká chyba, pokud se film chtěl tvářit realisticky.). Una111 má ve svém komentáři pravdu s NOM - kdyby musel mladík sloužit latinskou mši, je v háji. A ne že celou dobu mu všichni budou věřit, že je kněz. Ono totiž to buď v sobě máte, nebo ne. Nestačí opakovat kázání svého mentora z pasťáku, když je nemáte vnitřně zažitá a svými skutky děláte pravý opak. Což je další premisa, kterou jsem nepochopil. Proč by lump chtěl studovat na kněze? V sobě to očividně neměl. Možná, kdyby tvůrci hlavní postavu pojali nějak uvěřitelněji, třeba že kluk byl v pasťáku omylem, ale jinak nemá násilné sklony, vzal bych to celé lépe. Takhle je to z prstu vycucaná moralitka (ne-li dokonce agitka) zaměřená proti bigotním věřícím, kterým světlo musí přinést až darebák (úplně cítím to pomrkávání na artové komise festivalů ve smyslu „cítíte ten zajímavý rozpor?“). Jinak ale chápu to vysoké hodnocení, neb film se skutečnou vírou nemá nic společného, spíše do věřících moderně kope, a to se mazlíčkům líbí.