Rosalinda

Ať si kdo chce, co chce říká, tohle opravdu má kultovní potenciál. Všechny postavy jsou nějak cáklé a všechny jsou originální a něčím silně vtipné a nezapomenutelné. Jednotlivé díly svojí obsažností, vtipností a nadhledem kolísají, to je fakt naprosto nesporný, ale stále mají co do sebe. V některých se najdou opravdové skvosty. Zkuste třeba 33. díl s kuřecím fastfoodem, kde si uvědomíte současnou realitu se všemy paradoxy, co současná společnost nabízí. Je to k smíchu, ale zároveň z toho i mrazí a tento "debilní seriál" to dost vtipně zachycuje. Mrzí mě, že nás čeká už jen osm nových dílů, protože autorstvo se vyčerpalo a zjevně nechce upadat do trapnosti. Není se čemu divit. Na rozdíl od vleklých a nevyčerpatelných současných seriálů totiž na tom něco bylo. Asi mi bude smutno :-)

Možná je to v tomto směru nadprůměr, jenže jen a jenom v tomto směru. Nejdřív jsem měla co dělat, abych to nevzdala. Pak mě to začalo tak trochu zajímat, ale abych si pomyslela "celkem dobré to bylo", musela přijít až poslední třetina bořící to, co dosud bylo zjevné. Pak už mě to bavilo. Sice jsem už dlouho neviděla tak profláknuté jméno takhle průměrně až podprůměrně hrát, tím myslím Joshe Hartnetta, který vše dohání (stejně jako celek) až ke konci, ale Lucy Liu byla roztomilá a naprosto přirozená a Bruce Willis standard, který nezklame. A nad tím vším převažující Morgan Freeman společně s dobrou kamerou a slušnou hudbou. Hodně balancující lehký nadprůměr, který mne ale víc neoslovil.

Tak tohle je dech beroucí šílenost. Šílený je nejen námět a představa toho všeho, ale dost šílené je hlavně to, že tato vize, stará celých třicet let, již nemá daleko od pravdy. Tohle je víc než sci-fi krutá realita všedního dne prahnoucí po senzacích, bolesti druhých, zvrácené krutosti a kruté zvrácenosti. Dokonalý obraz médií rozkládající lidskou přirozenost. Naprostý hyenismus!!! K tomu bezbarvé a neutěšené domy, ulice, pouliční šarvátky, hned od začátku drásavá hudba… Mírné psycho. A Romy je tak skvělá! Přesvědčivě skutečná s nadpozemským úsměvem a všeříkajícím pohledem (ostatně jako vždycky); navíc působí mírně překvapivě velice mladě. Není divu, že ji Francouzi jmenovali spolu s Alainem Delonem za hvězdy roku 1980. Setkání s Harvey Keitelem bylo mé první a určitě ne poslední. Jediné, co mělo na tomto snímku chybu, byl příšerný dabing, který by sice zněl dobře jako rozhlasová hra, ale na obrazovce byl dost nesynchronní, jako bych se chvílemi dívala na jiný film. Celkově jsem ale byla zametená pod podlahu a ještě dlouho tam zůstanu.

Bože, proč já tomu dávám tolik hvězdiček přes všechny ty kýčovité obrázky stokrát viděné a la pitomý, jednoduchý, líbivý akční film? Co mě to, sakra, napadá? Když ale tohle bylo celkově jiné a bylo to dobré. Hlavní představitelé Colin Farrell a Jamie Foxx dokonalí (Farrell až neslušně charismatický), Lin Gong krásná a tajemná, typově perfektně vybraný zloduch… Docela hustá atmosféra s naprosto skvělou hudbou. Zkrátka na tu spoustu „naleštěností“ velice dobrý a výživný film a pro mne příjemné překvapení. Bravo, master Mann!

Konečně nový Iñárritu ve španělštině a kupodivu vyprávějící jediný příběh přímočaře od začátku do konce, žádné skládané střípky. A ono to funguje a funguje to dokonale i s tentokráte minimálním hudebním doprovodem. K tomu moje milovaná Barcelona z více než odvrácené strany a božsky hrající Javier Bardem. Užívala jsem si to. Příběh v sobě nese mnoho vrstev, ač necestuje po světě. Všechny postavy jsou tak barvitě napsané a tak přirozeně zahrané! Pro mne v tom bylo něco naprosto přirozeného. Jako bych se ani nedívala na film, ale byla tam fyzicky přítomná. Navíc podobně drnkavá Santaolallova muzika mne provází v různých životních okamžicích už deset let, takže i tím mi to bylo celkově dost blízké. Blízké je mi i Iñárritovo vnímání světa, což mě začíná až trochu děsit. Ve svých filmech zobrazuje Iñárritu život. Tvrdý, syrový, pravdivý, bez příkras, až je téměř hmatatelný a pokaždé člověka silně zasáhne. A člověk se jím nechá zasahovat znovu a znovu. Délku filmu jsem ani nevnímala. Jednoznačně 100%

Naprostá pitomost a odpad s nadstandardním obsazením, kterému docházejí prachy? Pro někoho možná. Ale jen pro ty, co to myslí smrtelně vážně. Vždyť tenhle seriál se vážně naprosto nebere. Za to si bere na paškál jednu z nejvíc zprofanovaných oblastí, jakou móda je... a s ní ruku v ruce povrchní lifestylové časopisy... A lidi v nich... Krásná parodie na dnešní věcmi přebarvený a předimenzovaný svět, prázdnotu stránek naleštěných časopisů, které radí, jak nejlépe žít a kde si na sebe koupit co nejvíce in a trendy kousků za nekřesťanské peníze. Tady máte docela slušnou možnost vidět rozehrané karty podobných výtisků. Netřeba brát všechno naprosto vážně, stačí trocha nadhledu...

Poldinky, raubíři, tetička, Koníček, Moučka a jeho srnky, piskla a nad tím vším bdějící cyankálovoarsenovitá babička v podobě úžasné madam Rosůlkové... To je nezapomenutelné a věčné. Úžasný seriál s úžasnými herci. Sitcom (ačkoli tohle slovo zní v tomto případě tak strašně... divně...) nadčasově bavící kvalitním nepřihlouplým humorem. Originál, který nelze napodobit!!!

Film, který si hraje na něco, co není. Zřejmě inspirace z filmů italské a francouzské provenience té - a hlavně a především - dřívější doby. Některé scény působí až směšně, celé je to téměř o ničem. Herci zajímaví, ale režisér blázen. Nuda to není, protože člověk zírá, co se to mu to vlastně před očima děje, aniž by jim věřil... těm očím... Ano, v tomto směru velice zajímavá studie nezajímavého filmu. Celkově velice tristní.

Každá válka je krutá svině a Marhoul nám to parádně natřel. Po prvním zhlédnutí filmu jsem byla nadšená. Podruhé přišlo mírné rozčarování, které mi silnou čtyřku snižuje na velmi slabou čtyřku, přece jen si ale myslím, že obyčejný průměr si tento film nezaslouží. Natočený je po všech stránkách precizně, to se musí nechat, ale něco mi tam sakra vadilo. Je možné, že to byla hudba, která byla na můj vkus trochu moc rozvleklá a sentimentální. Uvítala bych větší syrovost. Jinak si ale pan Marhoul a spol. zaslouží můj velký obdiv.

Lehce schizofrenní popůlnoční vymejvání mozků plné koček a nečekaných úmrtí. Nejdříve celkem "dejmetomu", ale pak padající do naprosté žumpy podobně zblbého podprůměru. Blbost, kterou není třeba ztrácet čas.