clump

První díl byl fajn, ale žádný zjevení nebo velkej odvaz. Druhej už mi ale přijde regulérně dobrej. Baví mě postavy a dynamika mezi nima, zejména mistr Sol nebo machírek Yord. Obecně se mi líbí pohled na Jedie v tomhle období, na jejich nedokonalosti, interní mechanismy a asi i řevnivosti, co byly zatim jen naznačený. Má to pár much, ale za mě nic, přes co bych se nepřenesl (sem tam trochu divnej střih, asi už vím, čím první reakce myslely “some pacing issues”, pár lehce cringe scén, ale ty k SW tak nějak patří). Kolem a kolem příjemnej a celkem svěží úvod a jsem zvědavej, co bude dál. Zřejmě je to nejen tady trochu podhodnocený. Ostatně je celkem očividný, že minimálně na zahraničních webech probíhá už bohužel trochu klasickej review bombing, kdy seriál prokazatelně měl například na Metacritic nebo Rotten Tomatoes spoustu negativních hodnocení už hodiny před premiérou. Asi protože Akolytka nesplňuje kvóty na bílý muže, hejtovací byznys jel a jede na plný obrátky a část fandomu se rozhodla už předem, že to bude bojkotovat a hledat, na čem potopit. Což je už dost otravný, ale co naděláme. Doufám, že to nedopadne tak, že se z Akolytky nakonec vyklube zajímavej přírůstek, to zatím těžko říct takhle na úvod, ale kvůli tomu hejtu a review bombingu se zruší… Snad většina publika neni tak nenávistná.

Krásně temná atmosferická lahůdka. Tonálně perfektní. Tenhle poetičtější a hloubavější styl se ke Star Wars, aspoň v mých očích, hodí nejvíc. Respektive ve mě vyvolává nejsilnější emoce a zážitky. Kratší stopáž kupodivu nevede k pocitu uspěchanosti. Spolu s Tales of the Jedi asi nejefektivněj vyprávěný příběhy z předaleký galaxie. Pravda, díly o hraběti Dookovi byly ještě o fous silnější, ale i tak vynikající a svoje. Poznámka pod čarou: Konečně bych taky chtěl něco víc vědět o režisérech jednotlivých epizod. Protože od finále Klonových válek přes zmíněný Tales of the Jedi a Vadnou várku až po tady Příběhy z Impéria nám tu vyrostlo několik tvůrců, který by si vedle Filoniho a spol. taky zasloužili trochu pozornosti. Jmenovitě zejména Nathaniel Villanueva a Saul Ruiz mají prsty v jedněch z vrcholů veškerých Star Wars a přitom o nich skoro nic nevíme.

Muži raději poletí doslova na Neptun, než aby si zašli na terapii. Úplně chápu, že tomu někdo dá nižší hodnocení, ale u mě převážil požitek z nadherný kamery a obecně vizuálu i slušný atmosféry. Filosofování je to v druhý půlce tak trochu příZemní (sic!) a místama polopatičtěji podaný, ale proč ne, nějakou pointu to má. Navíc pro mě, dítě z úplný rodiny a bez traumat ze vztahu k rodičům, je rovina konfliktu otec-syn svym způsobem fantasy prvek. Mimochodem, ukazovat při slovech o nenalezení mimozemskýho života povrch Europy posetej puklinama způsobenýma ohromnym podzemnim oceánem, kde dost možná žije bůhvíco, mi přišlo paradoxní. Ale třeba tam ani na Enceladu nebo Titanu fakt život nenajdeme. A fotosyntetický mikroorganismy žijící pod vrstvou ledu na polárních oblastech Marsu se nepočítaj (viz sezónní výskyt tzv. dark dune spots a jejich hypotetickej biologickej původ)? Líbí se mi i hypotéza, že za živý se dají považovat i planety a hvězdy nebo rovnou všechny dostatečně komplexní samoregulující se systémy. Nebo život na naší planetě. Nejsme prostě úplně sami. Vzdyť se s náma na film koukaly kočky, venku ležel pes a křičeli ptáci a pod pařezem je vstup do celýho dalšího světa plnýho cizích civilizací. Zkrátka pesimistickej pohled ústředních postav nesdílim.