Poslední souboj

Docela jsem zíral s otevřenou pusou. Ne, že by Poslední souboj byl až zas tak skvělý. Své kouzlo má a velmi dobře dokázal pojmout problematiku znásilnění optikou 14 století ale i krutě současně. Navíc film krásně odsýpá a vůbec nevypadá na těch strašidelných 150min. Ale nejvíc jsem zíral na to jak tohle dokáže 83 letý Ridley Scott ukočírovat a taky , že jsem nepoznal 50letého Bena Afflecka (26.10.2021)

Ach jo, jsem na rozpacích. Pamatuju si, že Duelisti mě kdysi dávno docela nudili a že hlavními viníky bylo režisérské vedení a neobratná adaptace literatury do filmu. Trochu jsem doufala, že by se od té doby mohl někam posunout Ridley, já, nebo my oba, aby se s Duelem situace neopakovala, protože na Adama Drivera v brnění jsem se přirozeně těšila a i Matt Damon je v určitých polohách super. Ale zase jsme se minuli. Režijní styl Ridleyho Scotta mi vždycky přišel arogantní, ale teď už je z něj vyloženě jedovatý dědek. Ještě že mu chlapci svým scénářem nedali moc prostoru to ukazovat, určitě by se mi ale líbilo, kdyby ten materiál dali ke kočírování někomu jinému. Jak moc kulervoucí to mohlo být, kdyby to režíroval Gus Van Sant, nebo obecně někdo, kdo by k tomu nepřistupoval jako k opulentnímu spektáklu, ale měl by cit... no pro pocity. Nasnímané mi to přišlo jak televizní seriál, často mě napadalo, že určité záběry by bez problémů zapadly do Hry o trůny, a to určitě není pochvala. Ale i scénáři by se hodila větší míra propracovanosti. Rozdělení na kapitoly působilo ze všeho nejvíc jako formální vytahování se, než že bych měla opravdový pocit, že příběh přede mnou skutečně získává nové dimenze a že by to lineárním vyprávěním o něco přišlo. Velký důraz na postavu Bena Afflecka ve střední části mi přišel nadbytečný/nepotřebný. Kapitola Jodie Comer byla přirozeně nejpůsobivější a nejsrdcervoucnější. Taky byla titulkem vyčleněná oproti předchozím jako jediná pravdivá, tak jaký mělo smysl ukazovat jiné eventuality, když jsou hned zase zneplatněny? Herečka neudělala nic špatně v rámci toho, co měla k dispozici, ale i přes to mi přišla spíš nijaká, a chlapci byli taky takoví průměrní a neviditelní. A když mi na žádné postavě moc nezáleží, tak se to potom vztahuje na celý film. A určitě tomu nepomáhá, že se mi celek nelíbil ani vizuálně, kameru už jsem sepsula, kostýmy mi přišly ušité z moc moderních materiálů a příliš jako kostýmy než jako oblečení, ve kterém někdo existuje, krajina byla digitálně škaredá a nevyužitá, obecně mi tam chyběl pokud o estetiku™. (12.02.2022)

Film, který chce být zároveň feministický, protože to je cool a in, a zároveň historický a o intrikách u dvora, protože to táhne, a zároveň se věnovat problému subjektivní pravdy a fenoménu interpretace a sebeklamu, protože to je dostatečně intelektuální, a zároveň chce být o přátelství a o vazalství atd. atp., a při všech těch liniích, kterým se tak či onak věnuje, je vlastně obsahově rozpadlý a působí jalově, a navíc poněkud arogantně opomíjí fakt, že ve všech zvolených kategoriích už má kinematografie svoje opusy, takže takovéhle spojení by u slavného režiséra mohlo fungovat, jen pokud by všechna ta pole ovládl, jedinečně skloubil, aby se navzájem posilovala v nějakém uhrančivém, nesmlouvavě platném a originálním nasvícení našeho vztahu ke skutečnosti. To ale nebylo Scottovou ambicí, stačil mu divácky poutavý, ale vlastně nenáročný, nehluboký a ve všem průměrný počin, který potáhnou slavná jména a jistá kinosálová výpravnost. Nabízí sice zdánlivě celou řadu témat k zamyšlení, ale sám s nimi nijak objevně nepracuje. Je to vlastně nenáročný kýč. Tři různé perspektivy nejsou nijak do hloubky propracované, jejich odlišnosti pochopitelné jsou, to v čem se shodují, se naopak někdy opakuje zbytečně, nadbytečně, nebo dokonce bezmyšlenkovitě a lze rychle pochopit, že se nad tím nemá uvažovat příliš do hloubky, stejně jako nad těmi rozdíly - jejich součet netvoří ústrojný celek s vlastním významem, mají se interpretovat jen ad hoc, jednotlivě, odtržitě. Ostatně oslabující pro vyznění (zato méně autorsky náročné) je i to, že právě prožitky jednotlivých protagonistů nejsou natočené z osobní perspektivy, jejich očima, takže se pro diváka objektivně stírá, co režisér zamýšlel zdůraznit jako rozdíl, v čem měla být shoda, byť by to třeba do prožívání postavy zapadalo jinak, a co ho jen dostatečně nezajímalo, aby o tom uvažoval. Snímku chybí hloubka, kompaktnost, integrita a přesah. A humor, mimo jiné se tenhle film bere zbytečně vážně, na to, jak je vlastně povrchní. Musím bohužel konstatovat, že zatímco se s gustem dychtivě a po kdovíkolikáté vrátím ke Zneuctění, , které při vší vtipnosti na totéž téma zároveň dokáže i zastavit srdce a zazábst do morku kostí, než abych věnovala ještě další zlomek myšlenky tomuhle produktu, který se chce hlavně zavděčit širému mainstreamu. *~ (26.12.2021)

Ano, natočené to bylo vskutku impozantně, ale od skvělého filmu očekávám mnohem více, než bezchybnou kameru. Zejména by to chtělo komplexnější zápletku než pouhopouhý příběh o znásilnění ze tří úhlů pohledu. Přičemž vidíme 3x téměř ty samé scény s nepatrnými odchylkami. Závěrečný souboj proběhl poměrně dramaticky a nazval bych ho zlatým hřebem tohoto díla. Bohužel jsem však spíše zklamaný. Především nedokáži pochopit délku, když byl vlastně příběh takto prostý a bezpochyby bychom si vystačili pouze s jedinou verzí Matta Damona. 60% PS: Důležitým faktem navíc zůstává, že oba protagonisté byli neuvěřitelně nesympatičtí, což pro diváka činí opravdu obtížný úkol někomu z nich stranit. (28.12.2021)

Kdo by to byl čekal, že se z chlapácké rytířské legendy vyklube silný a velmi funkční feministický manifest? Tým kolem Ridleyho Scotta spojil těžkopádný, povídavý a v řadě ohledů zastaralý obraz středověku s moderním poselstvím, jež je dostatečně čitelné, aby si ho museli všimnout i diváci, kteří přišli na historickou rubačku. Důraz na konverzace, společenské i psychologické pozadí ústředního sporu však má do epičtějších Scottových kusů jako Království nebeské či Gladiátor hodně daleko; spíše se blíží slavnému Rašómonovi z hlediska převyprávění jednoho příběhu z několika úhlů pohledu. Tenhle svět ovládají muži, kteří jsou však hnáni spíše svými křivdičkami nežli Boží spravedlností. Přihoďte trochu krve na těch správných místech, nepříjemného násilí na jiných a středověkého tmářství, jež ženám nepřiznává žádná práva a nastavuje inspirativní zrcadlo i současnosti. Dvě a půl hodiny utečou a člověk je mile překvapen, jak progresivní film v poctivě oldschoolovém hávu dovede režijní matador i po osmdesátce natočit. (20.10.2021)