salalala

Formálně dost zajímavý počin, k jehož prožitku je úplně nejlepší nevědět vůbec nic a nechat se vést režisérem. Zach Cregger viditelně chtěl natočit něco trochu jiného a až geniálně pracuje s diváckými očekáváními, což je nejlépe vidět v první třetině, která je asi tím nejlepším, protože má hutnou atmosféru a celou dobu směřuje k naprosto předvídatelnému průběhu, který se ale v určitou chvíli stočí úplně jiným směrem, při kterém ona nepříjemná atmosféra graduje a divákovi opravdu není příjemně. Druhá třetina je pak v mnohém jiná, koketuje s komedií, nicméně pozvolna najíždí na hororovou linku, která má blízko ke slasheru a nebojí se ani několika vskutku nechutných momentů ("chlupatá" lahvička s mlékem jednoznačně vede), zároveň ale umně pracuje s fenoménem MeToo, který je pro pozdější jednání klíčové postavy s tou ženskou dost důležitý. Všechno pak uzavře třetina třetí, která je trochu moc doslovná a asi nejvíc ze všech působí jako úlitba žánru, protože se snaží odpovídat na otázky "původu hlavního bubáka" a volí standardní cestu flashbacku. Ta není úplně špatná, jenomže mnoho motivů stejně nezodpoví, nevyhýbá se určitým nelogičnostem, a ačkoli je v ní jeden originální gore moment, tak působí trochu prvoplánově a uspěchaně. Georgina Campbell v hlavní roli je v rámci možností dobrá, Bill Skarsgard zase výborný (ten to má ale jednodušší svou "historií" a vzhledem), posléze se k nim přidá Justin Long, který není ničím výjimečný, ale do své postavy se plně hodí. Barbarian je rozhodně zajímavý a svým způsobem originální film, který ale jeho tvůrce točil spíš sám pro sebe a pro fanoušky žánru, kteří jsou trochu otevřenější a ocení lehké žánrové experimenty. 70 %

Na začátku své bohaté kariéry natočil David Lynch film, který je pro něj atypický, protože má přímočarý děj, nepracuje s metaforami a nepohrává si s divákem a jeho očekáváními. Od počátku uchvátí nádherná černobílá kamera, která jako by evokovala ono období viktoriánské Anglie a jen dotváří velice specifickou ponurou a depresivní atmosféru, do níž divák zabředává čím dál hlouběji. Tvůrce výborně pracuje s titulním "monstrem", protože než ho ukáže v celé jeho fascinující (a vskutku precizně namaskované) podobě, uběhne poměrně dost času, o to působivější pak vše je. Lynch navíc zvolil zajímavou perspektivu vyprávění a přístupu, kdy celou událost chytře prezentuje tak, že ačkoli hlavním hrdinou je "zrůda", zrůdy jsou všichni kolem krom něho samotného. Z toho vyplývá několik emotivně silných momentů, které jsou hodně působivé a dost rezonují (scéna, kdy doktor vidí Sloního muže v celé podobě, moment, kdy mu tleská zaplněné divadlo nebo představovací scéna u doktora doma). Anthony Hopkins je standardně výborný a spolehlivý, i on se ale musel sklonit před až geniálním a mrazivým výkonem k nepoznání namaskovaného Johna Hurta, který i přes nánosy různých líčidel a make-upu dokázal Merrickovi vtisknout osobnost a jeho citlivou duši zachytil bravurně. Bodíky navíc přidává i zde již několikrát zmíněná nadčasovost, která vzhledem k tématu z filmu nevymizí asi nikdy. The Elephant Man je fenomenální počin, který má tu výhodu, že je stravitelný i pro ty, kteří se jinak s tvorbou Davida Lynche moc nepotkávají, a donutí k hlubokému zamyšlení, při kterém si divák uvědomí, že většina problémů jeho života je zoufale malicherných. 100 %

Jeden z nejoriginálnějších počinů za poslední roky a důkaz, že když jste dostatečně invenční, chytří a šikovní, není potřeba velký rozpočet k tomu vytvořit něco podobného. Je vidět, že Mike Cheslik a Ryland Brickson Cole Tews velmi dobře znají pravidla grotesek a s jejím schématem pracují naprosto fantasticky, neboť děj postavili na několika málo vtipných situacích, které po celou stopáž jen rozšiřují a přinášejí jiné pointy, což kupodivu funguje výborně a především je to pořád extrémně vtipné. Nápadů je tu opravdu tak na deset dalších filmů a nikdo nemá jistotu, s čím tvůrci přijdou v dalších minutách, protože možné je úplně všechno. Sympatická je i jakási videoherní stylizace, kdy hlavní hrdina plní jednotlivé úkoly, které ho vedou k vytouženému cíli. Do úplně jiné dimenze pak snímek posouvá nádherná černobílá kamera, která má specifickou estetiku a v kombinaci s přiznaně lacinými triky a herci v kostýmech bobrů dodává jedinečný a téměř neopakovatelný zážitek, který by měl každý minimálně jednou prožít. Sám Ryland Brickson Cole Tews v hlavní roli je výborný, což je o to pozoruhodnější, že se musel přizpůsobit úplně jiným nárokům, které skoro němá groteska má a očekávané přehrávání zvládl bez větších problémů ukočírovat. Jen trochu škoda zbytečně přetažené stopáže, protože od soudní scény se to celé trochu zlomí a najednou je to víc šílené než nápadité a trochu se to vleče, což možná kompenzuje neskutečný závěr, k němuž se ale mohlo dojít o něco dřív. Hundreds of Beavers je v současném, trochu uniformním filmovém světě příjemným zjevením a zpestřením, které se zcela vymyká všemu, na co je moderní divák zvyklý a dělá to víc než dobře. 80 %