kleopatra

Jsem moc zvědavá, co padesátce Clare, která si může očividně za všechny průsery sama, osud dál nadělí. Něco mi říká, že pomyslného dna se dotkla, když nocovala v důchoďáku, kde pracuje, v klientčině pokoji a nebo když skončila s náhodným kolemjdoucím na vodní posteli. Teď se může jedině odrazit.

Bože, to byla zase chujovina. V každém dalším díle přibyde postava a odnož, která je platná asi jako mrtvýmu zimník. A to jsem pořád naivně doufala, že to má nějaký smysl a že se dočkám, když si počkám. Ne, bylo jen a jen hůř. Tak jsem to aspoň dokoukala s anglickými titulky, abych si procvičila jednoduchou angličtinu :).

Aby se člověk dočkal odbourání naprosto dokonalým koncem, musí leccos přetrpět, ale stojí to za to.

Maestrovi není po řemeslné stránce co vytknout, herecké výkony dokonalé, masky perfektní, kamera úchvatná, ale chybí mi tam větší konflikt. Cosi se tomu blížilo, manželčin výbuch, kdy už se nehodlala dál nechat ponižovat. Chápu, že Cooper asi nechtěl natočit tuctový životopisný snímek, konec konců život se neskládá jen z významných dnů, ale je to mozaika všedních střípků, i ty leccos napoví, ale pokud mu někdo našeptával, aby natočil film o kouzlu a zrodu hudby, měl si nechat poradit. Vlastně se sama se sebou dohaduji, o čem to přesně mělo být.

Možná jste viděli seriál Painkiller - Zabiják bolesti, je to hodně hodně podobný, společný jmenovatel je OxyContin, ale Absťáku jsem dala 5*, protože jde ještě víc do hloubky a jsou tu vynikající herci v čele s Michaelem Keatonem. Tahle verze je zkrátka nějak účinnější. Bolestnější.  Firmu, na kterou si léta nebyl schopen nikdo došlápnout, začnete nenávidět a ještě víc společnost, ve které to tak daleko může zajít.

Snůška keců, na kterých ale může něco být. Pravda?

Fincherův fanoušek uvidí přes oddaný brejle bezchybný film a není to v pořádku? Je. Mám tu smůlu, že už za pár hodin mi v hlavě bliká jen scéna s Tildou, ta má nějakou psychologii, vtáhne do charakteru a životní filosofie, ale jinak je perfektní Fassbender, totiž jeho hrdina, strojem, který by měl mít druhý - citový, lidský, hluboký? - život, ale tomu se prostě nedá věřit. A když nevidím v zabijákovi nějaký vnitřní růst, vývoj, poznání, neřkuli katarzi... tak mě to prostě nebaví. Sedmičce toto nečuchne ani k ponožkám.

Skvělý dokument přišel z Netflixu v den výročí narození Richarda Burtona jako na zavolanou. Tenhle herec ve mně vždycky vzbuzoval zvláštní pocit. Směs respektu, uznání, jakési bázně a otázku, jestli toho není za krásnýma modrýma očima ještě mnohem víc, než nám ukazuje. Byl z třinácti dětí, otec horník, vdovec, nejistota, ale i touha se učit, poznávat a někam se posunout - to byl jeho start. Talent, který pilně rozvíjel, se musel proměnit nutně v úspěch. Hrál divadlo, nakonec po něm sáhl Hollywood. V rozhovorech své nadání shazoval a kdo v dokumentu mluvil, toho vyplašeného kluka z Walesu uvnitř zářící obletované hvězdy potvrdil. Ukázky z filmů doplnily, o čem se právě mluvilo, a taky podtrhly to jedinečné herectví. Miloval Liz a tady se poprvé můj pocit z jejich vztahu zachvěl. Prý se s ní změnil. Snažil se dostát typu muže, jakého chtěla mít, možná i to ho vyčerpalo. Nebyl to lehký život, ne jak by se mohlo zdát. Obdiv, peníze a sláva jednoho vyškrábe na dno. Škoda jen té (ne)kvality snímku.

I tenhle film řekne víc o divákovi, jak si stojí, co má za sebou. Cením si toho snu, té vize, plavání vstříc možnému nezdaru a přece znovu a znovu. Annette i Jodie stárnou přirozeně, to se dnes často nevidí, všichni se snaží obelstít čas. Nyad je i o tom, o obelstění, o mýtu, že to a to ve stáří nejde. Film víc našláplý, než hromada motivačních příruček.

Šla jsem do filmu záměrně nepřipravená a nevěřícně zírala na fragment amerických dějin, který mi absolutně unikl. Kmen Osedžů zbohatl na ropě a běloši jim dělali v honosných domech sloužící, to jako vážně? Jak už to chodí - bílý tvor to s pocitem nadřazenosti nemohl nechat jen tak a ani Martin Scorsese to nemohl nechat jen tak a já mu děkuji, na pět hvězd to ale nemám. Proč? Je to už folklór vynášet Leonarda DiCaprio za herecký výkon do nebe, ale mě jeho přehrávající brada přišla jako největší slabina filmu. Naopak Lily Gladstone hrající indiánskou manželku byla přirozená velmi, užívala jsem si každé její stručné slovo. Posledních deset minut mě tradičně proti mé vůli přivedlo k očistným slzám.