kleopatra

Každá správná polévka pro duši se vaří z koně. A z rejnmena. Jak šel čas, přestala jsem myslet a užívala si špicózní Marthu Issovou a toho koníčka vlastně taky. Ad paní Anna Cónová - dobrý neokoukaný tah.

Muž jménem Otto změnil původního Oveho na laskavé omalovánky. Jestli máte podobného souseda, zkuste mu na dveře zabouchat s enčiládas, buď to po vás hodí nebo si uvědomí, že dluží nebožce manželce a z piety roztaje a sází dobré skutky. Věříte tomu? Pak směle do toho. Forrest Gump zestárl, ale pořád jede.

Vše, co už jsme spolkli mockrát v opulentnějším hávu a stejně nenadchlo, nebo ve skromném a přesto oslnilo, dosaďte si kombinaci sami, ale občas se jednoduše stane, a důvod nevymyslíte, že je vám se scífkem a potvůrkami tak jako nekomfliktně a mile přesto, že některé působí jak z ábíčka a postrádají pud sebezáchovy. Když se vychytá ta správná chvíle....  A když je tam Adam Driver! 3 a půl, a že jste zlí (50%), tak za 4*.

Kolem českých filmů posledních dekád našlapuju hodně velkým obloukem a zřídkavá odvaha se mi obvykle vymstí. Tohle se mi líbilo moc. Při mládí pana režiséra obdivuju, jak vyhmátl podstatu věci, a neodpustím si kouzelnou formulku: cesta je cíl. Nakonec je jedno, jestli v zoufalství z toho, že nevíte kudy kam, vymalujete byt nebo zaplatíte balík za víkend u čarodějnice, stejně vymalováno bude. Mělo by být. Úvodní a závěrečný průzkum byl jak natočený skrytou kamerou. Ženy blábolí naposlouchané formulky o škodlivosti reklam, sociálních sítí a potřebě lásky. V kontrastu toho jsem zbožňovala střízlivost Sáry - "Do prdele, mami, ty tomu věříš?". Ale to je jen drobeček z hostiny, kde nechyběly úžasné herecké výkony, maximálně civilní a uvěřitelné. Za všechny zmíním Pavlu Tomicovou, jejíž psycholožka/mamka/odmítaná partnerka zacyklená ve zmatku a sebelítosti vzbuzovala potřebu jí odtáhnout kamkoli mimo kontaminovaná místa a jemně s ní zatřepat. Díky.

Film, u kterého jsem se tak bála, že nešlo dát ho na jeden zátah. V jednom kuse se cosi plížilo a to cosi magnetizovalo a děsilo mě nepoměrně víc, jak nejpůsobivější horor. Ta holčička byla naprosto senzační.

Rebel Wilson ještě s nadváhou a říkám si, kolik lidí to dokáže prodat jako bonus? Moc ne, ona je neskutečná a tahle komedie mi sedla do okamžiku. Stejně jak Natalie nemám ráda přeslazený romantický komedie s tunou profláknutých klišé, které si tenhle film podává na lopatě. A taky mě baví, jak Rebel tančí a vůbec se toho nebojí :).

Ano, jistě, kdo říká, že je to plné žánrových klišé, není daleko od pravdy, ale když jste v rozpoložení trochu si zabilancovat, trochu se zalitovat, zavyčítat, tak nasedněte. A nebo se na sebemrsk vykašlete a nechte se unášet a dojímat výletem pod povrch a dočkáte se blahého uvolnění. A k tomu ještě ten soundtrack ... Pearl Jam a spol.

"Mám užvaněný filmy ráda, ale neni to už moc?" řekla jsem tomu vedle a s každou další minutou podléhala úchvatnému rozkladu před očima. Abych pochopila konec, musela jsem Lydii poznat v začátku, dlouze a skoro otravně, jak je usazená na trůně, jistá si svou důležitostí, přezíravě blahosklonná, dokonalá a tím vším vlastně podmanivá. Tár je o tom, jak málo stačí k efektu sněhové koule a ta se většinou nevalí nahoru. Z posledního záběru běhá mráz po zádech a Cate má, myslím, letos Oscara v kapse.

V úvodu se rozezní píseň, nádherná a hlavně povědomá, chvíli jsem si lámala hlavu a pak ... Je to Sixto Rodriguez - Crucify Your Mind, a v tom duchu díl pokračuje. Bolesti a příběhy se dovrší. Přiznám se, že některé díly mi přišly obrazově tak vymazlené, až to odvádělo od příběhu, ale chyba se ukázala být na mé straně. Není to prostě klasický mustr akčního westernu, ale spíš táhlá očistná meditace a tento poslední díl mě dostal do kolen.

Čirou náhodou jsem si dala tenhle film. Už nějakou dobu jsem nekoukla na nic z Francie a chybělo mi to. Polibek od Beatrice se nikam neštval, plynul v klidu, obyčejně, ale přitom se dotknul. Kromě Catherine Deneuve se tam mihla ještě jedna ze starý gardy. Mylene Demongeot, kámoška Fantomase. A teď čtu, že dneska umřela. Odpočívej v pokoji, šik bloncko.