kleopatra

Netuším, jestli je podobnost čistě náhodná, ale Natasha Lyonne je prakticky Columbo v sukních, i když tu má až v poslední epizodě, jinak je stejně jak on ukoptěná, rozevlátá, dotěrná jak osina v zadku a trochu připomíná svoje auto - spálená trvalá, nakřáplý hlas, co jí musí závidět všechny rockerky světa, kazí to jen bezchybný zářivý chrup. Charlie se nezdržuje s vedlejšími postavami a chodí rovnou za pachatelem. Je chytřejší než liška Bystrouška. A zrovna jako Jessice Fletcher ani jí není divné, že kam šlápne, tam se stane vražda. Příběhy jsou vesměs banální, ale kamerová pikantní omáčka a výprava, hudba, hostující hvězdy a konečně Natasha tomu dodávají správný šmak a člověk prostě... prostě kouká.

Kvůli Britům, kvůli Nesbitovi i Jumbo a Parish a taková zrada. V Drž se blízko nefunguje snad vůbec nic. Když se poprvé objevili tančící vrahounci, myslela jsem, že mi někdo zalehnul ovládání a skočil mi tam jiný kanál. Ne, byl to stále stejný kanál. Týrala jsem se dál jen proto, že občas slabotu vystřídá síla a cvakne to. Necvaklo. Fakt úlet. Držte se dál.

Poslední dílek skládačky nedal vydechnout. Řetězec akcí, brilantních nápadů a velké srdce na stříbrném podnose s tou nejupřímnější snahou diváka potěšit. A já jsem potěšená byla. Indy je legenda. Ikona. Láme mi srdce, že už je konec. Výtky vezdejší jsou v tomto případě na vodě, je to kult a Mangold dostál důstojnému rozloučení. Je borec, o Fordovi nemluvě. Špičkový biják a kdo to nepochopil, nezaslouží si ho.

Jack Lemmon je jeden z mých nej herců a každou příležitost ho vidět si hýčkám. Tribute je další z dokladů, že nebyl jen úžasný komik, ale dovedl mistrovsky zahrát i dramatickou roli. Jeho postavu tu vynášejí do nebe za to, že byl stráááášně zábavný. Yes, žil si podle svého a rodina a přátelé se buď přizpůsobili nebo trpěli, on to příliš neřešil. Skvěle je tu zobrazené, jak ho syn odstrkoval, protože způsob otcovství mu nevyhovoval, přitom mu otec zoufale chyběl, ale než takového, tak raději nic -  "Ještě nejsem připravený pro tebe brečet". Na druhé straně je ten film v mnohém hrozně vyčpělý a zatímco jiné zrají jako víno, tady bych to viděla přesně naopak. Pódiový výlev v závěru mi to z uvažovaných 4 hodil do 3*.

Když si při čekání na děj a jakous takous hereckou vsuvku objednáváte na mobilu odvápňovací tablety do kávovaru, hledáte, co že je to za pásku, kterou se oblepují akvarely, vybíráte vhodný žrádlo pro starýho jezevčíka a k tomu osmdesátkrát zívnete, něco je špatně.

Vždycky jsem se Benovi posmívala, že má jen jeden výraz. Je to blbost. Má dva, a jak padají kila a přibývají roky moc mu to sluší a jeho hraní začíná být zajímavé. V tomhle unaveném hypnothrilleru, který bych přirovnala ke guláši od neděle, co si ohříváme ještě v pátek, a tím pádem už nám moc nechutná, ale je potřeba ho zlikvidovat, aby se nevyhodil, byl Ben snad jediným pozitivem.

Albert S. Ruddy, zapálený producent Kmotra a důvod, proč jsem si teď The Longest Yard dala. Už při úvodní honičce mi svitlo, že jsem film kdysi dávno viděla. A zapomněla. Jsou filmy, z nichž si i po dlouhých letech vybavuji každý detail, ale Paul Crewe a jeho rádoby přerod z nezodpovědného playboye v uvědomělého sportovce t.č. v lochu se mi zase brzy vykouří z hlavy.

Před plakátem Kmotra se nemodlím, film se mi líbí, ale tak nějak střízlivě, přesto jsem se Nabídkou nechala pohltit. Jsem srdcař a nestydím se za to, a tak se mnou rezonovaly zvláště chvíle, kdy se Al a Francis rvali za své dítě, protože v něj tak moc věřili. Jistě to bylo všechno značně zjednodušené a pro divákovy iluze zidealizované, ale bavilo mě to. Ocenila jsem zmínky o dalších filmech, které se v tu dobu točily, a jak o nich producenti předem – často vtipně mylně - smýšleli, líbil se mi výběr dobových písní a asi nejvíc jsem obdivovala naprosto civilní přesto velmi působivé herectví Milese Tellera v hlavní roli.

Jane Fonda (85), Lily Tomlin (83), Rita Moreno (91) a Sally Field (76) jsou mladý holky, který si na stařenky jen hrajou. A Tom Brady je nádhernej chlap a hvězda NFL, co jim skrze obrazovku dolévá šťávu do života a ony si chtějí splnit sen – vidět ho naživo. Tenhle film zaručeně nedostane Oscara, ale pomůže na chvíli zapomenout třeba na artrózu a nebo si naopak vzpomenout, že v kůlně rezne kolo a olejnička stojí hned vedle něj, takže směle do toho a příjemnou jízdu.

Porovnávám s knihou, s kterou se trápim půl roku. Porovnávám s Fleetwood Mac. Jsem ve střehu, protože tahle látka je můj šálek kávy.