Gilmour93

Elegantní gentleman, zrádný cholerik, rošťácký kaskadér a přitroublý stréc. Kvarteto hereckých hvězd plní své očekávané role, nicméně můj smysl pro humor často trpěl jak krční páteř Davida Nivena..

Čerti ovládající kouzla a v rámci pokroku pořádající videokonference s centrálou jsou schopni provést jímku jedné hříšné partičky s dobrým PR, jen když mají trochu štěstí a na sobě kostým skřetí posádky z věže v Cirith Ungolu? Tuhle bitvu se scénářem nemohl Najbrt vyhrát, tak se alespoň pokusil o čestnou prohru. V ledasčem mu pomůže osvědčený herecký tým, ale citelně tomu schází vtip (i když je na něj prostor), nápaditost a na pohádkovou poetiku se vzhledem k fraškovitému rázu rezignovalo úplně. Zpěvy? Zážitek srovnatelný s lázní v pekelném kotli plném žhavého oleje. A ten satirický podtón? Nevím, dospělé spíše otráví a děti si mohou říct, že k porážce mocichtivých idiotů stačí jen idioti. Takhle to v reálu bohužel nefunguje..

Občas se povídá „řekni to písní“, tady ale měli všichni první půlku raději mlčet. Ve druhé se vynoří cosi jako zápletka s nečekaným zvratem, ale nic, co by z tohoto sněžného muzikálu o síle sisterhoodu udělalo něco dojemného či zábavného. Zůstávají dva otazníky. Vyběhala si Elsa po arendellských úřadech stavební povolení, než si postavila na Severní hoře zámek? A kdybych vzal Olafa na pláž a tím, co zbude, zatopil a nakrmil Svena, byla by to vražda, nebo služba dospělému divákovi?

Family Defrost. Chytřejší Hancock, levnější X-Men, snesitelnější Bright. Když se však vyložily všechny karty na stůl, sázky shrábla tuctovost. Všichni jsou tady hotoví z Lexy Kolker, kdo ale pochválí plesnivého zmrzlináře Derna?

Spravedliví mezi národy a jejich odvaha v těžkých časech je bezesporu emotivní a hodnotné téma. Jsou tam silnější momenty (nástup dětí do vlaku) a Daniel Brühl si libuje v nevyzpytatelnosti své postavy, ale jinak se objevuje až příliš všednosti, zjemnění, nedotažených linek (manželova slabost v žárlivosti proti pragmatismu jeho ženy) a vlivem mimoevropské produkce i jakási nezúčastněnost. Nehledě na to, že pověstná německá akurátnost se tady často změnila v šlendrián (viz. nedůsledný nacista Neužil), ale beru to tak, že formule „based on true story“ nechává tvůrcům volné ruce..

Bílý bohatý muž zase jednou za své rozmary dostává na frak, ale všechny ty satirické, hororové, thrillerové i komediální noty byly zahrány s mírnou falší a bez upřímné vášně. Konec skladby ovšem uspokojivý, takhle nějak si představuji rozvod ve zkráceném řízení.. Vzhledem k typologii se dá očekávat, že fuckující a při smíchu chrochtající Elrondova Roklinka bude v následujících letech bojovat o místo na slunci s Margot Robbie..

Vládce bobrů Alain Delon vypochoduje z lapáku a několik osamělých dívek se mu ihned vrhne do náručí a níže. Některé kvůli němu zemřou, některé preventivně profackuje, všechny jsou na tom stejně jako pneumatiky jeho starého Renaultu. Ta macho postava z francouzského krimi skanzenu by byla nyní mrtvá jak telefonní budka, ale já jsem za ni rád.. Od Kdo nastaví kůži vybroušenější styl, několik odkazů na předchozí tvorbu, Dorisseho posmutnělý hudební motiv a ze tří očekávaných konců (Delon umře, Delona převeze jeho o generaci mladší milenka, Delon převeze svou o generaci mladší milenku) přichází ten, co tomu nejvíce sluší. Snorlax píše, že se Delon několikrát snažil napsat pro sebe film, v němž by si mohl zahrát na Belmonda a že se mu to tentokrát podařilo. Souhlasím, ale Belmondo by v něm byl ještě lepší..

Claritine? Na tohle..? Obstojné v módu duchařiny, twist včetně netradičního domácího kolotoče velmi zábavný. Vodítka k němu buď rafinovaně svádí z cesty, když tušíte, že tu někdo lže, ale nevíte o čem (přesmyčka Eli, citát z bible na billboardu) a nebo pozorné diváky dovedou k cíli rychleji (jména dětských pacientů). A Livingdead je zase jednou vedle jak ta jedle. Pro tenhle film měl režisér příkaz zespoda..

Když integrace a vštěpování morálních zásad, tak prostřednictvím sportu, nejlépe toho středoškolského, který ještě není zatížen penězi točícími se u profesionálů. Nestříkal z toho slizký patos jako u Na vítězné vlně, přesto byla ta subjektivní hranice mezi milým a otravným emotivním apelem párkrát překročena. Produkční Disney vliv byl tentokrát spíše na škodu, obzvláště, když se neobjevila zlá královna a nedala té malé přechytralé koučově Sněhurce rohypnolové jablko..

Očividně ambiciózní projekt, těžící hrdinský milník polské historie, nabízí překvapivě dobře natočené akční sekvence i šílený chaos válečných hrůz, drtící bez milosti členy hnutí odporu i civilní obyvatelstvo, nicméně mám s Varšavou 44 jeden menší problém (mdlá expozice) a dva poměrně zásadní. Ten první je, že když scéna bez varování skočí do efektního módu Wanted Timura Bekmambetova, ztrácí to všechno kolem na nějaké naléhavosti, protože se dostáváme do neškodné říše pohádek. Druhý problém úzce souvisí s prvním. Zvolená forma, která měla rozbít stereotypy válečných filmů (v úvodu něco jako Rebelové, jen bez zpívání a z 2. světové války) i obsah s podivným milostným trojúhelníkem byly vyprofilovány pro určitou diváckou skupinu, nicméně ty další svým charakterem zbytečně odradily. Takhle to člověk postaví vedle Polanskeho piana a rázem vidí ten rozdíl v umění hry. Velká škoda, protože to téma je supersilné.. P.S.: Poslední trikový záběr se znovuzrozenou Varšavou dojemně připomenul, jaká je síla života a jak hojivé umí být účinky času..