vurhor

Pátá série je ta, kterou mnozí fanoušci považují za jednu z těch nejslabších. Já si ovšem myslím, že je velice nedoceněná. Pátá série je jedinou, která okamžitě navazuje na události ze série předchozí. A jejím hlavním motivem je především vypořádání se se ztrátou blízkého. Šokující smrt Rity se s Dexterem táhne po celou dobu sezóny, člověk by si mohl myslet, že jeho následná pomoc sympaťačce Lumen s vypořádáním se s bandou násilníků je jen další slabý odvar, který si scenáristé vycucali z prstu. Ovšem já v tom vidím přeci jen něco víc. Dexter se cítí zodpovědný za Ritinu smrt. Je nešťastný z faktu, že místo toho, aby hrozivého vraha Trinityho zabil co nejdřív, ze sobeckých důvodů jeho vraždu odkládal. Klíčový je v tomto faktu jeho rozhovor s Astor na konci série, kde si Dexter uvědomí, že Lumen pomáhal mimo jiné i z toho důvodu, aby očistil svou mysl od viny, kterou cítil spojenou s Ritinou smrtí. Celá ta série je v podstatě o Dexterovo vykoupení. A to ji taky činí unikátní. Lumen hledá pomstu, Dexter zase klid. A vzhledem k tomu, co oba prožili a jací jsou, není divu, že to dali dohromady. Doplňuje to ještě dobrá dějová linka s Quinnem, který začne jít Dexterovi po krku. Velká škoda, že se k tomu budoucí série už nikdy nevrátily.

Třetí série vzala seriál krapet jiným směrem. Hlavním středobodem tentokrát není žádný velký hon, ale rozvíjející se vztah mezi Dexterem a právníkem Miguelem Prado, který se stane jeho parťákem a později i „nejlepším přítelem.“ Miguel patří mezi nejzajímavější postavy seriálu. Prezentuje se jako sympatický, chápavý a velice lidský charakter, ovšem později zjistíme, že je to ve skutečnosti sobecký a proradný mizera, který má rád snad jen sám sebe. Poprvé tak vidíme, jak Dexter své vražedné tajemství sdílí s někým jiným než se svým otcem. Je to zajímavá novinka, se kterou si tvůrci poradili úctyhodně. Bohužel třetí série má i velkou míru vcelku nudných pasáží. Tím trpí především celá „Freebo“ linie, která není příliš zajímavá a chytlavá. Celkově vlastně třetí série nemá mnoho pamatovatelných momentů, navíc s napětím se také nepřetrhává. Je to ale i tak kvalitně napsaná a zajímavě podaná série, která prohlubuje vztah mezi jednotlivými postavami (Ritino těhotenství, příchod Quinna, atd.) a ukazuje seriál zas v trochu jiném světle.

Šestá série se může chlubit dlouhou řadou zajímavých nápadů. Jak v hlavní dějové linii, tak i v těch vedlejších. Bohužel Travis Marshall je asi úplně nejhorším velkým padouchem celého seriálu. Absence charismatu je především doplněná jeho nudnou osobností a naprosto nesmyslným chováním. Zejména v posledních dílech, kdy najednou z čista jasna přepne, přičemž rázem se z něho stane hrozně zlý a nemilosrdný lotr. Šestá série hezky pracuje s náboženskými motivy, ukazuje jejich stinnou stránku (Geller a Travis), ale zároveň i tu světlou v podobě Otce Sama, který je nejlepší novou postavou série. Ovšem něco si tvůrci mohli odpustit, například celý ten nápad s Debrou, která si uvědomí, že je do Dextera vlastně romanticky zamilovaná, mi přijde naprosto mimo mísu a bortí to onen fungující bratro-sesterský vztah, který mezi sebou měli. Finále je velkolepé, ovšem nemá už takové grády jako série předešlé. Celkově šestá série není špatnou, ale už na ní jsou viditelné určité praskliny v příběhu a postavách, které se pak bohužel v nadcházejících sezónách ještě rozšíří.

Mnohými považována za sérii povedenou, což upřímně vůbec nechápu. Nejlepší věcí na celé sérii byl snad jen její velký padouch Isaac Sirko, který patří mezi nejlepší a nejcharismatičtější záporáky seriálu. Jinak ale sedmá série představuje mdlou a nudnou dějovou linku s minimem napětí a originálních nápadů. Výjimku možná tvoří hon na Spelcera, ale to je tak všechno. Doplněnou ještě často iracionálním chováním jednotlivých postav, které vůbec nepasují k jejich charakterům. To je zejména případ samotné Debry, která ostatně fakt, že její bratr je velký sériový vrah, přijala s daleko větším klidem než bych od ní očekával. Do toho se série snaží divákovi vnutit další romanci mezi Dexterem a Hanou McKey, která v téhle fázi seriálu snad už nemůže nikoho zajímat. Velice dobré ovšem bylo vyšetřování Laguerty a i její následný skon na konci série. Čekal jsem, že osmá série na to bude navazovat a že to bude jeden ze základních kamenů pro to, aby Dextera nakonec odhalili. Samozřejmě se tak nestalo. Osmá série se na to totálně vykašlala.

Kde jen s tímhle bordelem začít. Jedna z nejhorších věcí celé finálové série spočívá především ve skutečnosti, že po valnou většinu děje vůbec neindikuje fakt, že se jedná o sérii poslední. Kromě vcelku zajímavého hroutícího se vztahu s Debrou je jinak osmá série přeplněná hrozně generickými a nezajímavými dějovými linkami. Díky tomu osmá série působí prostě jen jako další normální sezóna, ne jako očekávané finále, kde vše jednou provždy skončí. Čekali jste, že Dextera konečně odhalí a půjdou po něm jeho staří přátelé? Zapomeňte. Místo toho vám zase představíme dalšího stereotypního psychopatického vrahouna, se kterým Dexter bude muset změřit síly. Protože nic takového jsme v minulých sériích přeci ještě neviděli, že? To vše je zakončené rádoby poetickou smutnou pasáží, kdy Dexter předá svého syna do rukou bývalé vražedkyně a po absolutně zbytečné smrti své sestry sám nasimuluje svou smrt, přičemž se z něho pak stane dřevorubec v Oregonu. Kdyby aspoň ta série měla onu slušnost, že se se svými dlouholetými fanoušky řádně rozloučí, byl bych střídmější, ale zakončit to takovým náhlým lusknutím prstů, to jsme si věru nezasloužili. Ale je fajn vědět, že Masuka má dceru. Na tuto informaci jsem opravdu čekal od první série.

Vzpomínka z dětství. Matná, ale přesto dostatečně působivá. The Killer mi v podstatě trochu připomínal GTA Vice City, akorát s o něco menší kapkou potrhlosti a větší kapkou serióznosti. Dokonale chápu, proč se jím inspirovali tvůrci jako Tarantino a Rodriguez, pokud jsou všechny Woo´ovi akčňáky takhle konzistentní, s dobrým rozvojem postav a (na onu dobu) technicky naprosto špičkově pojaté, mám se rozhodně ještě na co těšit. The Killer je vlastně takovým duchovním předchůdcem Johna Wicka, dobře udržuje rovnováhu mezi dialogovou a emoční stránkou mezi jednotlivými charaktery, čímž i blíže přirostou divákovi k srdci, a nadupaně napínavou akční jízdou, na kterou je "radost pohledět" (Get it?). I přestože to je z podstatné části akčnák, skvěle pracuje i s poněkud závažnějšími tématy, jakými jsou například čest, vina nebo i přátelství. Díky tomu je tak Killer velice unikátním počinem, jednoznačně dokazující, že i akčnáky mohou být něžné. Ale i tak stále uspokojivě násilné a krvavé. Slabších 5*

Největší mor a rakovina dnešního filmového průmyslu, mající podobu hraných Disney předělávek, už zaryla drápy i do Prince z Per- ehm, chci říct do Aladdina. Tudíž se divák může opět těšit na klasický shit fest speciálních efektů, téměř nulové originality a řemeslné bezduchosti, stejně jako u dalších předělávek, které (se stylem líbivého mozkomora) vysávají duši svým kresleným originálům. Aladdin není žádnou výjimkou. Je to naprosto zbytečný remake, který se snaží diváky omámit nostalgií, hezkými tvářičkami a rádoby cool vizuálně podmanivým stylem, což mu bohužel spousta lidí žere. Aladdin ještě navíc zachází do takových rovin, že schválně celý děj ještě více natahuje, což se pěkně obrátí proti němu, protože výsledkem jsou pak scény, které nejen samotný děj, ale i jeho postavy nikam neposouvají, přičemž to pak vypadá, že tam jsou jenom proto, aby se tvůrci mohli víc chlubit tou CGI. Oceňuji ale, že se s Willem Smithem pokusili jinak pojmout bezvadného Džina, který je jednoznačně největší tahoun celé téhle umělé tragédie. A na hranou Jasmínu se velice hezky koukalo, to nebudu lhát. Gratuluji Disneymu, že zadupal do země svou další milovanou klasiku, jen tak dál, myšáku! Už se těším, až mi zničíš Zvoníka a Hercula. Tímto tě zdravím svým zvednutým prostředním prstem. <3 Lepší 2*

To si takhle Stehlíče jednou jen tak z ničeho nic řeklo: ,,Hej, co takhle se konečně podívat na ten kultovní Vřískot? Aspoň na ten jeden." To jsem samozřejmě ještě nevěděl, že během pár dní je zhlédnu všechny. Vůbec se nebojím říct, že série Vřískot je v mnoha ohledech jednou z nejkvalitnějších hororových sérií všech dob. Její síla totiž netkví ve vyděšení/vystrašení diváka hrůzným vrahounem a krvavými obětmi, spočívá v poukazování na různá hororová klišé, ze kterých si následně jednotlivé filmy v omezené míře dělají prču. Ne natolik, aby to byla vyložená parodie, ale i tak je tam té srandy dost na to, aby se ta série nemusela považovat za nějakého super vážného representanta žánru. Pokud jste už pár hororů viděli (zejména teda ty vyvražďovačky typu Halloween nebo Pátek třináctého) je dost možné, že si tu sérii užijete o něco více, protože spoustu motivů, ze kterých si Vřískot série tropí žerty, v ní poznáte. První díl samozřejmě nejlepší, ostatní už trochu pokulhávají ve scénáristické konzistenci, ale i tak je to furt zábava sledovat. Bát se u toho člověk bude možná jen první půl hodinu, pak z něho to napětí vyprchá. Průměrné 4*

Asi nejslabší Greengrass. Počáteční střelba v sobě sice má onen nádech syrové autentičnosti, nicméně její následky zabíhají do mírné sentimentality, plus ono skákání od jednoho aktéra filmu ke druhému narušuje dějovou konzistentnost, která se ze začátku zdála být docela dobře budovaná. Celý snímek je vlastně takový dost... chladný. Možná by se to filmu dalo odpustit, ale sakra, tohle pochází od režiséra a scénáristy Letu číslo 93, taktéž vyobrazení reálné tragedie, která ovšem měla daleko větší emocionální náboj. 22 July nicméně jen tak ledabyle přeskakuje mezi jednotlivými liniemi (přeživší chlapec, Breivik a jeho advokát), a i když jsou mnohé interakce zajímavé, ani jedna linie ze sebe nevyždíme tolik, kolik bych si od ní přál. Je to ale pěkně natočený, plus tvůrci si rozhodně umí vybrat herce. Jelikož se ale jedná o Greengrasse, kterého považuji za jednoho z nejlepších režisérů současnosti, určitého zklamání se zbavit nemůžu. Snímek ale dá dobrou představu o tom, co za zrůdu ten Brevik vlastně byl. Bohužel se ale obávám, že kdybyste to pustili nějakému voličovi SPD nebo DSSS, buď by to zavrhl, protože se jedná o "západňáckou" propagandu, nebo by řekl něco na způsob: ,,Je to ošklivé, ale vlastně ho chápu." Lepší 3*

Vizuálně působivé, narativně prázdné. Co si budem, klasická pohádka o Jeníčkovi a Mařence svým obsahem přímo nabádá, aby ji někdo zadaptoval do nějaké dospělejší hororové podoby. A jelikož trailer vypadal docela slibně, dal jsem tomu, i navzdory dost negativních reakcí, přeci jenom šanci. A jestli filmu musím něco fakt pochválit, tak je to jeho vizuální stránka. Některé záběry jsou totiž fakt boží a... to je asi tak všechno dobré, co o snímku můžu říct. Nejenže to celé selhává jako horor (po první třetině ze mě zcela spadlo jakékoliv napětí a prostě jsem už jen tak čuměl), ale navíc to divákovi servíruje jakousi divnou a nezáživnou dějovou linku s extrémně uspěchaným a zmatečným závěrem, který do sebe překombinoval až příliš mnoho prvků z jiných hororovek. Mařenka s vrozenou telekinezí? Jako fakt? Trochu z toho čuchám pokus o vytvoření artového hororu, už jen vzhledem k tomu, že Mařenka nezavřela držku a často se ujímala role "moudrého" vypravěče, což samo o sobě bortilo zprvu vcelku slušně budovanou temnou atmosféru. Je ale pravda, že horory jsou v tomhle docela chudáci, protože jsou ze všech žánrů nejrozporuplnější, takže možná to na někoho působilo. Já jsem ale zatím jen nostalgicky vzpomínal na Maják. Lepší 2*