POMO

Sto minut koukáte na nesympatickou postavu(y) v krajně nesympatických lokalitách LA (aniž by to mělo atmosféru a mystérium Nightcrawlera), a ke konci se film snaží vysvětlit její ztroskotanecký stav, dodat jí lidský rozměr a překvapit jednou formální scénáristickou drobností. Což dostatečně nevytáhne z nevzrušivého diváckého zážitku.

Odvážnější a zralejší tvůrce by z tak zajímavého námětu udělal více, než jen univerzálně hezký film o konstalaci rodinných vztahů mezi trpícím synem, chápající matkou a vírou zaslepeném otci.

Film vám umožní zúčastnit se s holkama jejich 9-měsíčního veslování pacifikem z Kalifornie do Austrálie (!). Dvě hoďky spánku/oddychu, dvě hoďky veslování, pořád dokola devět měsíců. Obdivuhodný výkon náročný jak fyzicky, tak - a to obzvlášť - psychicky. Bouře, ve kterých by šlo o život nezažijí, ani je při koupání nenapadnou žraloci, ale mentální zátěž kterou procházejí (zpovědi do kamer) jsou dostatečným motorem dokumentu, psychologicky zajímavou studií zdeprimovaného člověka v neobvyklé situaci. Obdivuhodné!

Sympatická oddechovka bez velké dramatizace Avengerů, kterou ale nepotřebuje. Emocionálně rozebírá pouze hlavní postavu, ostatní jsou buď pro pobavení, nebo záporáci s plánem překvapit. Zasazení do Los Angeles (a pouštního okolí) devádesátych let nabízí spoustu cool vtipů, určuje celkový odlehčený tón filmu (Samuel je nesmrtelný!). Tím mě Captain Marvel bavil nejvíce. A Brue Larson moc fajn. Že do její role nevybrali supersexyci typu Amber Heard filmu jenom prospívá. Larson je lidovější, přirozenější a cute.

Driving Mr. Mahershala? Škoda, že se Viggo musel utkat s Rami Malekem, kterému to nešlo nedát. Zde se po Eastern Promises opět obdivuhodně vytáhl. Marshmala taky skvělej. Film je ale tuctová hollywoodská šablona, sice s dobrým srdcem a nádherně vyprávěná, ale bez špetky filmařské invence.

Formálně hezky natočený, ale obsahově neoriginální thriller s velkou herečkou, které je v něm pro tak jednorozměrnou postavu škoda. Člověk navíc od filmu díky její účasti (a taky díky režisérovi) očekává více, než jen malou žánrovku. [The Elizabeth Picture Theatre, Brisbane]

Nevýrazně vyprávěné, stojící na námětu, který je splodinou čínského sociálního systému. Výraznější postavou než muž a žena, snažící se porodit druhého potomka za hranicema Shenzenu, v Hong Kongu (aby se vyhli pokutě), je bohatá Hongkončanka, která jim chce pomoct, přičemž současně taky řeší svoji existenciální situaci. [Australian Cinémathèque, Brisbane]

Vtahující artová pocitovka s hutnou atmosférou. Detaily, prolínačky, výjevy, hledání jídla a domova hrstkou původních obyvatel v suché stepy a blátě. Kritika kolonializmu skrze beznadějné tápání “Aboriginal” australského lidu. [Gallery of Modern Art, Brisbane]

Podobných dokumentů existuje více. I v pečlivém focusu na charakter protagonistu. Free Solo z nich lehce vyčnívá grafikou a hudbou (Beltrami z toho nenápadně dělá nejnapínavější thriller roku), a VÝRAZNĚ Honoldovým výkonem, který už se vymiká zdravému rozumu a je něčím daleko větším než sportem. Koukat se na to “live” by ani nešlo. Už takhle, s vědomím jak to dopadne, jsem se potil. Oscarová výhra v dokumentární kategorii mě moc potěšila, i proto, že horolezectví nebylo dlouho uznáno jako disciplína hodna Olympijských her (poprvé se na nich objeví v roce 2020). Ono to bylo naopak - to Olympijské hry nebyly hodny horolezectví. [Palace Cinemas, Brisbane]

"Nešmel umění, obzvláště to, které ti nepatří." Jasně že to neměl být úplně horor, ale ty rádoby napínavé pasáže úmrtí nefungují absolútně. Jsou spíše WTF. Jako satyra světa umělců, kritiků umění a jeho obchodníků už je to koukatelné, baví to pozorování zajímavě fungující sorty lidí. Ale ani tam není Velvet Buzzsaw žádnou trefou do černého, jakou byl třeba Altmanův Hráč ze zákulisí filmařiny. Gilroy s tím měl určitě vyšší ambice.