POMO

Dokument šokuje tím, v jakých podmínkách dovolí úřady někomu v dnešní době držet v zajetí zvíře, navíc desítky let veřejně známou kosatku Lolitu v miamském SeaQuariu. Jakoby neexistovali zákony proti týrání zvířat, anebo je zde nikdo nehlídal. Film sleduje skupinu nativních indiánů z oblasti původního domova, kteří usilují o její osvobození. Vysvětlují spirituální spojení z kosatkou a důležitost jejího vrácení do domácích vod, kde může i po padesáti letech potkat matku. Emoce a příběh jako u My Octopus Teacher zde nečekejte, Resident Orca je ryzí dokument “televizního střihu” s rozhovory s lidmi kolem problému. Jeho síla spočívá v otázce, jestli se kosatku podaří osvobodit, a v nečekaném vyústění příběhu. [Miami FF]

Až teď a tady jsem pochopil, jakého herce jsme ztratili v Heathu Ledgerovi. Mistrovsky napsaná a zrežírovaná “neobvyklá westernová romance”, zasazená do neskutečných exteriérových kompozic, ale současně vnitřně silně komorní, se skrývanými emocemi a tragikou dlouhodobě nenaplněného štěstí na dosah ruky. Ang Lee vede hlavní i vedlejší herce v obrazech a střihové skladbě jako kdyby maloval obraz. V atmosféře drsného amerického retrovenkova skládá dokonale soustředěnou mozaiku tichých tužeb a snů, do které chladný horský vítr a prérijní prach váhavě propouštějí tóny decentně dokreslující Santaolallovi hudby. Co scéna, to filmařsky precizně zhotovený krok v budování charakterů a vyprávění příběhu pokrývající dvacet let života dvou lidí, kteří nemohli žít ani spolu, ani bez sebe. A života lidí kolem nich, ovlivněných z toho pramenícími smutnými událostmi. ___ Brokeback Mountain mě rozsekal minimalistickým uzavřením příběhu nejdůstojnější formou filmového umění - bez náznaku kýče či ždímáním slz jinými filmovými prostředky než tichým dořečením příběhu mimo obraz, které se tak silně propojí s předešlými událostmi, až z toho puká srdce. Tyto smutné gay romance, když se povedou jako tady nebo v Call Me By Your Name, mají v trápení postav pro jejich společenskou odlišnost a nepřejícný osud mnohem dramatičtější podklad než tradiční hetero vztahovky. Nejspíš taky proto, že najít si novou holku, když to s tou předešlou nevyšlo, je o tolik jednodušší, než najít silné propojení s někým z dvou procent populace. Asi to bude jako pro filmového fandu jednou za pár let vidět takto zrežírovaný film.

Dynamické, živé, emotivní a technicky brilantní. Dějově sice šablonovité a dialogama úsměvně přímočaré, ale to vše přebijí fakt, že se jedná o skutečný příběh, kterému bychom neuvěřili, kdyby se nestal (!). Natolik vkusné a umné prolínání hráčských prvků do reálného světa, až z něj dělá do dnešního dne nejlepší a především nejsmysluplnější filmovou adaptaci videohry. Nesrovnávejme ho proto s dospělejšími a myšlenkovějšími, ale diametrálně odlišnými závodnickými dramaty Rush či Ford v Ferrari.

Tiché drama z divoké přírody o vyrovnávání se ženy s bolavými ztrátami zavřením se do horské boudy bez elektřiny, vodovodu a vnitřní toalety. Přijde i medvěd. A zima bude tuhá. Nejde ale o survival thriller, větší roli než medvěd zde sehraje hodný, starostlivý soused zálesák… Komorní, poměrně nevýrazná jednohubka, kterou si známá (a skvělá) herečka Robin Wright zkusila filmovou režii.

Hrůza moc Guadagninovi nejde a mystérium má sterilní a teatrální. Na psychologii je mistr, ale o té jeho Suspirie není. Čím je tedy koukatelná, kromě hereckých kreací známých tváří? Vzbuzením zvědavosti, co se z toho zvláštního, chladného filmového tvaru s historickým podhoubím Německa 70. let a nekonvenčním profilem čarodějnického klanu vyklube. Nejenom díky poetickým zpomaleným záběrům jak z romantického retro videoklipu Mariky Gombitové to ale dopadne nad očekávání špatně. Matka čarodějnic, která vypadá jako Jabba the Hut ve frajerských slunečních brýlích, je k smíchu.

Floridsky prosluněná, vysoce zábavná testosteronová blbina s překvapivě obsazeným a opět parádně fungujícím Jakem Gyllenhaalem. Doug Liman pomáhá Joelu Silverovi updatovat jeho osmdesátkovou klasiku do klipařsky dynamického hávu s fyzicky intenzivními mlátičkami, ale vždy s nadhledem nenáročné domácí VOD zábavy. Nový Road House obsahuje jedinou psychologicky funkční scénu (dialog v baru s drážděním traumatu hlavní postavy) a má blíže k energické punkové komedii než k dramatu. Jeho nejkomičtější postavou je hlavní Gyllenhaalův protivník, ultimátní bitkařská mašina Conor McGregor, ztělesňující vtipně přepálenou bezmozkovou mačo suverenitu s bezhlavou zuřivostí. Pozvánku do Fast & Furious má po tomto výrazném filmovém debutu jistou.

Charismatický tvrďák a rváč za dobro Patricku Swayzemu sedí, film okamžitě vtáhne jeho postavou. A jednoduchost příběhu je pouze jeho výhodou - kvalitní osmdesátkové oddechovky vždy potěší úpřimnou přímočarostí. Stejně charismatu vnáší do filmu borec Sam Elliott, vyrovnávajíc síly proti bandě padouchů. Ben Gazzara jako hlavní mafián připomíná, že nejhorší filmový záporák fungoval vždy nejlépe s tváří hodného strejdy. Na vyčínání zloduchů a chlapské mlátičky bohatý film, podstatně důstojnější než přihlouplé béčka s Chuckem Norrisem. Jen škoda toho naivního vyvrcholení, a že se skrze karate motivy snaží dělat do Van Dammeho a spol. Neměl to zapotřebí.

Dvě a půl hodiny prvoplánového trápení hlavní ženské postavy hlavní mužskou postavou. V epickém westernovém prostředí, v předvídatelně anachronicky zpřeházených čtyřech dějstvích a bez autorského filmařského doteku. Místy děsivé momenty střídají v logice lacině odbité scény a vyprávění postrádá vedlejší dějové linky, které by mu dodali myšlenkové vrstvy. Zaměřuje se pouze na pokud možno co největší prohloubením zla v postavě Guye Pierca, aniž by vysvětlilo jeho důvody. Místy emocionálně silná a dusivá, ale bohužel jednorozměrná báchorka jako z tuctového románu pro domácí hospodyňky. A se směšným vyvrcholením.

Co-produced by “Big Indie Pictures” - výstižný to název produkční společnosti. Tender Bar je totiž velký hereckým obsazením a nezávislý námětem a jeho skromným feel-good provedením. Škola života: radost z vysněných studií, zklamání v lásce a z vlastního otce. Dobré i zlé formuje naši osobnost, cestu k dospění. Jeden z nejlepších hereckých výkonů Bena Afflecka, spolehlivý Tye Sheridan, Clooneyho voiceover a příjemné oldies songy.

Nulová psychologie postav i režijní invence. Pouze autorsky neangažované sledování kuriózního životního příběhu. Jako kdybych si četl povrchní bulvární článek nebo koukal na průměrný televizní produkt. Ale vidět detail vaginální penetrace na velkém kino plátně, i když jenom na dvě vteřiny, zážitkově potěšilo a překvapilo odvahou tvůrců.